21 Cdo 1559/2006
Datum rozhodnutí: 05.04.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 1559/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci podání žalobce Ing. S. S., zastoupeného advokátem, o doplacení dlužné mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Nc 52/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2005, čj. 44 Co 206/2005-19, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Dovolatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Podáním ze dne 7. 12. 2004 adresovaným Městskému soudu v Brně (doručeným dne 9. 12. 2004) Ing. S. S. žádal, aby soud vydal nové rozhodnutí a uložil, aby mu byla doplacena dlužná mzda . Popsal, že u uvedeného soudu vedl mzdový spor proti odpůrci: Z. v. s., g. ř., B., a že soudy jeho oprávněný nárok na nevyplacenou mzdu zamítly .


Městský soud v Brně usnesením ze dne 17. 1. 2005, č.j. 55 Nc 52/2004-3, a ze dne 6. 5. 2005, č.j. 55 Nc 52/2004-9, uložil Ing. S. S., aby do 30 dnů od doručení usnesení předložil soudu podání, které bude splňovat náležitosti řádného žalobního návrhu stanovené § 79 odst. 1 o. s. ř., označil osobu žalovaného takovým způsobem, aby bylo jednoznačně zřejmé, jaká je jeho obchodní firma nebo název, jaké je jeho sídlo, a upozornil jej, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno, soud je odmítne.


Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2005, č.j. 55 Nc 52/2004-13, podání žalobce doručené soudu dne 9. 12. 2004 odmítl. Důvod k takovému rozhodnutí spatřoval v tom, že žalobce se svým podáním domáhal náhrady škody proti žalovanému, kterého označil jako Z. v. s., g. ř., B. , a - vzhledem k tomu, že takto označený subjekt nebyl nalezen v obchodním rejstříku , a žalobce přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě řádně neoznačil žalovaného v souladu s ustanovením § 79 odst. 1 o. s. ř. - nezbylo , než podání žalobce odmítnout.


K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 8. 2005, č.j. 44 Co 206/2005-19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce, ač byl soudem prvního stupně řádně vyzván k doplnění a opravě žaloby, jednoznačně vyslovený požadavek soudu nesplnil. Označil-li žalovaného jako právního nástupce firmy .. , pak takové označení nevyhovuje požadavku řádného označení účastníka ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř.; jestliže dále uvedl, že neexistuje-li právní nástupce, pak žalovaní jsou , a označil určité fyzické osoby, odvolací soud k takovému podání ve smyslu ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř. jako k podání podmíněnému přihlédnout nemohl.


V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobce namítá, že v řízení rozhodně mělo být pokračováno na straně žalované s Ing. K. Ž., a Ing. A. J., a to postupem dle § 92 o. s. ř., resp. § 43 o. s. ř. . Dovolatel má dále za to, že soud mu měl být nápomocen , a vyplývalo-li z jeho podání, že sice zná žalovaný subjekt, ale nezná jeho konkrétní označení ke dnešnímu dni, měl jej soud poučit o tom, jak takové označení získat, případně se sám obrátit na obchodní rejstřík s dotazem na právní nástupnictví, neboť je dána pravděpodobnost univerzální sukcese ve smyslu ustanovení § 107 o. s. ř. . Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2005, č.j. 55 Nc 52/2004-13, zrušil a aby věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, a je-li dovolání přípustné, lze přihlédnout též k vadám uvedeným v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu především z důvodů uplatněných v dovolání žalobce.


S tvrzením dovolatele, že v řízení mělo být pokračováno na straně žalované s Ing. K. Ž. a Ing. A. J. , dovolací soud nesouhlasí.


Podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.


Podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.


Přistoupení dalšího účastníka řízení (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze sjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř.


Z předpokladů, za nichž může být záměna účastníka provedena, a z důsledků s ní spojených vyplývá, že záměna podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. může sloužit ke změně v okruhu účastníků v občanském soudním řízení jen v případě, že jí žalobce sleduje odstranění nedostatku věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení.


V případě postupu podle ustanovení § 92 odst. 1 nebo 2 o.s.ř. je vždy předpokladem, že v řízení byl účastník označen přesně a určitě. Trpí-li však žaloba v označení účastníků vadou (např. proto, že účastník není označen v souladu s požadavky uvedenými v ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř.), je soud povinen postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. usilovat o její (jejich) odstranění. Teprve je-li v tomto směru vadné podání opraveno a účastník je označen přesně a určitě, lze použít postupu podle ustanovení § 92 odst. 1 nebo 2 o.s.ř.


V projednávané věci žalobce při poslední změně žaloby označil žalovaného jako právní nástupce firmy Z. v. s., g. ř., , a dále uvedl, že neexistuje-li uvedený právní nástupce, pak žalovaní jsou: Ing. Ž. K. a Ing. J. A. . Vzhledem k tomu, že jak správně uvedl odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení označení žalovaného právní nástupce firmy . nevyhovuje požadavku řádného označení účastníka ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. (příjmení a bydliště účastníků, obchodní firma nebo název a sídlo právnické osoby), soud prvního stupně žalobce vyzval ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. k odstranění této vady podání (zároveň jej též poučil o důsledcích nedoplnění podání). Protože žalobce tento nedostatek neodstranil, nebylo zde přesně a určitě označeného žalovaného a v řízení nemohlo být z tohoto důvodu vůbec uvažováno o postupu podle ustanovení § 92 odst. 1, případně § 92 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud rovněž správně podotkl, že k prohlášení žalobce, že neexistuje-li právní nástupce, pak žalovaní jsou . , nemohl soud přihlédnout, neboť se jedná o úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, a k takovým úkonům soud ve smyslu ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží.


Korektní není ani námitka dovolatele, že mu měl soud být nápomocen, jestliže z jeho podání vyplývalo, že sice zná žalovaný subjekt, ale nezná jeho konkrétní označení . Jak totiž vyplývá z obsahu spisu, soud prvního stupně žalobce dvakrát v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 o.s.ř. poučil o tom, kterak je třeba podání doplnit, a navíc z obsahu podání žalobce je zřejmé, že naopak žalovaný subjekt neznal, ale že možná znal pouze jeho právního předchůdce. Vzhledem k tomu, že pro vady podání, jímž mělo být řízení zahájeno, nebylo možno v řízení pokračovat, nepřicházel v úvahu ani postup podle ustanovení § 107 o. s. ř., jež je možno použít jen v případě, že účastník (s nímž již bylo řízení zahájeno) ztratí způsobilost být účastníkem řízení až po zahájení řízení.


Přihlédnout nebylo možno ani k podání dovolatele ze dne 24. 5. 2006, v němž uvádí, že opravuje označení prvního žalovaného tak, že prvním žalovaným je namísto společnosti Z. v. s., g. ř. F. n. m. Č. r. , neboť už z obsahu podání je zřejmé, že se nejedná o opravu označení prvního žalovaného, ale o označení zcela jiného, od prvního žalovaného odlišného, subjektu. Mohlo by se tedy jednat jedině o záměnu žalovaného ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř., přičemž takový postup je výslovným ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. v průběhu dovolacího řízení vyloučen.


Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a jiného účastníka dosud v řízení není.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 5. dubna 2007


JUDr. Mojmír Putna, v. r.


předseda senátu