21 Cdo 1553/2006
Datum rozhodnutí: 26.03.2008
Dotčené předpisy:





21 Cdo 1553/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. F., zemřelém, za účasti 1) M. V., zastoupené advokátem a 2) J. F., vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. D 2225/89, o dovolání M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2005, č. j. 18 Co 183/2003-424, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Býv. Státní notářství v U. H. rozhodnutím ze dne 6.7.1976 č.j. D 555/76-12 potvrdilo, že po zůstaviteli J. F., zemřelém, nabyla M. V. "podle zákona a schválené dohody o vypořádání dědictví" nemovitosti v kat. území O. L., a to "vl.č. 587: pozemky p.č. 3020 a 3021, vl.č. 621: pozemky p.č. 485 a 570, a vl. č. pozemek p.č. 735, všechny role v užívání JZD v hodnotě 2.328,- Kčs".


Ve věci dodatečného projednání dědictví, zahájeného z podnětu býv. Střediska geodezie pro okres U. H., býv. Státní notářství v U. H. rozhodnutím ze dne 23.10.1989 č.j. 4 D 2225/89-22 potvrdilo, že "dle dohody o vypořádání dědictví" nabyli M. V. a J. F. "každý ideální polovinu nemovitostí v k.ú. O. P. - LV, LV, p.č. 3193/2 - 1698 m2, p.č. 3194/1 - 108 m2, p.č. 3194/2 - 3259 m2, vše v užívání soc. organizace". Vycházelo ze závěru, že "zůstavitel zemřel bez závěti, ženatý", že "zanechal manželku, dceru a syna", že "manželka H. F. zemřela - D 1462/85" a že "dědici uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, pozemky si rozdělili syn a dcera mezi sebou".


K odvolání M. V. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29.12.1989 č.j. 18 Co 338/89-24b uvedené rozhodnutí státního notářství zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že k posouzení tvrzení odvolatelky, podle kterého jí zůstavitel tyto pozemky "dne 15.10.1945 daroval a od té doby je užívala", je třeba provést další důkazy.


Býv. Státní notářství v U. H. poté rozhodnutím ze dne 3.3.1992 č.j. 4 D 2225/89-67 řízení o dědictví po zůstaviteli přerušilo a uložilo M. V., aby "do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí podala u Okresního soudu v Uherském Hradišti žalobu na určení, zda do aktiv dědictví patří: nemovitosti v k.ú. O. P., LV - p.č. 3193/2, v hodnotě 679,20 Kčs, LV - p.č. 3194/1, 3194/2 v hodnotě 1.346,80 Kčs a LV. - p.č. 734 k.ú. O. L.". Vycházelo ze závěru, že "mezi dědici v rámci dědického řízení nedošlo k dohodě při provedení majetkového soupisu, a to ve věci, zda do aktiv dědictví patří či nepatří nemovitosti v k.ú. O. P., které jsou uvedeny ve výroku tohoto rozhodnutí". Odvolání M. V. podané proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16.4.1992 č.j. 18 Co 140/92-77 odmítl.


V řízení o žalobě podané M. V. Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 11.6.1993 č.j. 4 C 141/92-30 určil, že "nemovitosti v katastrálním území O. P. - parcela č. 3193/2, 3194/1 a 3194/2 a pozemek parcela č. 734 v katastrálním území O. L., nepatří do aktiv dědictví po zemřelém J. F.i" a že "tyto pozemky patří do výlučného vlastnictví navrhovatelky M. V.", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že M. V. "získala vlastnictví shora uvedených pozemků jejich vydržením, a to podle Občanského zákoníku z roku 1950". K odvolání J. F. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28.6.1994 sp. zn. 20 Co 561/93 uvedený rozsudek změnil tak, že zamítl žalobu o určení, že "nemovitosti v katastrálním území O. P. - pozemky p. č. 3193/2, 3194/1 a 3194/2 a pozemek parcela č. 734 v kat. úz. O. L., nepatří do aktiv dědictví, neboť dle shora uvedených skutečností byly vydrženy M. V. a patří tedy do jejího výlučného vlastnictví", a rozhodl, že "účastníkům se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů". Na základě provedených důkazů dovodil, že "k vydržení nedošlo", neboť M. V., "pokud na pozemcích pracovala a hospodařila, věděla, že patří rodičům, případně otci", a tedy "nebyla v dobré víře, kterou zákon pro vydržení předpokládá".


Okresní soud v Uherském Hradišti, který řízení o dědictví po zůstaviteli dnem 1.1.1993 převzal (srov. čl. II bod 1 zákona č. 263/1992 Sb.), poté usnesením ze dne 29.4.1999 č.j. D 2225/89-128 určil "a) obecnou cenu dodatečně objeveného majetku zůstavitele částkou 3.519,40 Kč, b) výši dodatečně objevených dluhů zůstavitele částkou 0,- Kč a c) čistou hodnotu dodatečně objeveného dědictví částkou 3.519,40 Kč". Vycházel ze závěru, že "aktiva dodatečně objeveného jmění zůstavitele tvoří: 1. nemovitosti v k.ú. O. P. LV: pozemek ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemek parcela č. 3193/2 - 1.698 m2 v hodnotě 679,20 Kč, LV: pozemky ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemky parcela č. 3194/1 - 108 m2, 3194/2 - 3.259 m2 v hodnotě 1.346,80 Kč, 2. nemovitosti v k.ú. K. II: LV - ideální 1/2: pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemku parcela č. 113 - 3.327 m2 v hodnotě 665,40 Kč, 3. nemovitosti v katastrálním území O. L.: LV: pozemek parcela č. st. 202 - 29 m2 zastavěná plocha (dle prohlášení účastníků bez stodoly) v hodnotě 116,- Kč, pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ pozemkový katastr, parcela č. 734 - 1780 m2 v hodnotě 712,- Kč", že "se nepodařilo zjistit identifikační znaky vkladních knížek zůstavitele, na základě kterých by mohl peněžní ústav sdělit zůstatky", že "hotovost ve výši 36.000,- Kč, o které se zmiňuje pozůstalá dcera M. V., nepatří do aktiv dědictví z důvodu samotných písemných prohlášení M. V.", neboť "se jedná o peníze za prodaný dům po matce, tedy H. F., nikoliv po zůstaviteli", a že "dluhy, které uvádí M. V. ve svých prohlášeních, nejsou dluhy zůstavitele, tedy dluhy, které by náležely do pasiv dědictví, ale pohledávky M. V. vůči J. F.".


K odvolání M. V. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28.1.2000 č.j. 18 Co 211/99-158 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že "žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že "předmětné pozemky v k.ú. O. P. náleží do dědictví po zůstaviteli" a že "nebyly zjištěny skutečnosti prokazující existenci dalšího zůstavitelova majetku".


Okresní soud v Uherském Hradišti poté usnesením ze dne 14.7.2000 č.j. D 2225/89-173 vypořádal dědictví tak, že "veškeré dodatečně objevené dědictví zůstavitele, a to: 1. nemovitosti v katastrálním území O. P.: LV, pozemek ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemek parcela č. 3193/2 - 1.698 m2 v hodnotě 679,20 Kč, LV, pozemky ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemky parcela č. 3194/1 - 108 m2, 3194/2 - 3.259 m2 v hodnotě 1.346,80 Kč, 2. nemovitosti v katastrálním území K.: LV - ideální 1/2: pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemku parcela č. 113 - 3.327 m2 v hodnotě 665,40 Kč, 3. nemovitosti v katastrálním území O. L.: LV, pozemek parcela číslo st. 202 - 29 m2 zastavěná plocha (dle prohlášení účastníků bez stodoly) v hodnotě 116,- Kč, pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ pozemkový katastr, pozemek parcela číslo 734 - 1.780 m2 v hodnotě 712,- Kč", nabývají rovným dílem "H. F., zemřelá", M. V. a J. F.; současně určil odměnu soudní komisařky JUDr. J. F., notářky v U. H., ve výši 500,- Kč a náhradu jejích hotových výdajů ve výši 43,- Kč a rozhodl, že "hotové výdaje jsou povinni uhradit dědicové k rukám soudního komisaře v poměru, v jakém dědictví nabyli, a to takto: H. F. odměnu soudního komisaře ve výši 166,60 Kč a hotové výdaje ve výši 14,40 Kč, J. F. odměnu soudního komisaře ve výši 166,70 Kč a hotové výdaje ve výši 14,30 Kč a M. V. odměnu soudního komisaře ve výši 166,70 Kč a hotové výdaje ve výši 14,30 Kč", a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože "mezi dědici nedošlo k vypořádání dědictví dohodou", provedl vypořádání "podle ustanovení § 483 občanského zákoníku a § 39 odst.3 notářského řádu sám" podle dědických podílů. Vycházel přitom ze zjištění, že "dědické podíly jednotlivých dědiců jsou stejné" a že "žádný z dědiců neobdržel od zůstavitele darování, která by přicházela v úvahu pro započtení podle ustanovení § 484 občanského zákoníku".


K odvolání M. V. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23.10.2000 č.j. 18 Co 168/2000-190 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že "mezi dědici M. V. a J. F., kteří jsou současně právními nástupci H. F., manželky zůstavitele, která zemřela, k dohodě o vypořádání dědictví nedošlo" a že "soud prvního stupně bez dalšího dokazování, eventuelně zjišťování stavu věci, vypořádal dodatečně objevené jmění zůstavitele mezi všechny tři dědice rovným dílem, aniž se zabýval možností účelného využití jednotlivých do dědictví zařazených pozemků jednotlivými dědici". Zdůraznil přitom, že "založení podílového spoluvlastnictví dědiců se nejeví příliš vhodné, když je z průběhu řízení evidentní, že mezi nimi jsou velmi napjaté vztahy", že "podílové spoluvlastnictví k pozemkům by nepochybně vedlo k dalším konfliktům a soudním sporům" a že "ohledně H. F. přikázaného spoluvlastnického podílu by bylo třeba vést rovněž dodatečné projednání dědictví, jehož účastníky by opět byli M. V. a J. F.". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby provedl "dokazování zaměřené na zjištění způsobu užívání předmětných pozemků, možnosti jejich dalšího využití jednotlivými dědici, jakož i na zjištění, kde se tyto pozemky nacházejí (zejména s ohledem na tvrzení M. V., že pozemek p.č. 734 v k.ú. O. L. bezprostředně sousedí s pozemkem p.č. 735, který již zdědila v původním řízení o dědictví po J. F."), a aby M. V. vyzval "ke specifikaci darů, které měl J. F. od zůstavitele za jeho života obdržet, včetně doby, kdy se tak mělo stát, a uvedení skutečností, ze kterých by bylo možno dovodit, že nešlo o obvyklé darování"; vyslovil přitom právní názor "na způsob vypořádání dědictví podle dědických podílů, tj. nevhodnost založení podílového spoluvlastnictví dědiců ke všem do dědictví zařazeným pozemkům, ledaže by byly zjištěny skutečnosti odůvodňující takové vypořádání, resp. skutečnosti bránící rozdělení pozemků mezi dědice, bez vytvoření podílového spoluvlastnictví".


Okresní soud v Uherském Hradišti poté usnesením ze dne 11.12.2001 č.j. D 2225/89-264 vypořádal nově najevo vyšlý majetek zůstavitele tak, že M. V. "obdrží nemovitosti v katastrálním území O. P., LV, pozemek ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemek parcela č. 3193 - 1.698 m2, v hodnotě 679,20 Kč" a "nemovitosti v katastrálním území O. L.: LV, pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ pozemkový katastr, pozemek parcela č. 734 - 1.780 m2 v hodnotě 712,- Kč", že J. F. "obdrží nemovitosti v katastrálním území O. P.: LV, pozemky ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemky parcela č. 3194/1 - 108 m2, 3194/2 - 3.259 m2 v hodnotě 1.346,80 Kč" a "nemovitosti v katastrálním území O. L.: LV, pozemek parcela č. st. 202 - 29 m2 zastavěná plocha (dle prohlášení účastníků bez stodoly) v hodnotě 116,- Kč" a že M. V. a J. F. "obdrží rovným dílem nemovitosti v katastrálním území K.: LV - ideální 1/2: pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr, pozemku parcela č. 113 - 3.327 m2 v hodnotě 665,40 Kč"; současně určil odměnu soudní komisařky JUDr. J. F., notářky v U. H., ve výši 500,- Kč a náhradu jejích hotových výdajů ve výši 86,20 Kč a rozhodl, že "odměnu a hotové výdaje jsou povinni uhradit dědicové k rukám soudního komisaře v poměru, v jakém dědictví nabyli, takto: J. F. odměnu soudního komisaře ve výši 255,10 Kč a hotové výdaje ve výši 44,- Kč a M. V. odměnu soudního komisaře ve výši 244,90 Kč a hotové výdaje ve výši 42,20 Kč"; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že zůstavitelovými dědici jsou ze zákona "pozůstalá manželka H. F. a pozůstalé děti M. V. a J. F.", že "pozůstalá manželka H. F. zemřela" a "jejími právními nástupci jsou její dvě děti M. V. a J. F." a že mezi M. V. a J. F. nedošlo k vypořádání dědictví dohodou. O předmětu dědictví bylo zjištěno, že "pozemek ve zjednodušené evidenci parcela č. 734 v katastrálním území O. L. (tzv. Lán) bezprostředně sousedí s pozemkem parcela č. 735, který má na základě původního dědického řízení ve výlučném vlastnictví M. V.", že "pozemky parc. č. 3193/2 a parc. č. 3194/1 a 3194/2 v katastrálním území O. P. (tzv. S.) rovněž spolu bezprostředně sousedí", že "pozemek parc. č. 113 v katastrálním území K. leží samostatně", že "pozemek parc. č. st. 202, zastavěná plocha (dle prohlášení účastníků bez stodoly) v katastrálním území O. L. není v bezprostřední blízkosti žádného jiného pozemku patřícího do dědictví", že pozemky par. č. 3193/2, 3194/1 a 3194/2 v katastrálním území O. P. jsou v užívání společnosti B., a.s. a "mohly by být zemědělsky využívány vlastníkem teprve po provedení pozemkových úprav, poněvadž nejsou přístupny", že pozemek parc. č. 734 v katastrálním území O. L. a pozemek parc. č. 113 v katastrálním území K. jsou v užívání společnosti O., a.s., že "jsou užívány jako orná půda jako součást větších půdních celků - honů" a jejich hranice nejsou v terénu známé a mohly by být individuálně zemědělsky využitelné jen v případě provedení pozemkových úprav či vytyčení jejich hranic v terénu, podle zpracovaného geometrického plánu", že "S. s. U. H. odkoupila pozemky sousedící s pozemkem parc. č. st. 202 v katastrálním území O. L. před 15 lety na stavbu silnice" a tento pozemek "užívá paní M. M. jako posezení u zahrádky", že "ani jednu z nemovitostí, které jsou předmětem dědického řízení, dědicové neužívají a za stávající situace ani nemají možnost užívat" a že "společnosti, které nemovitosti užívají, vyplácí na základě smlouvy o nájmu vlastníkům nájemné". Protože mezi dědici jsou "napjaté vztahy", je třeba podle soudu prvního stupně "respektovat právní názor odvolacího soudu ohledně nevhodnosti založení podílového spoluvlastnictví dědiců" a předejít "dalším konfliktům a soudním sporům v dodatečném projednání dědictví v případě potvrzení spoluvlastnického podílu zemřelé pozůstalé manželce H. F.". Jednotlivé nemovitosti proto obdrží dědici M. V. a J. F. do svého výlučného vlastnictví s výjimkou pozemku parc. č. 113 v katastrálním území K.", u něhož "přikázání podílu jednomu z dědiců proti výplatě druhému dědici by bylo krajně nespravedlivé s ohledem na ceny nemovitostí ke dni úmrtí zůstavitele a na ceny nemovitostí ke dni vydání tohoto rozhodnutí", když "předmětný pozemek byl již tak v podílovém spoluvlastnictví zůstavitele (s podílem ideální jedné poloviny) a dalších dvou spoluvlastníků (každý s podílem ideální jedné čtvrtiny)". Započtení namítané M. V. soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že "nedoložila započtení jiným důkazem než svým tvrzením, které J. F. popřel".


K odvolání M. V. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.8.2005 č.j. 18 Co 183/2003-424 změnil usnesení soudu prvního stupně jednak tak, že M. V. "nabývá pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ pozemkový katastr p.č. 734 (1.780 m2) v k.ú. O. L., v katastru nemovitostí nyní zapsaný na listu vlastnictví pro obec Os. L., k.ú. O. L., jako pozemek ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr o výměře 1.753 m2, a na listu vlastnictví pro obec O. N. V., k.ú. O. N. V., jako p.č. 10760 o výměře 27 m2, ostatní plocha", že J. F. "nabývá pozemek p.č.st. 202 (29 m2) zastavěná plocha v k.ú. O. L., v katastru nemovitostí zapsaný na listu vlastnictví 1109 pro obec O. L., a id. 1/2 pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr p.č. 113 (3.327 m2) v k.ú. K.., nyní v katastru nemovitostí zapsaný na listu vlastnictví 1874 pro obec U. O., k.ú. K., jako p.č. 1051/165 o výměře 3.263 m2, orná půda, a na listu vlastnictví 1564 pro obec O. L., k.ú. O. L., jako p.č. 4152/22 o výměře 74 m2, ostatní plocha, a p.č. 4668/15 o výměře 50 m2, trvalý travní porost", že M. V. a J. F. "nabývají rovným dílem pozemky ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr p.č. 3193/2 (1.968 m2), p.č. 3194/1 (108 m2) a p.č. 3194/2 (3.259 m2) v k.ú. O. P., v katastru nemovitostí po pozemkových úpravách zapsaných na listu vlastnictví pro obec U. O., k.ú. O. P. jako p.č. 3010/79 o výměře 5.045 m2, vinice", a že J. F.je povinen zaplatit M. V. do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení částku 35,- Kč", a jednak tak, že "J. F. a M. V. jsou povinni zaplatit notářce JUDr. J. F. každý částku 293,10 Kč"; ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Z výsledků dokazování odvolací soud nejprve dovodil, že - jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.6.1994 sp. zn. 20 Co 561/93 - "předmětem dodatečného projednání jsou i pozemky ve zjednodušené evidenci p.č. 3193/2, 3194/1 a 3194/2 v k.ú. O. P. a p.č. 734 v k.ú. O. L.", jejichž cena byla "součástí obecné ceny majetku zůstavitele" určené usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29.4.1999 č.j. D 2225/89-128, a že M. V. své tvrzení o daru od rodičů na zakoupení auta ve výši 10.000,- Kčs "neupřesnila tak, aby bylo možno posoudit, zda mělo jít o bezúplatné nabytí peněz (darování) či o půjčku, a zda případné darování bylo nad rámec obvyklých darů", a tedy "nebylo možno tuto otázku řešit postupem podle § 18 z.č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím, tedy odkázáním na vyřešení konkrétní sporné skutečnosti, která by měla význam pro rozhodnutí o započtení na dědický podíl J. F., ve sporném soudním řízení". Ohledně "pozemků ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr p.č. 3193/2, 3194/1 a 3194/2 v k.ú. O. P." odvolací soud vzal za prokázané, že "spolu bezprostředně sousedí", že "jsou v užívání společnosti B., a.s., resp. V. B., a.s." a že "nejsou v přírodě odděleny hranicemi a nejsou samostatně přístupné". Protože "tyto pozemky neužívá žádný z dědiců a lze přepokládat, s ohledem na to, že se na nich nyní nachází vinice, je jejich cena podstatně vyšší než 2.026,- Kč, jak tomu bylo v době smrti zůstavitele, a není tu "žádného důvodu k tomu, aby je nabyl pouze jeden z dědiců"; odvolací soud je vypořádal podle dědických podílů "do podílového spoluvlastnictví dědiců" s výjimkou H. F., která dne 13.7.1985 zemřela a jejímiž dědici jsou M. V. a J. F., neboť "rozdělení dědictví po J. F. pouze mezi M. V. a J. F. nevyvolá potřebu zahájení řízení o dědictví po H. F.". Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že M. V. a J.F. "nemají běžný sourozenecký vztah" a že "mezi nimi dochází ke konfliktům", a uzavřel, že "z důvodu zásady účelnosti využití věcí náležejících do dědictví by M. V. měla nabýt pozemek ve zjednodušené evidenci p.č. 734 v k.ú. O. L. (cena v době smrti zůstavitele 712,- Kč), který sousedí s pozemkem p.č. 735 ve vlastnictví M. V., a že J. F. by měl nabýt pozemek p.č. st. 202 v k.ú. O. L. (v ceně 116,- Kč) a id. 1/2 pozemku ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr č. 113 v k.ú. K.. (v ceně 665,- Kč)".


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala M. V. dovolání. Namítá v první řadě, že "pozemek p.č. 734, p.č. 10760 v k.ú. O. N. V. a pozemek p.č. 3010/79 (dříve 3193/2, 3194/1 a 3194/2) jí byly darovány, i když Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28.6.1994 sp. zn. 20 Co 561/93 rozhodl, že tyto pozemky patří do dědictví". Protože její vzájemné vztahy s J. F. jsou "na velmi špatné úrovni" a protože "založení podílového spoluvlastnictví zakládá zdroj dalších možných problémů", nedokáže si dovolatelka "představit, že by s J. F. společně řádně spravovala věc v jejich podílovém spoluvlastnictví". Požaduje proto, aby nabyla do svého výlučného vlastnictví "pozemek p.č. 734 a p.č. 10760, vše v k.ú. O. N. V. a pozemek p.č. 3010/79 v k.ú. O. P." s tím, že ostatní pozemky nabude do svého vlastnictví J. F. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. § 106 odst.3 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. II bod 2 zákona č. 134/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. III bod 10 písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, čl. II bod 2, část věty před středníkem zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, a Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a že zůstavitel J. F. zemřel dne 26.3.1976, řídí se řízení o dědictví po zůstaviteli i v současné době zákonem č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění zákona č. 158/1969 Sb. (dále též jen "not. ř.") a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb. (dále též jen "obč. zák."); řízení však od 1.1.1993 probíhá u soudu, který pověří notáře, aby jako soudní komisař provedl potřebné úkony. Dovolání M. V. je třeba v posuzovaném případě projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř.").


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Podle ustanovení § 483 obč. zák. nedojde-li k dohodě o vypořádání dědictví, provede vypořádání mezi dědici státní notářství (nyní soud). Podle ustanovení § 39 odst.3 části první věty před středníkem not.ř. nedošlo-li k dohodě nebo nebyla-li státním notářstvím (nyní soudem) schválena, provede státní notářství (nyní soud) vypořádání mezi dědici a rozhodne o tom, co který z dědiců nabyl.


Podle ustanovení § 484 odst.1 věty první obč. zák. se vypořádání provede podle dědických podílů.


Podle ustanovení § 484 odst.2 obč. zák. se při rozdělení dědictví přihlédne k možnosti účelného využití věcí v souladu se zájmy společnosti. Za tím účelem může jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzít jeden z dědiců. Dědická práva ostatních dědiců se uspokojí buď v penězích nebo ze zbývajícího dědictví, přičemž se vezme zřetel na dluhy převzaté jednotlivými dědici.


V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - mezi účastníky dohoda o vypořádání nově najevo vyšlého zůstavitelova majetku patřícího do dědictví nebyla uzavřena. Soudy proto v souladu s ustanoveními § 483 obč. zák. a § 39 odst.3 not.ř. přistoupily k vypořádání dědictví rozhodnutím.


Vypořádání dědictví "autoritativním" rozhodnutím se provede - jak vyplývá z ustanovení § 484 odst.1 věty první obč. zák. - podle dědických podílů. Při rozdělení dědictví mezi dědice podle dědických podílů ustanovení § 484 odst.2 věty první obč. zák. soudu ukládá, aby přihlédl "k možnosti účelného využití věci v souladu se zájmy společnosti"; v ustanovení § 484 odst.2 věty druhé a třetí obč. zák. se uvádí možné (v úvahu přicházející) způsoby rozdělení dědictví mezi dědice.


Obecným požadavkem, vztahujícím se k vypořádání dědictví v souladu s ustanovení § 484 odst.2 obč. zák., je rovněž vyřešení právních vztahů mezi dědici takovým způsobem, aby se předcházelo rozporům, k nimž by mohlo docházet při spoluvlastnictví k věcem, které vylučují nebo značně komplikují jejich užívání více osobami, nebo tam, kde by se spoluvlastníky věci měly stát osoby, jejichž vztahy předurčují zásadní neshody při hospodaření se společnou věcí. Ustanovení § 484 odst.2 obč. zák. současně nebrání tomu, aby jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzali dědici do svého spoluvlastnictví; nabytí dědictví tímto způsobem však musí být v souladu s požadavkem na "účelné využití věcí v souladu se zájmy společnosti" a nesmí předurčovat zásadní neshody mezi dědici při hospodaření s takto nabytými společnými věcmi.


Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Ve vztahu k pozemkům "ve zjednodušené evidenci - původ pozemkový katastr p.č. 3193/2 (1.968 m2), p.č. 3194/1 (108 m2) a p.č. 3194/2 (3.259 m2) v k.ú. O. P. (nyní v katastru nemovitostí po pozemkových úpravách zapsaných na listu vlastnictví pro obec U. O., k.ú. O. P. jako p.č. 3010/79 o výměře 5.045 m2, vinice)" odvolací soud vzal v úvahu úroveň vztahů mezi M. V. a J. F., důvodně však akcentoval, že pozemky dědici neobhospodařují (jsou užívány "společnostmi B., a.s., resp. V. B., a.s.") a ani sami obhospodařovat nemohou ("nejsou v přírodě odděleny hranicemi a nejsou samostatně přístupné") a že nepochybně jejich hodnota je v současné době mnohem vyšší než v době smrti zůstavitele. Nabytí těchto pozemků do výlučného vlastnictví jen jednoho z dědiců - i s přihlédnutím k jejich "nedobrým vztahům" - by za těchto okolností i podle názoru dovolacího soudu představovalo vypořádání dědictví v rozporu se zásadami, vyplývajícími z ustanovení § 484 odst.2 obč. zák.


Důvodná není ani námitka dovolatelky, že by jí tyto pozemky "byly darovány". Rozsudkem Krajského soudu ze dne 28.6.1994 sp. zn. 20 Co 561/93 bylo - jak dovolatelka sama uvádí - rozhodnuto, že pozemky patří do dědictví po zemřelém J. F., závazným způsobem a z tohoto závěru jsou soudy povinny i v tomto dědickém řízení vycházet.


Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno (a ani tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání M. V. podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. března 2008


JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.


předseda senátu