21 Cdo 146/2012
Datum rozhodnutí: 11.04.2013
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 146/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S. D., proti žalovanému Státnímu statku Jeneč, státní podnik v likvidaci se sídlem v Jenči, Karlovarská č. 7, IČO 00016918, zastoupenému JUDr. Milanem Ježkem, advokátem se sídlem v Králíkách, Za Pilou č. 832, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 10 C 232/2006, o dovolání účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2011 č.j. 23 Co 2/2011-398, takto:

I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Dovolání žalovaného se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23.2.2011 č.j. 23 Co 2/2011-398, kterým byl rozsudek Okresního soudu Praha západ ze dne 16.7.2010 č.j. 10 C 232/2006-327 ohledně částky 162.429,- Kč potvrzen a změněn toliko v příslušenství pohledávky tak, jak je ve výroku specifikováno, kterým byla zamítnuta žaloba do částky 480.534,- Kč s příslušenstvím a kterým bylo rozhodnuto, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, že proti žalobci se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žalovaný je povinen zaplatit České republice, Okresnímu soudu Praha-západ na nákladech řízení 6.062,- Kč , podali oba účastníci dovolání.

Nejvyšší soud České republiky věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen o.s.ř ), neboť dovoláními je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Žalobce, který je fyzickou osobou, nebyl při podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by žalobce měl právnické vzdělání. Protože žalobce přes výzvu soudu prvního stupně (usnesení ze dne 8.9.2011 č.j. 10 C 232/2006-429), která mu byla doručena dne 14.9.2011, neodstranil nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o.s.ř., ačkoliv byl o důsledcích své nečinnosti poučen, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.

Dovolání žalovaného, které směřuje do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (kasační usnesení odvolacího soudu ze dne 9.7.2009 č.j. 23 Co 489/2008-225, po kterém soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než ve svém předchozím rozsudku, nezavazovalo soud prvního stupně právním názorem ve věci samé jako takovým, nýbrž obsahovalo doplnění dokazování a pokyny k dalšímu postupu při znalosti nových skutkových zjištění), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Žalovaný sice v dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně) založil svůj závěr o tom, že žalobce má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.2.2005 do 30.6.2009, kdy dosáhl věku 65 let, neboť je dána příčinná souvislost mezi poklesem výdělku žalobce v důsledku přiznání invalidního důchodu a následky úrazu .

I přes obsáhlé odůvodnění dovolání z jeho obsahu vyplývá, že podstatou námitek dovolatele je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (namítá-li zejména, že při řešení otázky příčinné souvislosti mezi úrazem žalobce a vznikem chronického subdurálního hematomu , jenž měl mít za následek organický posttraumatický psychosyndrom došlo k neúplnému hodnocení důkazů , neboť názor odvolacího soudu byl založen pouze na psychiatrickém posudku MUDr. Milana Jirgla - ačkoli znalec psychiatr nebyl vyslechnut, přestože to bylo žalovaným navrhováno - a na rozhodnutí posudkové komise OSSZ ve Svitavách a zcela opomenul závěry znaleckého posudku znalce z oboru neurologie a neurotraumatologie MUDr. Libora Svobody, které provedl již soud prvního stupně). Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech (že se u žalobce vyskytlo několik onemocnění, která ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti a že tato onemocnění v žádném případě nemají příčinnou souvislost s pracovním úrazem v roce 1990 ) buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Protože námitky žalovaného uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá jak výše uvedeno přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první, § 142 odst. 1 věta první a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce, vůči němuž bylo dovolací řízení zastaveno, ani žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemají právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2013

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu