21 Cdo 1533/2004
Datum rozhodnutí: 26.01.2005
Dotčené předpisy: § 264 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 264 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1533/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. k. a. proti povinnému Ing. F. P., zastoupenému advokátkou, pro 15.896.957,40 Kč s příslušenstvím prodejem spoluvlastnického podílu povinného na nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 E 2661/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. června 2003 č.j. 21 Co 276/2003-245, takto:

I. Dovolání povinného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh Konsolidační banky, s.p.ú. se sídlem v Praze 7, Janovského č. 438/2, Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31.8.2001 č.j. 18 E 2661/2001-21 nařídil podle vykonatelného "rozhodnutí" Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 17.2.2001 (správně ze dne 17.2.2000) "sp. zn. 35 Cm 240/98" k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 15.896.957,40 Kč s 17% úrokem z částky 12.165.712,60 Kč od 1.11.1997 do zaplacení a "nákladů nalézacího řízení" ve výši 653.880,- Kč výkon rozhodnutí prodejem "1/2 domu čp. 100 - objekt bydlení na parcele č. 430, 1/2 parcely č. 430 - zastavěná plocha, 1/2 parcely č. 428/2 - orná půda, 1/2 parcely č. 429/3 - trvalý trav. porost, 1/2 parcely č. 429/4 - trvalý trav. porost, parcely č. 431 - zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 82 pro katastrální území P., obec P. a okres H. u Katastrálního úřadu v H. se vším, co k nemovitosti patří", a rozhodl, že povinnému "se zakazuje převést nemovitosti na někoho jiného nebo je zatížit", že povinnému se ukládá, aby do 15 dnů oznámil soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní či nájemní právo (při neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou) a že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 50.000,- Kč, přičemž "na náklady přiznané v tomto rozhodnutí i na budoucí náklady, které vzniknou v průběhu výkonu rozhodnutí a budou soudem přiznány, se vztahuje nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti".

K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28.3.2002 č.j. 20 Co 511/2001-83 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že nařídil výkon rozhodnutí "ohledně celé parcely č. 431", ačkoliv povinný je jen jejím podílovým spoluvlastníkem, a že si neuvědomil, že se v projednávané věci nejedná "o prodej nemovitosti (§ 335 a násl. o.s.ř.), nýbrž o prodej spoluvlastnického podílu k nemovitostem, a tedy právní úprava vychází zásadně z ust. § 338 o.s.ř.". Soudu prvního stupně současně uložil, aby se zabýval otázkou, zda navrhovaný způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný; i když mezi důvody, pro které může být navrhovaný způsob výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 264 odst.1 o.s.ř. zřejmě nevhodný, "nepatří to, že nebude oprávněná z výtěžku uspokojena zcela", je potřebné vyslechnout oprávněnou a provést důkazy, které účastníci navrhnou.

Okresní soud v Hradci Králové poté usnesením ze dne 16.10.2002 č.j. 18 E 2661/2001-151 ve znění usnesení ze dne 5.11.2002 č.j. 18 E 2661/2001-159 nařídil podle vykonatelného "rozhodnutí" Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 17.2.2001 (správně ze dne 17.2.2000) "sp. zn. 35 Cm 240/98" k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 15.896.957,40 Kč s 17% úrokem z částky 12.165.712,60 Kč od 1.11.1997 do zaplacení a "nákladů nalézacího řízení" ve výši 653.880,- Kč výkon rozhodnutí prodejem "1/2 domu čp. 100 - objekt bydlení na parcele č. 430, 1/2 parcely č. 430 - zastavěná plocha, 1/2 parcely č. 428/2 - orná půda, 1/2 parcely č. 429/3 - trvalý trav. porost, 1/2 parcely č. 429/4 - trvalý trav. porost, 1/2 parcely č. 431 - zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 82 pro katastrální území P., obec P. a okres H. u Katastrálního úřadu v H. se vším, co k nemovitosti patří", a rozhodl, že povinnému "se zakazuje převést nemovitosti na někoho jiného nebo je zatížit", že povinnému se ukládá, aby do 15 dnů oznámil soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní či nájemní právo (při neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou) a že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 50.000,- Kč, přičemž "na náklady přiznané v tomto rozhodnutí i na budoucí náklady, které vzniknou v průběhu výkonu rozhodnutí a budou soudem přiznány, se vztahuje nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti". Soud prvního stupně dovodil, že nevhodnost navrženého způsobu výkonu rozhodnutí nelze spatřovat v tom, že jím oprávněná nebude zcela uspokojena, že z návrhu není zřejmé, že by výtěžek výkonu rozhodnutí nepostačoval ani ke krytí nákladů řízení, a že byly splněny i další předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí.

K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10.2.2003 č.j. 21 Co 16/2003-207 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že dosavadní oprávněná K. b., s.p.ú. ze zákona zanikla, a vytknul soudu prvního stupně, že nepostupoval podle ustanovení § 254 odst.1 a § 107 odst.3 o.s.ř. a v řízení i nadále jednal s oprávněnou, která již ztratila způsobilost být účastníkem řízení.

Okresní soud v Hradci Králové - poté, co usnesením ze dne 3.3.2003 č.j. 18 E 2661/2001-219 rozhodl, že na straně oprávněné bude v řízení pokračováno s Č. k. a. - znovu usnesením ze 2.4.2003 č.j. 18 E 2661/2001-220 nařídil podle vykonatelného "rozhodnutí" Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 17.2.2001 (správně ze dne 17.2.2000) "sp. zn. 35 Cm 240/98" k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 15.896.957,40 Kč s 17% úrokem z částky 12.165.712,60 Kč od 1.11.1997 do zaplacení a "nákladů nalézacího řízení" ve výši 653.880,- Kč výkon rozhodnutí prodejem "1/2 domu čp. 100 - objekt bydlení na parcele č. 430, 1/2 parcely č. 430 - zastavěná plocha, 1/2 parcely č. 428/2 - orná půda, 1/2 parcely č. 429/3 - trvalý trav. porost, 1/2 parcely č. 429/4 - trvalý trav. porost, 1/2 parcely č. 431 - zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 82 pro katastrální území P., obec P. a okres H. u Katastrálního úřadu v H. se vším, co k nemovitosti patří", a rozhodl, že povinnému "se zakazuje převést nemovitosti na někoho jiného nebo je zatížit", že povinnému se ukládá, aby do 15 dnů oznámil soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní či nájemní právo (při neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou) a že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 50.000,- Kč, přičemž "na náklady přiznané v tomto rozhodnutí i na budoucí náklady, které vzniknou v průběhu výkonu rozhodnutí a budou soudem přiznány, se vztahuje nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti". Shodně jako ve svém předchozím usnesení ze dne 16.10.2002 č.j. 18 E 2661/2001-151 ve znění usnesení ze dne 5.11.2002 č.j. 18 E 2661/2001-159 dospěl k závěru, že byly splněny všechny předpoklady pro nařízení navrhovaného výkonu rozhodnutí.

K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25.6.2003 č.j. 21 Co 276/2003-245 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že povinný byl v záhlaví usnesení soudu prvního stupně "dostatečně" označen a že navrhované rozhodnutí není nezpůsobilé k výkonu, odvolací soud dospěl k závěru, že "mezi důvody nevhodnosti určitého způsobu výkonu rozhodnutí nepatří případ, kdy oprávněná nebude z výtěžku prodeje uspokojena zcela". Ustanovení § 264 odst.1 o.s.ř. totiž poskytuje povinnému ochranu "před nepříznivým důsledkem takové exekuce", kdy "by pro neuspokojenou pohledávku jiného relativně nízké hodnoty přišel o věc ze svého majetku, která má hodnotu nepoměrně vyšší", a takováto ochrana "není na místě v případech, kdy pohledávka oprávněného je podstatně vyšší než majetek povinného, z něhož má být oprávněný uspokojen". Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí není možné zamítnout ani podle ustanovení § 264 odst.2 o.s.ř., neboť "nepostačuje pouze to, že není zcela jisté, jakého výtěžku bude exekucí dosaženo a zda postačí ke krytí jejích nákladů"; soud může z tohoto důvodu návrh zamítnout jen tehdy, je-li "tato skutečnost zřejmá, tedy je-li dána s vysokým stupněm pravděpodobnosti již ze skutečností uvedených v návrhu", to však v projednávané věci nenastalo. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu povinného na nemovitostech v souladu se zákonem.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že ustálená judikatura soudů zastává stanovisko, že je "povinností soudů, aby při úvaze nad nevhodností uvažovaného způsobu exekuce měly na zřeteli nejen poměr výše exekuční pohledávky k ceně exekucí postižené věci, ale - protože nejde o kritérium jediné - aby přihlížely i k tomu, zda je vůbec možné nařídit exekuci jiným způsobem tak, aby pohledávka oprávněného byla uspokojena v přiměřeném čase". Nepoměr mezi výší vymáhané pohledávky a cenou předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, však vzniká podle názoru povinného ve smyslu ustanovení § 264 odst.1 o.s.ř. i tehdy, je-li cena nemovitosti (spoluvlastnického podílu) povinného, která má být prodána, "nepatrná či nepřiměřeně nízká ve srovnání s hodnotou pohledávky oprávněného a přitom existuje jiný exekucí postižitelný majetek povinného (např. obchodní podíl povinného v obchodní společnosti Košík-Trio, s.r.o.), který v takovém nepoměru s hodnotou pohledávky není nebo je dokonce takové hodnoty, že jeho prodejem by byla pohledávka oprávněného uspokojena zcela". Hlediskem pro posouzení vhodnosti navrhovaného způsobu výkonu rozhodnutí může být podle okolností konkrétního případu i to, že pohledávka oprávněného vznikla z obchodně závazkového právního vztahu a že tedy tvoří "součást obchodního jmění povinného, ze kterého je vhodnějším způsobem výkon rozhodnutí realizovat než z rodinného majetku", popřípadě též "faktický důvod vzniku pohledávky" (pohledávka oprávněné vznikla "v důsledku jednání třetí osoby, kterému povinný nemohl účinně zabránit") nebo "náklady exekučního řízení, které nese povinný při obraně svého práva uspokojit pohledávku oprávněného způsobem, který není zřejmě nevhodným" (v době rozhodnutí odvolacího soudu byla proti povinnému vedena "dvě exekuční řízení" k uspokojení stejné pohledávky oprávněné); náklady "exekučního řízení" jsou současně významné "i v kontextu ustanovení § 264 odst.2 o.s.ř.". Odvolací soud se věcí z uvedených hledisek nezabýval, a proto napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť usnesení odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Povinný napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne ze 2.4.2003 č.j. 18 E 2661/2001-220 rozhodl stejně jako v usnesení ze dne 31.8.2001 č.j. 18 E 2661/2001-21 a v usnesení ze dne 16.10.2002 č.j. 18 E 2661/2001-151 ve znění usnesení ze dne 5.11.2002 č.j. 18 E 2661/2001-159, která byla usneseními odvolacího soudu ze dne 28.3.2002 č.j. 20 Co 511/2001-83 a ze dne 10.2.2003 č.j. 21 Co 16/2003-207 zrušena (ve všech případech návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyhověl). Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí; uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř.

Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet. Okolnost, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna nebo jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá; vychází v tomto směru z tvrzení oprávněného.

Soud zkoumá, zda oprávněným navržený způsob výkonu rozhodnutí je zřejmě nevhodný zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo; dospěje-li k závěru, že navržený způsob výkonu rozhodnutí je zřejmě nevhodný, nařídí po slyšení oprávněného výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem (srov. § 264 odst.1 o.s.ř.).

Je-li již z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí, soud návrh na výkon rozhodnutí zamítne (§ 264 odst.2 o.s.ř.).

V řízení o výkon rozhodnutí se uplatňuje zásada ochrany povinného. Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se tato zásada projevuje zejména v tom, že výkon rozhodnutí lze nařídit jednak v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení oprávněného, jednak takovým způsobem, který vede v přiměřené době k uspokojení oprávněného postupem pro povinného co nejšetrnějším a který současně není prostředkem, pomocí kterého by oprávněný mohl sledovat nejen uspokojení své pohledávky, ale ve své podstatně především šikanu povinného.

Zásada ochrany povinného se projevuje v ustanovení § 264 odst.1 o.s.ř. tím, že nepřipouští nařízení výkonu rozhodnutí způsobem zřejmě nevhodným. Soudu se ukládá, aby oprávněným navržený způsob výkonu rozhodnutí posuzoval zejména vzhledem k poměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo. Uvedené hledisko není jediným. I v případě, že cena předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, značně přesahuje výši pohledávky, není navržený způsob výkonu rozhodnutí zřejmě nevhodný, není-li možné nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem, u něhož lze důvodně předpokládat, že vymáhaná pohledávka bude v přiměřeném čase uspokojena. Vyjde-li však najevo, že vymáhanou pohledávku lze v přiměřeném čase plně uspokojit z jiného předmětu, jehož cena je nižší než u předmětu navrhovaného způsobu výkonu rozhodnutí, a představuje-li tedy oprávněným navržený způsob výkonu rozhodnutí z tohoto pohledu šikanu povinného (tím, že by měl být výkonem rozhodnutí postižen hodnotnější předmět, aniž by to bylo potřebné k uspokojení oprávněného), soud návrh zamítne a po slyšení oprávněného, nezmění-li sám oprávněný způsob výkonu rozhodnutí, současně nařídí výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem.

Nedosahuje-li cena předmětu, z něhož má být dosaženo uspokojení pohledávky oprávněného, výši vymáhané pohledávky, nelze hovořit o tom, že by navržený způsob výkonu rozhodnutí byl zřejmě nevhodným. Povinný totiž v tomto případě nařízením a provedením výkonu rozhodnutí navrženým způsobem nemůže být poškozen (šikanován), neboť pro něj je - z pohledu jeho majetkových poměrů - šetrný. Má-li povinný za to, že v jeho majetku jsou jiné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, z nichž může být vymáhaná pohledávka uspokojena ve větším rozsahu než oprávněným navrženým způsobem, není způsobilou obranou proti nařízení výkonu rozhodnutí námitka zřejmé nevhodnosti navrhovaného způsobu výkonu rozhodnutí; za této situace nic povinnému nebrání, aby takový majetek použil k dobrovolnému uspokojení vymáhané pohledávky a aby tím předešel nucenému výkonu.

Je-li cena předmětu, z něhož má být dosaženo uspokojení pohledávky, tak nízká, že je již z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí, je nepochybné, že navržený výkon rozhodnutí není způsobilým prostředkem k dosažení byť jen částečného uspokojení pohledávky oprávněného; soud proto v souladu se zásadou ochrany povinného návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 264 odst.2 o.s.ř. zamítne, aniž by byl oprávněn (povinen) nařídit výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem. Ukáže-li se až po nařízení výkonu rozhodnutí, že výtěžek, kterého jim bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, soud výkon rozhodnutí zastaví [§ 268 odst.1 písm.e) o.s.ř.].

V projednávané věci odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - z výše uvedené ustálené soudní praxe vycházel. Protože odvolací soud vyložil ustanovení § 264 o.s.ř. v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 254 odst. 1, § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. ledna 2005

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu