21 Cdo 1513/2003
Datum rozhodnutí: 05.11.2003
Dotčené předpisy: § 240 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1513/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. H., proti žalovanému I. N. H. a.s., o odškodnění pracovního úrazu, o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 113/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2002 č.j. 16 Co 69/2002-30, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 24.5.1999 domáhal, aby byla povolena obnova řízení "vedeného u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 19 C 10/96". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20.5.1998 č.j. 19 C 10/96-57, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.10.1998 č.j. 16 Co 253/98-67, byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal po žalovaném na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaplacení za dobu od 4.8.1995 do 31.12.1996 dalších 99.673,- Kč a za dobu od 1.1. do 31.12.1997 dalších 6.504,- Kč a kterou se domáhal po žalovaném placení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.1.1998 ve výši dalších 7.501,- Kč měsíčně. Při tomto rozhodování soudy vycházely ze mzdových podkladů, které jim předložil žalovaný. Žalobce však nyní získal evidenční mzdové listy, z nichž je zřejmé, že jeho výdělek "před pracovním úrazem" byl vyšší než výdělek, z něhož byla náhrada za ztrátu na výdělku vypočtena. Tyto evidenční mzdové listy jsou podle jeho názoru důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení a které mohou pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29.10.2001 č.j. 26 C 113/99-20 návrh zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že důkaz, pro který se žalobce domáhá povolení obnovy řízení, byl navrhován a proveden v původním řízení a že "veškeré argumenty, které žalobce v návrhu na obnovu řízení jako její důvod uvádí, mohly být použity již v původním řízení".

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26.3.2002 č.j. 16 Co 69/2002-30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že důkaz, pro který se žalobce domáhá povolení obnovy řízení, není v řízení nový.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že mzdový list za rok 1963 sice není v řízení novým důkazem, že však "v rámci návrhu na povolení obnovy řízení" předložil soudu další důkazy, které v době dřívějšího rozhodnutí neměl k dispozici a které jsou způsobilé prokázat nesprávnost mzdového listu za rok 1963 a tedy i nesprávnost původních rozhodnutí soudů obou stupňů. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Protože usnesení soudů obou stupňů byla v této věci sice vydána po 1.1.2001 (usnesení soudu prvního stupně dne 29.10.2001 a usnesení odvolacího soudu dne 26.3.2002), avšak - vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl návrh na obnovu řízení - v souladu s ustanoveními bodů 15. a 16., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (jak se též uvádí v usnesení odvolacího soudu), po řízení provedeném podle "dosavadních právních předpisů" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle "dosavadních právních předpisů", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř.").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno účastníkům řízení ve dnech 15. a 16.4.2002 a že dovolání žalobce ze dne 12.6.2002 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 13.6.2002.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 16.4.2002. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 16.5.2002. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 13.6.2002, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2003

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu