21 Cdo 1455/2011
Datum rozhodnutí: 20.12.2012
Dotčené předpisy: § 7 odst. 1, 3 o. s. ř., § 5 předpisu č. 582/1991Sb., § 80 písm. b) o. s. ř.




21 Cdo 1455/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. J. L. , zastoupeného Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská č. 2269/36, proti žalovanému DIAMO, státnímu podniku se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, odštěpnému závodu GEAM se sídlem Dolní Rožínka, o úpravu obsahu evidenčního listu důchodového zabezpečení a potvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku na mimořádný starobní důchod, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 6/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2010, č. j. 15 Co 37/2010-167, takto:

Usnesení krajského soudu se z r u š u j e a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo žalovanému uloženo upravit obsah evidenčního listu důchodového zabezpečení žalobce a potvrzení žalovaného o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný starobní důchod za období od 1. 4. 1981 do 31. 12. 1990 tak, že v evidenčním listu důchodového zabezpečení a v potvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný starobní důchod změní označení pracovní kategorie žalobce z I.A na I.AA . Žalobu odůvodňoval zejména tím, že v průběhu řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 33 Cad 87/2006, jehož předmětem je žalobcův návrh na přezkoumání rozhodnutí ČSSZ v Praze ze dne 28. 2. 2006, č. j. 501122025 , kterým byla zamítnuta jeho žádost o přiznáni starobního hornického důchodu, zjistil, že doklady jeho zaměstnavatele (žalovaného), na základě kterých byla žalobcova žádost o přiznání starobního hornického důchodu ČSSZ v Praze posuzována, byly upraveny v rozporu se skutečným stavem věci tak, aby nemohl být zařazen do I.AA pracovní kategorie .

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou poté, co Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 3. 2008, č. j. 15 Co 24/2008-65, změnil usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 11. 2007, č. j. 7 C 6/2007-53, tak, že řízení se nezastavuje - rozsudkem ze dne 2. 10. 2009, č. j. 7 C 6/2007-145, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 0,- Kč . Po provedeném dokazování dovodil, že žalobce nevykonával a ani nemohl vykonávat práci se stálým pracovištěm v podzemí. Vycházel přitom zejména z toho, že žalobce jako řídící pracovník vykonával i takové práce, které nutně musel vykonávat v kanceláři na povrchu (spisová činnost, porady a pod.), že podle počtu sfáraných směn v předložených originálech, tzv. cáchovnic , se jednalo o pracovníka tzv. střídavě fárajícího a nikoliv o pracovníka vykonávajícího zaměstnání soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně na pracovištích v podzemí hlubinných dolů a že rozpor ve vyznačení počtu kalendářních dnů v I.AA pracovní kategorii ze strany žalobce (na jednom exempláři vyznačen počet v rozsahu 1426 a v druhém 2094) nic nevypovídá o tom, zda v rozhodném období vykonával funkci spadající do kategorie I.AA nebo I.A, neboť rozhodujícím kritériem je charakter a náplň vykonávané funkce.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. prosince 2010, č. j. 15 Co 37/2010-167, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; zároveň rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze, Křížová 25, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že není dána pravomoc soudu rozhodnout o takto žalobcem uplatněném nároku . Soudy totiž rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, jen pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. V otázkách důchodového zabezpečení (důchodového pojištění), je však dána pravomoc České správy sociálního zabezpečení; to platí i ohledně skutečností uvedených v zápisech do evidenčních listů důchodového zabezpečení (evidenčních listů důchodového pojištění). V projednávané věci je tak podle odvolacího soudu dána pravomoc České správy sociálního zabezpečení řešit uvedené námitky žalobce v rámci řízení o vyměření důchodu .

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že v dané věci je dána pravomoc soudu, neboť se v řízení před obecným soudem domáhá plnění specifikovaného v žalobě a nikoli přezkumu rozhodnutí vydaného orgánem veřejné správy. Předmětem řízení je skutečnost, že žalovaný vystavil potvrzení, ve kterém je nesprávně uvedena žalobcova pracovní kategorie. To má zásadní význam pro posouzení jeho nároku na mimořádný starobní důchod, o kterém soudy v občanském soudním řízení nerozhodují, nicméně základ této právní věci a konečně i navrhované rozhodnutí je založeno a vychází z civilního práva. Vazba projednávané věci na žalobcovy vztahy založené veřejným právem je jasná a evidentní, avšak ani Česká správa sociálního zabezpečení, ani správní soud nejsou nadány pravomocí uložit žalovanému povinnost upravit listiny dokumentující výkon práce. Správnost předmětného evidenčního listu je zároveň předpokladem správného rozhodnutí o žalobcově starobním důchodu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť odvolací soud věc správně posoudil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že směřuje proti usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

V posuzované věci se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo upravit obsah evidenčního listu důchodového zabezpečení žalobce a potvrzení žalovaného o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný starobní důchod za období od 1. 4. 1981 do 31. 12. 1990 tak, že v evidenčním listu důchodového zabezpečení a v potvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný starobní důchod změní označení pracovní kategorie žalobce z I.A na I.AA . Protože ze žaloby a z obsahu spisu nepochybně vyplývá, že žalobce nemíní podávat žalobu proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu ve smyslu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (takovou žalobu již podal a projednává ji Krajský soud v Brně pod sp. zn. 33 Cad 87/2006), je pro posouzení věci především významné, zda je pro rozhodnutí o tomto nároku uplatněném žalobou na plnění podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (žalovanému má být uloženo upravit obsah listiny) dána pravomoc soudu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle ustanovení § 7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

Podle ustanovení § 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále též jen zákon č. 582/1991 Sb. ), Česká správa sociálního zabezpečení
a) rozhoduje
1. o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek,
2. o povinnosti občana vrátit dávku důchodového pojištění poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat,
3. o povinnosti zaměstnavatele nahradit neprávem vyplacené částky na dávce důchodového pojištění, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat,
4. o odvoláních ve věcech, v nichž v prvním stupni rozhodla okresní správa sociálního zabezpečení,
5. o odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, pokud jí bylo v jednotlivých případech svěřeno,
6. o převodech důchodových práv podle § 105a zákona o důchodovém pojištění a zařizuje tyto převody,
b) jedná před soudem v řízení o přezkoumání rozhodnutí ve věcech sociálního zabezpečení,
c) plní úkoly při výplatě dávek sociálního zabezpečení do ciziny,
d) řídí a kontroluje činnost okresních správ sociálního zabezpečení,
e) zajišťuje plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských společenství a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv v oblasti důchodového pojištění,
f) zajišťuje vydávání tiskopisů předepsaných podle tohoto zákona,
g) vede registr pojištěnců důchodového pojištění (dále jen "registr pojištěnců"),
h) vyrozumívá okresní správu sociálního zabezpečení [§ 6 odst. 4 písm. s)] o tom, že občan, který je dočasně práce neschopným, byl uznán invalidním na základě soudního řízení o žalobě,
ch) zajišťuje podklady k posuzování zdravotního stavu v rozsahu vyplývajícím z přímo použitelných předpisů Evropské unie a z mezinárodních smluv,
i) posuzuje zdravotní stav v rozsahu stanoveném tímto zákonem (§ 8 odst. 9).

Předmětem řízení v projednávané věci je uložení povinnosti žalovanému upravit obsah evidenčního listu důchodového zabezpečení žalobce a potvrzení žalovaného o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný starobní důchod. I když je nepochybné (a žalobce i žalovaný to také tvrdí), že úpravy uvedených listin se žalobce domáhá proto, aby podle upravených listin bylo v řízení o přiznání starobního hornického důchodu žalobci rozhodnuto jinak (žalobci příznivěji), rozhodnout o úpravě obsahu evidenčního listu důchodového zabezpečení a potvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku na mimořádný starobní důchod do pravomoci České správy sociálního zabezpečení nespadá (srov. § 5 zákona č. 582/1991 Sb.). To nic nemění na správnosti závěru odvolacího soudu, že v otázkách důchodového zabezpečení (důchodového pojištění) je dána pravomoc České správy sociálního zabezpečení; toho se však v tomto řízení žalobce nedožaduje. Zároveň však platí, že, není-li orgánu (odlišného od soudu), který je povolán (má pravomoc) k projednání a rozhodnutí určité věci, pak nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků sporu jiný orgán než právě soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2001 pod pořadovým číslem 110).

Ve sporu mezi občanem a jeho zaměstnavatelem o správnost zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění rozhodují sice s účinností ode dne 1. 1. 2004 Okresní správy sociálního zabezpečení [srov. § 6 odst. 4 písm. a) bod 3. zákona č. 582/1991 Sb.] nikoli Česká správa sociálního zabezpečení - v projednávané věci se však jedná o období od 1. 4. 1981 do 31. 12. 1990 (tedy před 1. 1. 2004) a navíc tato právní úprava nedopadá na spory o správnost potvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku na mimořádný starobní důchod, jako je tomu v projednávané věci. Na tom nic nemůže změnit ani odvolacím soudem zmiňovaná skutečnost, že otázky správnosti zápisu do evidenčních listů důchodového zabezpečení se řeší v rámci řízení u České správy sociálního zabezpečení, případně pak v rámci správního soudnictví; přitom připomíná nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1415/10. Přehlíží totiž, že v jím zmiňovaných věcech se jednalo o přezkum správnosti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kde se otázka správnosti zápisu do evidenčních listů důchodového zabezpečení řešila jako předběžná, kdežto v této věci jde přímo o žalobu na úpravu obsahu uvedených listin [o žalobu na splnění povinnosti ve smyslu ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř.], nikoli o přezkum správnosti správního rozhodnutí. Jde-li tedy v projednávané věci o spor vyplývající z pracovněprávního vztahu mezi žalobcem a žalovaným a jak výše uvedeno - podle zákona jej neprojednávají a nerozhodují o něm jiné orgány (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř.), projednávají jej a rozhodují o něm v občanském soudním řízení soudy.

Nedostatek pravomoci soudů danou věc projednat a rozhodnout, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který v každé fázi řízení vede k jeho zastavení usnesením soudu a po právní moci postoupení věci příslušnému orgánu (srov. § 104 odst. 1 o. s. ř.). Naproti tomu, nemá-li uplatněný nárok oporu v hmotném právu (jako tomu může být v projednávané věci), projeví se to (z procesního hlediska) tím, že soud žalobu zamítne.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2012

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu