21 Cdo 1477/2002
Datum rozhodnutí: 27.11.2002
Dotčené předpisy: § 47 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 134 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 158 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 204 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1477/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně A. ch. t. spol. s r.o., proti žalovanému V. D., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 16 C 283/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2000 č.j. 21 Co 267/2000-190, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 15.12.1999 č.j. 16 C 283/95-170 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na náhradě škody 6.250,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 16.12.1994 do zaplacení, zamítl žalobu na náhradu škody ve výši dalších 6.250,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 16.12.1994 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá žalobkyni podle ustanovení § 172 zák. práce "v rozsahu jedné čtvrtiny" za škodu ve výši 25.000,- Kč, která jí vznikla zaplacením pokuty za porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a předpisů stanovujících pracovní podmínky, uložené rozhodnutím Inspektorátu bezpečnosti práce pro Středočeský kraj.

Odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.5.2000 č.j. 21 Co 267/2000-190 jako opožděné podle ustanovení § 218 odst.1 písm.a) o.s.ř. odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze závěru, že rozsudek soudu prvního stupně, určený žalovanému do jeho vlastních rukou, byl po bezvýsledném pokusu o doručení ze dne 21.3.2000 znovu žalovanému doručován dne 22.3.2000. Protože i opakovaný pokus o doručení zůstal bezvýsledný, byla zásilka dne 22.3.2000 uložena na Poště K. a žalovaný byl o tom vyrozuměn. Ve smyslu ustanovení § 47 odst.2 o.s.ř. se proto považuje rozsudek soudu prvního stupně za doručený dnem 27.3.2000. Žalovaný podal své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně "do podatelny okresního soudu" dne 17.4.2000; vzhledem k tomu, že posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 11.4.2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení § 204 odst. 1 větě první o.s.ř.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně zdržoval "dlouhodobě mimo" své trvalé bydliště, neboť ode dne 20.3.2000 až do dne 1.4.2000 pobýval na své chalupě v D., a zásilku s rozsudkem soudu prvního stupně si na poště vyzvedl dne 3.4.2000. Protože zásilka ani výzva "vhozená doručovatelem do schránky" neobsahovala upozornění, že, nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, domníval se "podle poučení v usnesení", že lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně mu začíná běžet až ode dne, kdy rozsudek soudu prvního stupně převzal na poště. Žalovaný dále namítá, že soud prvního stupně "neúplně zhodnotil všechny souvislosti" a že "nevzal v úvahu závažné skutečnosti namítané žalovaným", a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§ 3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.

Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do patnácti dnů od jeho doručení (srov. § 204 odst. 1 větu první o.s.ř.).

Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. § 158 odst. 2 větu první o.s.ř.).

Podle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce, jen jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátu písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že podle záznamů uvedených na doručence byla zásilka obsahující rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15.12.1999 č.j. 16 C 283/95-170 žalovanému doručována dne 21.3.2000 na adresu jeho trvalého bydliště. Žalovaný nebyl v místě doručování zastižen, a proto jej doručovatel uvědomil, že mu zásilku přijde znovu doručit dne 22.3.2000. Protože ani dne 22.3.2000 nebyl žalovaný v místě doručování zastižen, uložil v tento den doručovatel zásilku na poště a adresáta o tom vyrozuměl. Žalovaný si písemnost uloženou na poště vyzvedl dne 3.4.2000.

Doručenka o doručení písemnosti soudu má povahu veřejné listiny. Platí proto (srov. § 134 o.s.ř.), že doručenka potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li prokázán opak. Účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je povinen o tom nabídnout soudu důkazy a tímto způsobem svá tvrzení prokázat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998 sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné pod č. 127 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).

Žalovaný v dovolání namítá, že rozsudek soudu prvního stupně mu nebyl ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 věty třetí o.s.ř. doručen, neboť v době doručování (tj. dne 21.3.2000) se nezdržoval v místě doručování (v místě svého trvalého bydliště), ale pobýval (v době od 20.3. do 1.4.2000) na své chalupě v D. Vzhledem k tomu, že tím zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence o doručení rozsudku soudu prvního stupně, je v řízení povinen - jak vyplývá z výše uvedeného - pomocí důkazů své tvrzení v tomto směru prokázat.

K prokázání tvrzení žalovaného byli na jeho návrh před soudem prvního stupně a před dožádaným soudem vyslechnuti svědci M. D., K. F., M. F., Ing. H. T., I. T., M. Z., A. Č., L. Ch. a M. S. Z výpovědí svědků M. D. (syna žalovaného), Ing. H. T. a I. T. (dcery žalovaného) vyplývá, že žalovaného navštívili na jeho chalupě, a to M. D. dne 22.3.2000, Ing. H. T. dne 24.3.2000 a I. T. kolem 30.3.2000. Svědci K. F., M. F. a M. Z. (sousedé žalovaného na jeho chalupě v D.) vypověděli, že žalovaný jezdí v době od jara do podzimu často na svou chalupu v D.; zda tam byl rovněž v době od 21.3. do 1.4.2000, nemohou "potvrdit a ani vyloučit". Svědek A. Č. (soused žalovaného v jeho bydlišti v K.) uvedl, že žalobce odjel v neděli "okolo" 20.3.2000 na chalupu, že mu dal klíče od zabezpečovacího zařízení od svého rodinného domku a že se mu staral o jeho slepice. Svědkyni L. Ch. není známo, kde žalovaný byl v době od 20.3. do 1.4.2000, a svědek M. S. (soused žalovaného na jeho chalupě v D.) vypověděl, že se oslavy narozenin žalobce v roce 2000 nezúčastnil a že na jaře 2000 jezdil na svou chalupu o víkendech, kdy tam "vídal" rovněž žalovaného.

Z uvedených výsledků dokazování je zřejmé, že žádný z vyslechnutých svědků s určitostí nepotvrzuje tvrzení žalovaného, že by dne 21.3.2000 skutečně pobýval na své chalupě v D. Tyto důkazy proto nelze hodnotit tak, že by bez pochybností prokazovaly, že se žalovaný dne 21.3.2000 nezdržoval v místě doručování rozsudku soudu prvního stupně (na adrese svého trvalého bydliště v K.). Vzhledem k tomu, že provedení dalších důkazů žalovaný nenavrhl, dospěl dovolací soud k závěru, že v řízení nepravdivost údajů uvedených na doručence o doručení rozsudku soudu prvního stupně nebyla prokázána.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání pro opožděnost je v souladu se zákonem. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2002

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu