21 Cdo 1388/2007
Datum rozhodnutí: 16.04.2008
Dotčené předpisy:





21 Cdo 1388/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce I. P., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované A., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o 73.136,55 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. května 2005 č.j. 9 C 106/2005-18, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 129/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2006 č.j. 54 Co 302/2006-47, takto:


Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 22.5.2006, č.j. 40 C 129/2005-32, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu Prahu pro 4 k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19.5.2005 č.j. 9 C 106/2005 uložil žalované, aby zaplatila žalobci 73.136,55 Kč s 0,05% úrokem z prodlení denně od 26.2.2004 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 21.618,- Kč k rukám advokáta. Rozhodl jím pro zmeškání žalované (podle ustanovení § 153b o.s.ř.) o žalobě, podané u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 23.11.2004; rozsudek nabyl (podle údajů obsažených ve spise) právní moci dnem 9.8.2005 a žalované byl doručen uložením s tím, že přes výzvu zanechanou adresátu při pokusu o doručení držitelem poštovní licence dne 22.6.2005 nebyl vyzvednut.


Proti tomuto rozsudku obvodního soudu podala žalovaná z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. Namítá, že jediná jednatelka žalované A. Š. "odstoupila" ze své funkce dne 2.11.2004, že ve funkci jednatele skončila dnem 21.11.2004, v němž valná hromada společnosti "projednala" její odstoupení, a že žalovaná neměla jednatele až do 7.9.2005, kdy byla na valné hromadě společnosti "zvolena" jednatelem znovu A. Š. Protože po dni 21.11.2004 u žalované nebyla žádná osoba, která by za ni mohla ve smyslu ustanovení § 21 odst.1 o.s.ř. jednat před soudem, měl být žalované ve smyslu ustanovení § 29 odst.2 o.s.ř. ustanoven opatrovník, který by hájil její zájmy. Obvodní soud tímto způsobem nepostupoval a žalovaná tím byla zkrácena na svých právech.


Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 5.12.2005 č.j. 40 C 129/2005-11 žalobě pro zmatečnost vyhověl. Dospěl k závěru, že valná hromada žalované vzala dne 21.11.2004 na vědomí žádost A. Š. o uvolnění z funkce jednatele a že žalovaná neměla obsazenou funkci jednatele až do 7.9.2005, kdy byla jednatelem jmenována A. Š. Protože žalovaná neměla v původním řízení jednatele, nemohl za ni nikdo vystupovat před soudem; rozsudek obvodního soudu je proto postižen zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř.


K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 22.2.2006 č.j. 58 Co 35/2006-29 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že v odůvodnění svého usnesení nevyložil, které "žalovanou tvrzené skutečnosti a na základě kterých konkrétních důkazních prostředků má za prokázané", neboť "zejména chybí jeho logická úvaha učiněná na základě hodnocení prokazovaných tvrzení a skutečností ve vztahu k uplatněnému důvodu zmatečnosti podle § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř.", že není jasné, na základě čeho "uvěřil obsahu listin předložených žalovanou, aniž by hodnotil dobu a okolnosti, za kterých vznikly", že "nevyhodnotil postavení A. Š. v žalované společnosti s 80% obchodním podílem", která "sama sebe odvolává a ustavuje do funkce jednatelky", že "neuvážil ustanovení § 27 odst.2 obchodního zákoníku" a že se "nezabýval tím, že žalovanou tvrzené skutečnosti nebyly dány na vědomí rejstříkovému soudu". Odvolací soud uzavřel, že usnesení soudu prvního stupně je "nepřezkoumatelné".


Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 22.5.2006 č.j. 40 C 129/2005-32 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7.425,- Kč k rukám advokáta. Soud prvního stupně dovodil, že odstoupení A. Š. z funkce jednatelky žalované bylo "jen účelové". A. Š. totiž muselo být "jasné, že jejím odstoupením se společnost dostane do situace, že za ni nebude mít kdo jednat, což bývá zpravidla spojeno se závažnými právními důsledky". O "účelovosti postupu" dále podle soudu prvního stupně "svědčí to, že změna nebyla oznámena obchodnímu rejstříku", což "vyvolává pochybnosti, zda všechny tři listiny byly pořízeny v čase, kdy byly datovány a ne později, což nelze prakticky ověřit". Protože A. Š. byla posléze "opět do funkce jmenována", je třeba "odstoupení jednatelky považovat za obcházení zákona a tedy za neplatný právní úkon podle § 39 občanského zákoníku" a žalobce se správně dovolává ustanovení § 27 odst.2 obchodního zákoníku, podle něhož "proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, nemůže ten, jehož se takový zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti".


K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.11.2006 č.j. 54 Co 302/2006-47 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobě pro zmatečnost vyhověl. Po provedení dalších důkazů odvolací soud nejprve dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek obvodního soudu nabyl právní moci a že byla dodržena lhůta k podání žaloby pro zmatečnost, a posléze uzavřel, že "v době, kdy probíhalo řízení v napadené věci, žalovaná neměla jednatele a nebyla prokázána ani existence jiné osoby oprávněné jednat jménem žalované" a že tedy napadený rozsudek obvodního soudu je postižen zmatečností uvedenou v ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. Účinky odstoupení jednatelky A. Š. nastaly dnem 21.11.2004, kdy odstoupení z funkce vzala na vědomí valná hromada společnosti, i když žalovaná "nesplnila svoji povinnost a nepodala bez zbytečného odkladu návrh na zápis změny" u rejstříkového soudu, neboť "zápis o odstoupení jednatele společnosti s r.o. v obchodním rejstříku má pouze deklaratorní charakter". Vzetí odstoupení z funkce jednatele na vědomí valnou hromadou není podmíněno "současným jmenováním nového jednatele, a to ani za situace, kdy není jiná osoba oprávněná jednat za společnost", a účinky vzetí odstoupení na vědomí nastaly "bez ohledu na motivaci, která jednatelku k úkonu vedla i bez ohledu na to, mohl-li či byl-li tím splněn účel, který jednatelka očekávala a který je uveden v zápisu z jednání valné hromady". Skutečnost, že A. Š. byla "většinovou společnicí žalované", považuje odvolací soud za "právně bezvýznamnou", neboť "takovou situaci zákon nevylučuje, naopak předpokládá, a proto způsob rozhodování valné hromady upravuje v ustanoveních § 127 odst.1 až 3 obchodního zákoníku". Protože "pochybnosti soudu prvního stupně o skutečném termínu konání valné hromady nejsou podloženy žádnými důkazy", nelze považovat za správný názor "o neplatnosti úkonu podle ustanovení § 39 občanského zákoníku". Opačný závěr nelze dovozovat ani z ustanovení § 27 odst.2 obchodního zákoníku, neboť jde "o hmotněprávní ustanovení, které slouží k ochraně třetích osob jednajících s osobou, zapsanou v obchodním rejstříku", a nelze z něho vycházet "při posuzování důvodnosti žaloby pro zmatečnost".


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Poukazuje na ustanovení § 27 odst.2 obchodního zákoníku ve znění účinném do 30.6.2005 a na ustanovení § 194 odst.2 obchodního zákoníku "za použití" § 135 odst.2 obchodního zákoníku a dovozuje, že "negativní stránka principu materiální publicity obchodního rejstříku je formulována zcela objektivně" a že "princip materiální publicity" se vztahuje (podle názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu ze dne 30.1.1997 sp. zn. IV ÚS 285/96) nejen na účastníky řízení, ale i na rozhodující soudní orgán. Podle názoru žalobce zmatečnost "nezpůsobuje skutečnost, že společnost s ručením omezeným nemohla před soudem vystupovat, protože tu nebyla žádná osoba oprávněná za ni jednat, a nebyla řádně zastoupena, pokud v obchodním rejstříku byla zapsána osoba vykonávající funkci statutárního orgánu". Protože není povinností soudu "zjišťovat, zda stav zápisu v obchodním rejstříku odpovídá skutečnému stavu právnímu", nepostupoval obvodní soud v původním řízení v rozporu se zákonem, jestliže žalované neustanovil podle ustanovení § 29 odst. 2 o.s.ř. opatrovníka. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že žalobce se snaží "pouhým formalistickým výkladem nerespektujícím základní zásady ovládající spravedlivý proces" zamezit opětovnému projednání věci. Princip publicity zápisu v obchodním rejstříku má podle žalované "své meze v ustanoveních základních práv a svobod, mezi něž patří i právo na spravedlivý proces, přičemž povinností soudu není za normálních okolností zjišťovat, zda tu je či není osoba oprávněná za právnickou osobu jednat", a touto otázkou se musí "zabývat v situaci, kdy tato skutečnost vyplývá z okolností případu, popřípadě kdy je tato skutečnost namítnuta účastníkem řízení", a to jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení o řádných, popřípadě mimořádných opravných prostředcích.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 občanského soudního řádu a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost.


Za právnickou osobu jedná před soudem její statutární orgán (tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen) nebo její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně (§ 21 odst.1 o.s.ř.); to neplatí, stanoví-li občanský soudní řád nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby (§ 21 odst.2 o.s.ř.).


V judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že právní úprava jednání za právnickou osobu v řízení před soudem účinná od 1.1.2001 (podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) je samostatně (autonomně na hmotném právu) obsažena v občanském soudním řádu a že tedy hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby, obsaženou především v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku, nelze použít při posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení, ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z ustanovení § 21 o.s.ř. nebo ze zvláštních právních předpisů (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2005 sp. zn. 29 Odo 963/2003, které bylo uveřejněno pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).


Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů (§ 133 odst.1 věta první obchodního zákoníku); jednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob (§ 133 odst.3 obchodního zákoníku). Jednatel společnosti s ručením omezeným může ze své funkce odstoupit; je však povinen to oznámit orgánu, který ho jmenoval (valné hromadě), a výkon funkce končí dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, který ho jmenoval (valná hromada) [srov. § 66 odst.1 obchodního zákoníku]. Jmenování jednatele do funkce, jakož i ukončení výkonu jeho funkce se zapisují do obchodního rejstříku [srov. § 28 odst.1 písm.e) obchodního zákoníku ve změní účinném do 30.6.2005]; zápis má jen deklaratorní povahu.


Zápisy do obchodního rejstříku spočívají na principu publicity, který působí ve formálním a materiálním smyslu. Formálním principem publicity se vyjadřuje, že obchodní rejstřík je přístupný každému a že každý má právo do něho nahlížet a pořizovat si kopie a výpisy. Princip materiální publicity (vyjádřený v ustanoveních § 27 odst.2 a 3 obchodního zákoníku ve znění účinném do 30.6.2005 a nyní v ustanoveních § 29 odst.1 až 3 obchodního zákoníku) znamená, že údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou právně účinné navenek i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity. Jinak řečeno, skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden; ode dne provedení zápisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy. Zároveň platí obráceně, že dokud skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám. Rozhodující je tedy důvěra v aktuální stav zápisu.


Z ustanovení § 21 o.s.ř. a ani ze zvláštních právních předpisů nevyplývá, že by princip materiální publicity zápisů statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku platil (podle právní úpravy účinné od 1.1.2001) pro vymezení toho, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem. Jednatel společnosti s ručením omezeným je tedy oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem [§ 21 odst.1 písm.a) o.s.ř.], i když o tom (dosud) nebyl proveden zápis v obchodním rejstříku (a, případně, jako jednatel téže společnosti s ručením omezeným je dosud zapsán někdo jiný); došlo-li k ukončení výkonu funkce jednatele, nesmí za právnickou osobu vystupovat v řízení před soudem, i když (zatím) nedošlo k zápisu změny do obchodního rejstříku. Odvolací soud tedy v souladu se zákonem dospěl k závěru, že z principu materiální publicity zápisů do obchodního rejstříku nelze vycházet "při posuzování důvodnosti žaloby pro zmatečnost" v projednávané věci.


Odvolací soud dospěl k závěru, že A. Š. ukončila výkon funkce jednatelky žalované dnem 21.11.2004 a že byla opět jmenována jednatelkou žalované dne 7.9.2005, na základě - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení - dopisu A. Š. ze dne 2.11.2004, v němž požádala o "uvolnění z funkce", a zápisu z valných hromad společnosti ze dne 21.11.2004 a ze dne 7.9.2005. I když zápisy o jmenování jednatele a o ukončení výkonu jeho funkce mají jen deklaratorní povahu, měl odvolací soud přihlédnout k tomu, že k zápisům do obchodního rejstříku na základě uvedených listin došlo teprve ke dni 27.2.2006 (na návrh zřejmě podaný v tento den) a že žalobce (jako druhý z účastníků tohoto řízení) o době vyhotovení těchto listin neměl (nemohl mít) vlastní poznatky.


Za této situace uvedené listiny nemohly být v projednávané věci dostatečným (spolehlivým) podkladem pro závěr, že úkony v nich uvedené byly učiněny vážně (a tedy nikoliv jen "naoko") a že by k nim opravdu došlo v době v listinách uváděné. K tomu, aby žalovaná náležitě prokázala, že A. Š. skončila výkon funkce jednatelky žalované dnem 21.11.2004 a že jednatelkou žalované byla znovu jmenována dne 7.9.2005, by muselo být také objasněno zejména to, jak žalovaná v době od 21.11.2004 do 7.9.2005 vystupovala ve svých právních vztazích (soukromoprávní a veřejnoprávní povahy), zda (popřípadě prostřednictvím koho) v této době plnila své povinnosti z právních předpisů, především vůči správcům daně a jiným správním úřadům, a zda (popřípadě prostřednictvím koho) v této době vedla jiné soudní spory.


Vzhledem k tomu, že žalovaná k prokázání zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. netvrdila všechny rozhodné skutečnosti a ani neoznačila potřebné důkazy, měla být vedena ke splnění těchto svých procesních povinností postupem podle ustanovení § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. Soudy jí však potřebné poučení neposkytly a při svém rozhodování vycházely ze skutečností, nezpůsobilých žalovanou namítanou zmatečnost prokázat. Zatížily tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud k této vadě přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna (§ 242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).


Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).


Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 16. dubna 2008


JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.


předseda senátu