21 Cdo 1488/2002
Datum rozhodnutí: 21.01.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1488/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Z. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. Č., zastoupené advokátem, o vydání potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 19 C 59/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. března 2002, č.j. 23 Co 63/2002-63, ve znění usnesení ze dne 3. května 2002, č.j. 23 Co 63/2002-68, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19. 9. 2001, č.j. 19 C 59/2001-40, uložil žalované vydat žalobci potvrzení o zaměstnání a rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení 6.546,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila svoji povinnost vydat žalobci (jako jejímu bývalému zaměstnanci) potvrzení o zaměstnání při skončení pracovního poměru, když podle jeho názoru z doručenky o doručení zásilky žalobci dne 23. 2. 2001 nevyplývá, jakou písemnost zásilka obsahovala, a jiný důkaz na podporu tvrzení, že zápočtový list žalovaná žalobci předala, žalovaná nepředložila.

K odvolání žalované a poté, co ještě před zahájením jednání odvolacího soudu vzal žalobce se souhlasem žalované žalobu zpět, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 3. 2002, č.j. 23 Co 63/2002-63, ve znění usnesení ze dne 3. 5. 2002, č.j. 23 Co 63/2002-68, připustil zpětvzetí žaloby, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; zároveň žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 6.546,- Kč do rukou advokátky, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, která teprve po rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě vyhověno, zaslala žalobci požadovaný zápočtový list, resp. jeho opis . Vycházel přitom z toho, že, jestliže někdo přijal zásilku, jež měla obsahovat více dokladů, aniž by přinejmenším na doručence či obálce byl uveden výčet doručovaných dokladů, není tím prokázáno, že zásilka skutečně obsahovala konkrétní písemnost. Ani listina předložená spolu s odvoláním podle odvolacího soudu neprokazuje, co bylo obsahem sporné zásilky. Autentičnost, tudíž i věrohodnost uvedené listiny zpochybňuje skutečnost, že podle zápisu se komise sešla, naplnila obálku a odeslala ji 21. 2. 2001, tedy v den, kdy podle podacího lístku byla skutečná zásilka, podaná na poště K. 1 dne 20. 2. 2001, již uložena na poště P. 7.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které výslovně směřuje do výroku o náhradě nákladů řízení a jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ( když navíc jde o věc zásadního právního významu ), žalovaná namítá, že doručenkou do vlastních rukou podepsanou žalobcem řádně doložila, že žalobci byl zápočtový list řádně doručen. Podle jejího přesvědčení jde o dostatečný důkaz o tom, že žalobci zaměstnanci potvrzení o zaměstnání vydala. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 dále jen o.s.ř. a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.] a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 238 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výroku rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a ), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Dovolání je konečně též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 239 odst. 3 o.s.ř.).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2002 pod pořadovým č. 88).

Přípustnost dovolání v projednávané věci tedy nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 písm a) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné jen proti tam uvedeným výrokům usnesení odvolacího soudu (proti výroku o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a proti výroku, jímž bylo řízení zastaveno, popřípadě věc postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží), nikoli samostatně do výroku o nákladech řízení, který jako subsidiární je v takovém usnesení rovněž obsažen.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o.s.ř. (jak se dovolatelka domnívá), neboť tam uvedené případy přípustnosti dovolání jsou charakteristické i tím, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však usnesení o nákladech řízení není.

Z uvedeného vyplývá, že proti napadenému výroku usnesení odvolacího soudu není dovolání žalované přípustné. Nejvyšší soud ČR proto její dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatelka, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2003

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu