21 Cdo 1469/2013
Datum rozhodnutí: 26.02.2014
Dotčené předpisy: § 52 písm. e) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.03.2011, § 50 odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.03.2011, § 18a předpisu č. 20/1966Sb. ve znění do 31.03.2011, § 21 odst. 1 předpisu č. 20/1966Sb. ve znění do 31.03.2011, § 77 odst. 1 předpisu č. 20/1966Sb. ve znění do 31.03.2011




21 Cdo 1469/2013

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Z. V., zastoupené JUDr. Slavomírem Vlachem, advokátem se sídlem v Sušici III, Nuželická č. 60, proti žalovanému PLUS JIP s.r.o. se sídlem v Sušici II, Nádražní č. 1298, IČO 45353450, zastoupenému JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem se sídlem v Klatovech I, Čsl. legií č. 143, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 171/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2013 č.j. 12 Co 706/2012-105, takto:

I. Dovolání žalovaného se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Slavomíra Vlacha, advokáta se sídlem v Sušici III, Nuželická č. 60.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 30.3.2011 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřoval v tom, že podle "lékařského posudku vydaného MUDr. Kateřinou Novou, praktickou lékařkou se sídlem v Sušici, Nám. Svobody 2/I dne 21.3.2011" žalobkyně "vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě způsobilosti dále konat dosavadní práci kancelářského pracovníka".

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne 15.6.2011 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby jí žalovaný zaplatil na doplatku mzdy za duben a květen 2011 celkem 1.748,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že pracuje u žalovaného ode dne 18.11.2008 v pracovním poměru na dobu neurčitou a že výpověď z pracovního poměru ze dne 30.3.2011, která jí byla doručena dne 31.3.2011, je neplatná, neboť "vyjádření" praktické lékařky MUDr. Kateřiny Nové ze dne 21.3.2011 není lékařským posudkem. Žalovaný dále žalobkyni dluží na mzdě za měsíce duben a květen 2011 celkem částku 1.748,- Kč.

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 6.2.2012 č.j. 7 C 171/2O11-42 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18.998,40 Kč k rukám advokáta JUDr. Slavomíra Vlacha a že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Klatovech" na soudním poplatku 1.600,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že "listina ze dne 21.3.2011" vystavená praktickou lékařkou MUDr. Kateřinou Novou, v níž se uvádí, že žalobkyně "není schopna práce v předklonu, zvedání těžkých břemen, vynucené polohy, dlouhého stání, sezení, středně těžké a těžké fyzické práce", a v níž jsou tak jen "strohým způsobem" popsány zdravotní komplikace žalobkyně, není lékařským posudkem ve smyslu ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce a tedy ani důvodem pro rozvázání pracovního poměru. Z výsledků dokazování dále soud prvního stupně zjistil, že žalovaný dluží žalobkyni na mzdě za měsíce duben a květen 2011 celkem částku 1.748,- Kč, kterou je povinen jí zaplatit spolu s úroky z prodlení.

K odvolání žalovaného - poté, co mu soud prvního stupně usnesením ze dne 3.10.2012 č.j. 7 C 171/2011-96 prominul zmeškání lhůty k odvolání - Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16.1.2013 č.j. 12 Co 706/2012-105 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 19.157,- Kč k rukám advokáta JUDr. Slavomíra Vlacha; ve výrocích o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek jej potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.552,- Kč k rukám advokáta JUDr. Slavomíra Vlacha. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že "lékařská zpráva" MUDr. Kateřiny Nové, která byla vydána na žádost žalobkyně a kterou žalobkyně předložila žalovanému, není "lékařským posudkem o zdravotním stavu žalobkyně pro nedostatek náležitostí a při neznalosti této lékařky ve vztahu k pracovním úkolům a pracovního prostředí žalobkyně u žalovaného a také proto, že jej nevydalo zařízení závodní preventivní péče (když žalovaný závodního lékaře má mít)", a že proto tato "lékařská zpráva" není lékařským posudkem, který by mohl být podkladem pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce. Výpověď z pracovního poměru ze dne 30.3.2011 je proto neplatným právním úkonem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že rozhodnutí soudů jsou "zatížena přepjatým formalismem, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti". Posudek praktické lékařky MUDr. Kateřiny Nové žalovanému předložila sama žalobkyně, aniž by byla žalovaným "vyzvána k tomu, aby po mimopracovním úrazu, své mnohotýdenní pracovní neschopnosti a omezené schopnosti vykonávat kancelářskou práci, svůj zdravotní stav nechala medicínsky přezkoumat", a podle tohoto posudku je žalobkyně "dlouhodobě nezpůsobilá pro výkon dosavadní práce dle pracovní smlouvy". Posudek sice neobsahuje všechny "administrativní náležitosti", zaměstnavatel však nemá "podle žádného právního předpisu přezkoumávat lékařský posudek, zda splňuje administrativní požadavky stanovené podzákonným právním předpisem", navíc lékařský posudek je podle "stanoviska Ústavního soudu Pl.ÚS 11/08" jen "odborným stanoviskem lékaře, poskytující součinnost zaměstnavateli, nikoliv správním aktem nebo právním úkonem". Žalovaný dospěl k názoru, že "posudkovým závěrem o dlouhodobé nezpůsobilosti zaměstnankyně vykonávat dosavadní práci byl splněn předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce"; "klade-li konstantní judikatura soudů důraz na splnění základního předpokladu výpovědi podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce, spočívajícím v lékařském posudku vyjadřující ztrátu způsobilosti zaměstnance konat dosavadní práci dlouhodobě, byl postup žalovaného zcela konformní s ustanoveními zákoníku práce, zákona o péči o zdraví lidu i judikatury, když posudek ztrátu způsobilosti mimo veškerou pochybnost jednoznačně vyjádřil a žalobkyně proti němu neuplatnila odvolání". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že lékařskou zprávu od své praktické lékařky MUDr. Kateřiny Nové předložila žalovanému na jeho pokyn, že MUDr. Kateřina Nová "není a nebyla vůči žalovanému zařízením závodní péče", že lékařská zpráva MUDr. Kateřiny Nové vůbec nehodnotí "vztah k druhu práce žalobkyně podle pracovní smlouvy ani stav, např. z hlediska dlouhodobosti" a že lékařská zpráva MUDr. Kateřiny Nové "nesplňuje ani minimální požadavky pod bodem 8 přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb." o náležitostech lékařského posudku.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolací řízení přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy (mimo jiné) zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst.1 a § 242 odst.3 o.s.ř.), že žalobkyně, která pracovala u žalovaného od 18.11.2008 jako "kancelářský pracovník", předložila žalovanému zprávu své ošetřující praktické lékařky MUDr. Kateřiny Nové ze dne 21.3.2011, v níž se o způsobilosti žalobkyně k výkonu práce uvádí: "Neschopna práce v předklonu, zvedání těžkých břemen, vynucená poloha, dlouhé stání, sezení, středně těžká a těžká fysická práce". Žalovaný poté dopisem ze dne 30.3.2011 dal žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s odůvodněním, že podle "lékařského posudku vydaného MUDr. Kateřinou Novou, praktickou lékařkou se sídlem v Sušici, Nám. Svobody 2/I dne 21.3.2011" žalobkyně "vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě způsobilosti dále konat dosavadní práci kancelářského pracovníka". Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí sporu (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, jak má být určena nezpůsobilost zaměstnance dále konat dosavadní práci ve výpovědi z pracovního poměru podané podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce, odvolává-li se v ní zaměstnavatel na lékařský posudek o zdravotním stavu zaměstnance. Vzhledem k tomu, že tato otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 30.3.2011, která jí byla doručena dne 31.3.2011 - podle právních předpisů účinných v té době, zejména podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 427/2010 Sb. a č. 347/2010 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.3.2011 (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákonů č. 210/1990 Sb., č. 425/1990 Sb., č. 548/1991 Sb., č. 550/1991 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 307/1993 Sb. a č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 206/1996 Sb. a zákonů č. 14/1997 Sb., č. 79/1997 Sb., č. 110/1997 Sb., č. 83/1998 Sb., č. 167/1998 Sb., č. 71/2000 Sb., č. 123/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č.149/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 164/2001 Sb., č. 260/2001 Sb., č. 285/2002 Sb., č. 290/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 130/2003 Sb., č. 356/2003 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 53/2004 Sb., č. 121/2004 Sb., č. 156/2004 Sb., č. 422/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 379/2005 Sb., č. 381/2005 Sb., č. 109/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 225/2006 Sb., č. 227/2006 Sb., č. 245/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., č. 111/2007 Sb., č. 28/2008 Sb., č. 189/2008 Sb., č. 296/2008 Sb., č. 129/2008 Sb., č. 274/2008 Sb., č. 479/2008 Sb. a č. 227/2009 Sb., tedy podle zákona o péči o zdraví lidu ve znění účinném do 31.3.2011 (dále jen "zákona o péči o zdraví lidu").

Podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, "pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci".

Podle ustanovení § 50 odst.4 zák. práce "dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná", a "důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn".

Platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je podle ustálené judikatury soudů (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.1998 sp. zn. 2 Cdon 829/97, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (srov. § 18 zák. práce a § 34 a § 35 odst.2 občanského zákoníku). Tuto zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti výpovědi z pracovního poměru a dalších právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru. Zkoumání podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru se proto děje podle stavu v době výpovědi, neboť její právní účinky nastávají okamžikem, kdy výpověď byla doručena druhému účastníku; k tomuto okamžiku (tj. ke dni, k němuž ve smyslu ustanovení § 334, § 335 a § 336 zák. práce byla výpověď z pracovního poměru zaměstnanci doručena, popř. se považuje za doručenou) musí být též zjišťováno, zda byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi.

Dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce, protože zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě schopnosti konat (nesmí vykonávat) dále dosavadní práci, musí - jak vyplývá z ustanovení § 50 odst.4 věty první zák. práce - ve výpovědi skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních) skutečností, aby bylo nepochybné, v čem spatřuje (v čem podle zaměstnavatele spočívá) naplnění výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm.e) zák. práce.

Odvolává-li se zaměstnavatel při vymezení výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm.e) zák. práce na "lékařský posudek", je výpověď z pracovního poměru platným právním úkonem jen tehdy, jde-li o lékařský posudek, který byl vydán zařízením závodní preventivní péče a který byl přijat postupem předepsaným pro lékařskou posudkovou činnost. Závodní preventivní péči, jejímž cílem je zabezpečení prevence včetně ochrany zdraví před nemocemi z povolání a jinými poškozeními zdraví z práce a prevence úrazů (srov. § 18a zákona o péči o zdraví lidu), je každý zaměstnavatel povinen zabezpečit pro všechny své zaměstnance [srov. též § 224 odst.1 písm.d) zák. práce], uskutečňuje se ve spolupráci (zpravidla na základě smlouvy) se zařízením léčebně preventivní péče (§ 35 a násl. zákona o péči o zdraví lidu) a svobodná volba lékaře fyzickou osobou je u ní vyloučena (srov. § 9 odst.2 zákona o péči o zdraví lidu). Lékařskou posudkovou činnost, jejímž "předním úkolem" je posuzování způsobilosti k práci, vykonávají v rámci léčebně preventivní péče, včetně závodní preventivní péče, ošetřující lékaři, popřípadě odborné komise zdravotnických zařízení (srov. § 21 odst.1 a § 77 odst.1 zákona o péči o zdraví lidu); náležitosti lékařského posudku jsou uvedeny v bodě 8 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb. Přezkoumání správnosti vydaného lékařského posudku o způsobilosti k práci se lze domáhat způsobem uvedeným v ustanovení § 77 zákona o péči o zdraví lidu u příslušného správního úřadu.

V projednávané věci je nepochybné, že lékařská zpráva MUDr. Kateřiny Nové ze dne 21.3.2011, na níž se žalovaný odvolal při vymezení důvodu ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 30.3.2011, není lékařským posudkem, který by vydalo zařízení závodní preventivní péče, nebyla přijata postupem předepsaným pro lékařskou posudkovou činnost pro účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů a nemá náležitosti předepsané obecně závazným předpisem pro lékařské posudky (lékařská zpráva se omezuje jen na výčet "omezení" žalobkyně při výkonu práce a neuvádí ani údaj o pracovním zařazení žalobkyně, ani posudkový závěr). Odvolávala-li se tedy výpověď z pracovního poměru ze dne 30.3.2011 na "lékařský posudek", mohla být určena dlouhodobá nezpůsobilost žalobkyně nadále konat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dosavadní práci jen na základě takového posudku, který vyhovuje výše uvedeným požadavkům. Dovolací soud proto souhlasí se závěry soudů v tom, že uvedená lékařská zpráva není způsobilým podkladem pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce.

Uvedený závěr nepředstavuje - jak se domnívá žalovaný - "přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti", nebo nemístné "přeceňování" některých "administrativních nedostatků" lékařské zprávy ze dne 21.3.2011. Žalovaný totiž zcela přehlíží, že lékařská zpráva MUDr. Kateřiny Nové ze dne 21.3.2011 neobsahuje jakýkoliv závěr o (případné) nezpůsobilosti žalobkyně dále konat u žalovaného dosavadní práci "kancelářského pracovníka" či o její povaze (že by šlo o "dlouhodobou nezpůsobilost" dále konat dosavadní práci) a ani z ní takový závěr nevyplývá, a že lékařská zpráva byla evidentně vydána pro zcela jiný účel, než pro jaký se žalovaný ji rozhodl použít, ačkoliv to žalovanému muselo být zřejmé. Poté, co mu žalobkyně předložila lékařskou zprávu ze dne 21.3.2011, se žalovaný správně měl - pochyboval-li o způsobilosti žalobkyně dále konat dosavadní práce "kancelářského pracovníka" - obrátit na příslušné zařízení závodní preventivní péče se žádostí o vydání lékařského posudku, a nikoliv - jak to činí v průběhu řízení - sofistikovanými argumenty obhajovat svůj protiprávní postup při rozvázání pracovního poměru se žalobkyní.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a že nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243d písm.a) o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobkyni náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. Slavomír Vlach osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).

Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.413,- Kč žalobkyni zaplatit k rukám advokáta, který ji v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu