21 Cdo 1407/2004
Datum rozhodnutí: 06.01.2005
Dotčené předpisy:




21 Cdo 1407/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně JUDr. Z. N., zastoupené advokátem, proti žalovanému Fondu národního majetku České republiky se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČ 41692918, zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti odvolání z funkce a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 26 C 275/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.února 2004 č.j. 22 Co 557/2003-106, takto:

Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dopisem ze dne 30.5.2002 č.j. 220/279/2002 žalovaný sdělil žalobkyni, že na základě rozhodnutí presidia Fondu národního majetku České republiky ze dne 29.5.2002 podle č.l. 5 odst. 4 statutu FNM ČR byla s účinností od 30.5.2002 odvolána z funkce předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku ČR. Dopisem ze dne 27.6.2002 č.j. 24/3/99 pers. 2002 žalovaný na základě odvolání z funkce předsedy FNM ČR ze dne 30.5.2002 a v návaznosti na § 65 odst. 3 zák. práce žalobkyni sdělil, že u žalovaného pro ni není pracovní zařazení odpovídající její kvalifikaci, což představuje překážku v práci ze strany zaměstnavatele podle § 130 zák. práce a současně je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c) , a že tedy pracovní poměr skončí u FNM ČR dne 30.9.2002 .

Žalobkyně se domáhala určení, že uvedené odvolání z funkce a uvedená výpověď jsou neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb. v odvolání z funkce nebyl uveden žádný důvod odvolání, a to ani odkazem na příslušné ustanovení zákona, tím méně jeho skutkovým vymezením . Protože člena výkonného výboru FNM ČR lze odvolat z funkce, jen jestliže porušuje své povinnosti nebo není schopen řádně vykonávat svou funkci, znamená neuvedení důvodu odvolání v aktu odvolání obcházení zákona a příčí se zájmu společnosti ; žalobkyni nejsou známy žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že porušila své povinnosti. Označí-li žalovaný za věcný důvod odvolání případ ČEZ , je žalobkyně připravena předložit důkazy svědčící o věcné nedůvodnosti jejího odvolání. Vzhledem k neplatnosti odvolání z funkce je vyloučen postup podle ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce, a proto je podle názoru žalobkyně neplatná i výpověď z pracovního poměru.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12.9.2003 č.j. 26 C 275/2002-68 rozhodl o části předmětu řízení tak, že se zamítá žaloba na určení, že odvolání žalobkyně z funkce předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku ČR, provedené presidiem Fondu národního majetku ČR dne 30.5.2002 pod č.j. 220/279/202 je neplatné . Dospěl k závěru, že žalobkyně byla jmenována do funkce předsedkyně výkonného výboru Fondu národního majetku České republiky podle ustanovení § 27 odst. 4 zák. práce, a že na tento pracovněprávní vztah se vztahuje pouze zákoník práce, nikoli jiný právní předpis . Podle názoru soudu prvního stupně odvolání z této funkce se pak řídí pouze ustanoveními zákoníku práce, a to konkrétně ustanovením § 65 odst. 2 zák. práce , a zákon č. 171/91 Sb., není v otázkách pracovního práva k zákoníku práce speciálním zákonem . Proto soud prvního stupně neprováděl další dokazování ohledně důvodů, pro které byla žalobkyně z funkce odvolána .

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.2.2004 č.j. 22 Co 557/2003-106 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě o určení neplatnosti odvolání z funkce vyhověl. Vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že v pracovněprávních vztazích může být speciálním ustanovením pouze institut zákoníku práce a dovodil, že ustanovení § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 171/1991 Sb. je speciálním právním předpisem k ustanovení § 65 odst. 2 zák. práce. Vzhledem k tomu musí odvolání z funkce obsahovat i uvedení konkrétního důvodu podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb., aby takové odvolání bylo přezkoumatelné, a v případě, není-li takový důvod uveden, je nutno podle názoru odvolacího soudu mít ho podle § 242 odst. 1 písm. a) zák. práce za neplatné . Ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb. je nutno logicky a systematicky vykládat spolu s ustanovením § 44 odst. 2 a § 55 zák. práce, neboť zde jde jen o další případ, kdy pracovněprávní norma požaduje ke skončení určitého pracovněprávního vztahu uvedení důvodu. Požadavku, aby v odvolání z funkce byl uveden i důvod tohoto odvolání, svědčí podle názoru odvolacího soudu i mimořádné postavení statutárního orgánu Fondu národního majetku jako instituce hospodařící s veřejnými prostředky, které vyvolává - oproti běžným právnickým osobám - potřebu zvýšené ochrany jeho členů; ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb. za tohoto stavu představuje výjimku z neodvolatelnosti .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že žalobkyni vznikl pracovní poměr na základě ustanovení § 27 odst. 4 zák. práce a odvolání z funkce se tedy řídí pouze a jedině ustanovením ZP, a to ustanovením § 65 odst. 2 zák. práce . Zdůraznil, že ustanovení § 11 zákona č. 171/1991 Sb. neuvádí, že presidium FNM ČR musí uvést důvody, pro které je člen výboru odvoláván, a že by případné neuvedení důvodu mělo za následek neplatnost tohoto úkonu; účelem zákona č. 171/1991 Sb. je totiž upravit pravomoc orgánů FNM, majetek fondu, působnost fondu a nikoli upravovat ustanovení zákoníku práce. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně zdůraznila, že zákon o Fondu národního majetku upravuje zcela specifickou oblast správy národního majetku a že pro tuto správu zřizuje zvláštní organizaci. Protože jde o pravomoci nakládat s majetkem v hodnotách stovek miliard korun, upravil zákonodárce tímto zvláštním zákonem i některé otázky pracovněprávní. Jak zákoník práce, tak zákon o Fondu národního majetku jsou právní předpisy téže právní síly, navzájem se nevylučují; zákon o Fondu národního majetku jako zákon zvláštní jen zpřísňuje podmínky pro odvolání členů jejího statutárního orgánu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.



Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - s ohledem na to, že žalovaný odvolal žalobkyni z funkce dopisem ze dne 30.5.2002, který jí byl doručen téhož dne - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2002 (t.j. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 202/2002 Sb., kterým se mění (též) zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) - dále jen zák. práce , a podle zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění účinném do 31.12.2002 (t.j předtím, než nabyl účinnosti zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů) - dále jen zákon o FNM .

Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů, a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel (§ 27 odst. 4 zák. práce). Pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním vzniká dnem, který byl stanoven k nástupu do funkce; práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, u něhož je tento zaměstnanec dosud v pracovním poměru, tím nejsou dotčena, nedohodnou-li se jinak (srov. § 65 odst. 1 větu první a druhou zák. práce).

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že na základě usnesení presidia Fondu národního majetku České republiky byla žalobkyně s účinností od 14.9.2001 jmenována předsedkyní výkonného výboru Fondu národního majetku České republiky. Presidium Fondu národního majetku České republiky na svém mimořádném zasedání konaném dne 29.5.2002 žalobkyni z této funkce s účinností od 30.5.2002 odvolalo v souladu s § 11 zákona ČNR č. 171/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z důvodu porušení povinností . Dopisem předsedy presidia Fondu národního majetku České republiky ze dne 30.5.2002 č.j.220/279/2002 bylo žalobkyni sděleno, že na základě rozhodnutí prezídia Fondu národního majetku České republiky ze dne 29.5.2002 podle čl. 5 odst. 4 Statutu FNM ČR byla s účinností od 30.5.2000 odvolána z funkce.

Za uvedeného skutkového stavu pro posouzení, zda odvolání žalobkyně z funkce učiněné dopisem ze dne 30.5.2002 je platným právním úkonem, je rozhodující mimo jiné závěr o tom, jaký vliv má na platnost tohoto právního úkonu skutečnost, že v něm nebyl uveden skutkový důvod, o který se toto opatření opírá.

Zaměstnance, který byl do funkce zvolen nebo jmenován, lze z této funkce odvolat. Zaměstnanec se může této funkce též vzdát. Odvolání a vzdání se funkce musí být písemné a doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. Výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se funkce, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se funkce uveden den pozdější (srov. § 65 odst. 2 zák. práce). Smyslem a účelem zvláštní právní úpravy pracovního poměru zaměstnanců, u nichž se pracovní poměr zakládá volbou nebo jmenováním, obsažené v ustanovení § 65 zák. práce, je především - v případě jmenování - umožnit zaměstnavatelům jednostranné rozhodování o personálních změnách v zákonem taxativně stanovených vedoucích funkcích, jež mají v organizační struktuře zaměstnavatelů z hlediska plnění jejich úkolů největší význam.

Odvolání z funkce je jednostranným právním úkonem zaměstnavatele adresovaným zaměstnanci (§ 240 odst. 1 zák. práce); vztahují se proto na něj - jak z toho vychází také odvolací soud - společná ustanovení části páté, hlavy první zákoníku práce o právních úkonech (srov. § 240 - § 245 zák. práce), tedy včetně ustanovení § 242 odst. 1 zák. práce o důvodech neplatnosti právních úkonů. S názorem, že obsahovou náležitostí listiny o odvolání člena výkonného výboru Fondu národního majetku z funkce musí být vzhledem k ustanovení § 11 odst. 1 zákona o FNM rovněž skutkové vymezení důvodu odvolání tak, jak to pod sankcí neplatnosti vyžaduje pro případ výpovědi ustanovení § 44 odst. 2 zák. práce, anebo ustanovení § 55 zák. práce pro případ okamžitého zrušení pracovního poměru, však dovolací soud nesouhlasí.

Výkonný výbor Fondu národního majetku jako statutární orgán Fondu zabezpečuje funkci jeho řídícího orgánu (srov. § 10 odst. 1 zákona o FNM). Členové výboru jsou zaměstnanci Fondu. (srov. § 11 odst. 2 zákona o FNM). Výkonný výbor Fondu národního majetku se skládá z předsedy, nejvýše dvou místopředsedů a dalších sedmi členů jmenovaných presidiem na dobu pěti let. Před uplynutím této lhůty může presidium člena výboru odvolat, jestliže porušuje své povinnosti nebo není schopen řádně vykonávat svou funkci (srov. § 11 odst. 1 zákona o FNM).

Zákonné omezení obsažené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o FNM nepochybně nelze vykládat jako pouhou deklaraci mající jen proklamativní význam; v porovnání s relativně nejistým postavením ostatních vedoucích zaměstnanců, jejichž pracovní poměr byl založen jmenováním, představuje stanovení podmínek, za nichž lze člena výkonného výboru odvolat, výraz zvýšené ochrany postavení členů statutárního orgánu Fondu národního majetku vzhledem k - jak odvolací soud správně zdůrazňuje - mimořádnému postavení Fondu národního majetku s přihlédnutím k jeho pravomocem podle zák. č. 171/1991 Sb. . Proto je vyloučeno odvolat člena výkonného výboru Fondu národního majetku z funkce, jestliže nejsou splněny stanovené hmotněprávní předpoklady pro tento postup; důkazní břemeno o tom, že tyto další (jiné) předpoklady, které zákon stanoví navíc oproti obecné úpravě odvolávání zaměstnance z funkce, byly splněny, spočívá na zaměstnavateli. Skutečnost, že člena výkonného výboru Fondu národního majetku lze z funkce odvolat jen ze zákonem stanovených důvodů, tj. jestliže porušuje své povinnosti nebo není schopen řádně vykonávat svou funkci, proto znamená, že právní úkon, jímž by byl odvoláván z funkce z jiných než uvedených důvodů, by bylo nutno považovat za právní úkon nedovolený a tudíž pro rozpor se zákonem neplatný [§ 242 odst. 1 písm. a) zák. práce].

Z ustanovení § 65 odst. 2 zák. práce mimo jiné vyplývá, že platné je jen takové odvolání z funkce, které zaměstnavatel učinil písemnou formou a které v této formě bylo doručeno druhému účastníku (zaměstnanci) způsobem uvedeným v ustanovení § 266a zák. práce. Náležitosti písemného právního úkonu zaměstnavatele o odvolání zaměstnance z funkce spočívají - mimo jiné - v tom, že se obsah tohoto právního úkonu uvede v příslušné listině. Listina o odvolání z funkce, u něhož se vyžaduje podle ustanovení § 65 odst. 2 věty třetí zák. práce pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí vždy obsahovat také vlastnoruční podpis účastníka právního vztahu, který odvolání z funkce činí, popřípadě jeho zmocněnce.

Uvedené ustanovení, ani ustanovení § 11 odst. 1 zák. č. 171/1991 Sb již nestanoví, aby v písemném právním úkonu, jímž je zaměstnanec odvoláván z funkce, byly uvedeny důvody, pro něž je zaměstnanec odvoláván. Vzhledem k tomu nelze sdílet názor, že by bylo v rozporu s pravidly logiky, jestliže zákon pro odvolání důvody stanoví, aby nebyly v odvolacím aktu též konkrétně a nezaměnitelně uvedeny pod sankcí neplatnosti . Je totiž třeba uvážit, že sankcí neplatnosti pro nedodržení obsahových náležitostí písemné formy může být právní úkon postižen jen stanoví-li to výslovně tento zákoník, popřípadě zvláštní zákon (srov. § 242 odst. 2 zák. práce). Proto nelze sdílet názor odvolacího soudu, který na daný případ vztahoval právní úpravu týkající se obsahových náležitostí výpovědi dané zaměstnavatelem zaměstnanci (§ 44 odst. 2 zák. práce), popřípadě okamžitého zrušení pracovního poměru (§ 55 zák. práce), neboť tímto postupem dochází k záměně hmotněprávních předpokladů platnosti (dovolenosti) právního úkonu (jejichž splněním je třeba se zabývat, je-li platnost odvolání z funkce napadena v občanském soudním řízení - srov. obdobně kupř. nabídkovou povinnost podle § 46 odst. 2 zák. práce), s vadností právního úkonu pro nedodržení obsahových náležitostí předepsané písemné formy.

Z uvedeného vyplývá, že důvody, pro které jedině lze člena výkonného výboru Fondu národního majetku odvolat z funkce před uplynutím jeho funkčního období (§ 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb.), představují hmotněprávní podmínku platnosti tohoto jednostranného právního úkonu. Neuvedení těchto důvodů v písemném vyhotovení odvolání z funkce nečiní samo o sobě tento projev vůle neplatným; jestliže je však platnost odvolání z funkce napadena v občanském soudním řízení, je zaměstnavatel povinen skutkově prokázat, že důvodem odvolání člena výkonného výboru Fondu národního majetku z funkce byla skutečnost, že porušoval své povinnosti nebo že nebyl schopen řádně vykonávat svou funkci.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, § 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. ledna 2005

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.

předseda senátu