21 Cdo 1470/2014
Datum rozhodnutí: 09.09.2015
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1, § 25 odst. 1, § 137, § 140 odst. 1, § 142 - § 150 a § 2 o. s. ř., čl. 37 odst. 2 předpisu č. 23/1991Sb.



21 Cdo 1470/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Mgr. J. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Veselým, advokátem se sídlem ve Varnsdorfu, Karlova č. 687, proti žalovaným 1) Libereckému kraji se sídlem Krajského úřadu v Liberci, U Jezu č. 642/2a, IČO 70891508, zastoupenému JUDr. Jakubem Svobodou, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11, a 2) Gymnáziu a Střední odborné škole Jilemnice, Tkalcovská 460, příspěvkové organizaci se sídlem v Jilemnici, Tkalcovská č. 460, IČO 00856037, o neplatnost odvolání z funkce, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 99/2011, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2013, č. j. 20 Co 111/2013-438, takto:

I. Usnesení krajského soudu se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení žalovaného 1) mění takto:
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 25.621,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.647,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jakuba Svobody, Ph. D., advokáta se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 968,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jakuba Svobody, Ph. D., advokáta se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11; ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 20. 4. 2011 žalovaný 1) sdělil žalobci, že ho odvolává v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích ve znění pozdějších předpisů, na základě ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) zákona 561/2004 Sb., školský zákon ve znění pozdějších předpisů, a na základě usnesení Rady Libereckého kraje z funkce ředitele příspěvkové organizace Gymnázium a Střední odborná škola Jilemnice, Tkalcovská 460, s účinností od 1. 7. 2011 pro závažné a v některých případech opakované porušení povinností jak při správě svěřeného majetku, tak v oblasti vzdělávání.

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho odvolání z funkce ředitele příspěvkové organizace Gymnázium a Střední odborná škola Jilemnice, Tkalcovská 460, ze dne 20. 4. 2011, je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zjištěné nedostatky (jak při kontrole školního vzdělávacího programu Českou školní inspekcí, tak při inventarizaci majetku odborem kontroly Krajského úřadu Libereckého kraje) neměly žádný zásadní charakter, jednalo se pouze o formální nedostatky a nepřesnosti, nikoliv o závažná pochybení, a převážná většina z nich byla odstraněna, příp. byla učiněna opatření ke sjednání nápravy.

Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, č. j. 8 C 99/2011-355, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 21.645,- Kč k rukám zástupce žalobce. Dospěl k závěru, že nebyly splněny formální náležitosti přezkumu hospodaření školy, neboť nebyl zachován postup stanovený § 18 zák. č. 552/1991 Sb. [žalovaný 1) pověřil vyřízením námitek tutéž osobu, která byla vedoucí kontrolní skupiny], proto vlastní zjištění při kontrole, jejich hodnocení a kategorizace pak zcela ustupují do pozadí a že ani závěry z další kontrolní činnosti (České školní inspekce) nesvědčí závažnému porušování povinností ředitelem školy, jedná se o běžná pochybení, která nelze považovat za splnění podmínek pro odvolání ředitele školy .

K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 10. 2013, č. j. 20 Co 111/2013-438, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl že žalovanému 1) se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč k rukám advokáta žalovaného 1) a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani odvolacím soudem. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce žalobu zpět. Odvolací soud dovodil, že žalovaní, kteří nezavinili zpětvzetí žaloby a zastavení řízení, mají vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. S ohledem na rozhodovací praxi Ústavního soudu nepřiznal odvolací soud žalovanému 1) právo na náhradu nákladů vynaložených jeho advokátem na jeho zastupování v řízení před soudy, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady . Nic na tom nemění to, že žalovaný 1) svůj odborný právní aparát pěti zaměstnanců využívá pro jinou agendu, že jsou touto jinou agendou jeho zaměstnanci zcela vytížení, že nezastupují obvykle v řízení před soudem žalovaného 1), a že oproti zaměstnancům žalovaného 1) advokát za svou činnost odpovídá zcela . V řízení před odvolacím soudem přiznal žalovanému 1) pouze právo na náhradu nákladů zaplaceného soudního poplatku 1.000,- Kč, neboť jsou splněny podmínky pro jeho vrácení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (výroku II. o náhradě nákladů řízení) podal žalovaný 1) dovolání. Namítl, že odvolací soud nepostupoval podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když žalovaný 1) nezavinil zpětvzetí žaloby žalobcem a zastavení řízení, a že žalobce byl proto povinen uhradit mu jeho náklady řízení před soudy obou stupňů. V takovém případě zákonodárce nestanovil omezení spočívající v účelnosti vynaložených nákladů. Podle článku 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo (stát, kraj i osoba s právnickým vzděláním) na právní pomoc v řízení před soudy, každý účastník si může vždy zvolit zástupcem advokáta a za zastupování náleží advokátovi odměna a úhrada hotových výdajů. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí nevypořádal s důvody, pro které zasáhl do ústavně zaručené rovnosti stran a práva na právní zastoupení. Nesprávně zhodnotil, že předmětné řízení nespadá do běžné činnosti žalovaného 1) a že jeho účastenství v takovém soudním sporu je výjimečné (posouzení platnosti odvolání žalobce z funkce ředitele veřejné střední školy). Zaměstnanci s právním vzděláním žalovaného 1) se specializují na oblast správního práva, správního soudnictví, veřejných zakázek, ev. vymáhání pohledávek žalovaného 1). Odvolací soud nepřihlédl ke konkrétním okolnostem případu, tak jak judikoval Ústavní soud, ani svůj závěr o tom, že žalovanému 1) nenáleží náhrada nákladů vynaložených advokátem na jeho zastupování před soudy, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, nijak neodůvodnil. Žalovaný 1) se oprávněně bránil nároku uplatněnému v rozporu s hmotným právem, jeho odborný aparát postrádal potřebné odborné znalosti, existoval možný konflikt zájmů mezi žalovaným 1) a jeho zaměstnanci, zaměstnanci úřadu připadali v úvahu jako možní svědci, při zastupování advokátem je garantována vyšší míry objektivity a neomezená odpovědnost advokáta. Navrhl, aby dovolací soud výrok II. o náhradě nákladů řízení žalovaného 1) usnesení odvolacího soudu změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 52.817,11 Kč a aby mu přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného 1) zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ohledně otázky náhrady nákladů řízení je v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (za jakých podmínek jsou odměna advokáta za zastupování účastníka řízení a hotové výdaje advokáta při tomto zastupování náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníka), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného 1) je opodstatněné.

Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát, jemuž lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (srov. § 24 odst. 1 větu první a § 25 odst. 1 o. s. ř.). Účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení (srov. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník (srov. § 137 a § 140 odst. 1 větu první o. s. ř.), jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku (popřípadě proti jiné osobě zúčastněné na řízení - srov. § 147 odst. 2 o. s. ř.), jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje (srov. § 2 o. s. ř.), by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník. V tomto případě by sice účastník jednal v mezích svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, ale prostřednictvím svého chování jinak právem dovoleného by sledoval poškození jiného účastníka; šlo by proto o výkon práva, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu účastníku propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým, neboť účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro jednajícího účastníka vedlejší a je z jeho hlediska bez významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014).

V posuzovaném případě nelze z obsahu spisu dovodit, že by žalovaný 1) udělil plnou moc advokátu ke svému zastupování v tomto řízení nikoliv z toho důvodu, aby mu zvolený advokát v řízení, v němž se bránil žalobě o neplatnost odvolání žalobce z funkce ředitele školy, poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, jejichž náhradu bude žalovanému 1) s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen zaplatit žalobce, a že by proto zneužil právo účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor žalobce. Právo na zastoupení advokátem má každý účastník řízení, a tedy i právnická osoba, bez ohledu na to, zda zaměstnává i osoby s právnickým vzděláním. Má-li právo na náhradu nákladů řízení spojených se svým zastupováním advokátem též účastník, který je sám advokátem (srov. například usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2001 sp. zn. 10 Co 610/2001, uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy č. 2/2002, s. 43, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13) nebo veřejnou obchodní společností advokátů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2939/14), tím spíše nelze toto právo upřít územně samosprávnému celku (který vykonává činnosti na úseku státní správy a samosprávy), jehož předmětem podnikání (činnosti) není poskytování právních služeb.

Protože žalobce v projednávané věci zpětvzetím žaloby v průběhu odvolacího řízení (po poučení odvolacím soudem o judikatuře Nejvyššího soudu) zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a protože nebylo zjištěno, že by žalovaný 1) na jeho úkor zneužil právo účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem, je povinen nahradit žalovanému 1) účelně vynaložené náklady, které jsou s tímto zastupováním spojeny (srov. § 146 odst. 2 větu první o. s. ř.).

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem; tomu odpovídá sazba ve výši 10.000,- Kč pro řízení u soudu prvního stupně a sazba ve výši 5.000,- Kč pro řízení odvolací. Kromě takto stanovené odměny za zastupování advokátem vznikly žalovanému 1) v řízení u soudu prvního stupně náklady spočívající v 7 paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300,- Kč, v cestovném ve výši 7.351,26 Kč, v náhradě za promeškaný čas ve výši 1.900,- Kč (srov. § 13 odst. 3 a 4, § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), a v odvolacím řízení náklady spočívající v zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 1.000,- Kč, v 4 paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300,- Kč, v cestovném ve výši 999,24 Kč, v náhradě za promeškaný čas ve výši 600,- Kč (srov. § 13 odst. 1, 3 a 4, § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 1), advokát JUDr. Jakub Svoboda, Ph. D., osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému 1) za řízení u soudu prvního stupně vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4.270,- Kč (ve výši 20%) a za řízení u odvolacího soudu náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši
1.848,- Kč (ve výši 21%).

Protože odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu ve výroku II. o náhradě nákladů řízení žalovanému 1) změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 25.621,- Kč a na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem 10.647,- Kč [§ 243d písm. b) o. s. ř.]. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení žalovanému 1) zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný 1) měl v dovolacím řízení plný úspěch, a žalobce je proto povinen nahradit mu náklady potřebné k uplatňování práva v dovolacím řízení, které spočívají v paušální sazbě odměny za zastupování žalovaného 1) advokátem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.) určené dovolacím soudem s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) poskytnuté právní služby ve výši 500,- Kč, v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 168,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 968,- Kč žalovanému 1) zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Žalovanému 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. září 2015

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu