21 Cdo 1361/2010
Datum rozhodnutí: 10.05.2011
Dotčené předpisy: § 152 obč. zák. ve znění do 07.03.2006, § 156 odst. 1 obč. zák. ve znění do 07.03.2006, § 157 odst. 1 obč. zák. ve znění do 07.03.2006, § 165 odst. 1 obč. zák. ve znění do 07.03.2006, § 39 obč. zák. ve znění do 07.03.2006, § 196a odst. 1, 2 obch. zák. ve znění do 31.12.2005




21 Cdo 1361/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce ALBIA a. s. se sídlem ve Vražné č. 224, IČO 25592599, zastoupeného Mgr. Václavem Petráskem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Průmyslový areál č. 13, proti žalovanému A. B., zastoupenému Mgr. Ing. Danielem Kováříkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 40, o určení, že na nemovitosti nevázne zástavní právo, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 266/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 15 Co 47/2009-55, takto:

I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Václava Petráska, advokáta se sídlem ve Zlíně, Průmyslový areál č. 13.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo určeno, že na budově č. p. 224 rod. dům v části obce Vražné na pozemku p. č. st. 844, na budově bez čp/če obč. vyb. na pozemku p. č. st. 845, na pozemku p. č. st. 844 zastavěná plocha a nádvoří a na pozemku p. č. st. 845 zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. Vražné u Oder zapsáno na LV č. 414 pro okres Nový Jičín, obec Vražné a katastrální území Vražné u Oder u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, nevázne zástavní právo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. listopadu 2005 s právními účinky vkladu práva ke dni 9. listopadu 2005 (zapsáno pod V-6143/2005-804), uzavřené mezi obchodní společností ALBIA a.s. se sídlem Brno, Smetanova 51, PSČ 602 00, IČ: 25592599, jako zástavcem a panem A. B. jako zástavním věřitelem, k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 2.200.000,- Kč váznoucí za dlužníkem obchodní společností BIOMASS CZ s. r. o. se sídlem Vražné 224, PSČ 742 34, IČ: 26820609, z titulu nezaplacení úplaty ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. listopadu 2005 . Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zástavní smlouva byla jménem žalobce podepsána Ing. J. A. , který je současně jednatel a společník dlužníka obchodní společnosti BIOMASS CZ s. r. o., žalovaný je členem představenstva žalobce a v době uzavření zástavní smlouvy byl akcionářem žalobce . Žalovaný a Ing. A. byli ve vztahu k žalobci osobami ovládajícími, přičemž Ing. A. i ve vztahu k obchodní společnosti BIMOASS CZ s. r. o. Zástavní smlouva navíc nebyla uzavřena za podmínek obvyklých v obchodním styku , protože žalobci jako zástavci nebylo za uzavření zástavní smlouvy ze strany obchodní společnosti BIOMASS CZ s. r. o. jako obligačního dlužníka poskytnuto žádné protiplnění . Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce dovozuje ze skutečnosti, že jeho vlastnické právo k nemovitostem , popsaným v žalobě, je ohroženo, neboť na základě usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. března 2008 pod č.j.: 53 Nc 999/2008-6 byla nařízena exekuce prodejem zástavy a soudní exekutor vydal dne 21. 5. 2008 pod č.j. 013 EX-988/2008-6 exekuční příkaz k prodeji nemovitostí.

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 14 C 266/2008-35, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení 26.930,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ing. Daniela Kováříka. Z provedených důkazů dovodil, že žalovaný byl věřitelem pohledávky v celkové výši 2.200.000,- Kč vůči žalobci, uvedená pohledávka vznikla ze smluv o půjčkách ze dne 20. 4. 2003 a 15. 8. 2003 a mezi účastníky bylo zcela nesporné, že 2.200.000,- Kč bylo skutečně žalovaným žalobci vyplaceno. Tuto pohledávku postoupil žalovaný společnosti BIOMASS CZ s. r. o. smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2005. Postoupení bylo sjednáno jako úplatné a společnost BIOMASS CZ s. r. o. se zavázala zaplatit pohledávku 2.200.000,- Kč ve třech splátkách, splatných do 31. 12. 2005. I přes opakované výzvy však společnost BIOMASS CZ s. r. o. ničeho neuhradila. Pohledávka žalovaného byla zajištěna zástavní smlouvou k předmětným nemovitostem a splňuje všechny náležitosti požadované zákonem. Smlouva je podepsána žalovaným jako zástavním věřitelem a za zástavce společnost ALBIA a. s. je podepsána Ing. J. A., předsedou představenstva žalobce. Zástavní právo k nemovitostem, popsaným v zástavní smlouvě, vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, vklad práva byl povolen rozhodnutím, č. j. V 6143/2005-804, ze dne 1. 12. 2005, právní účinky vkladu nastaly 9. 11. 2005. Soud prvního stupně se neztotožnil s tvrzením žalobce, že zástavní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem , protože byla uzavřena se žalovaným v době, kdy tento byl členem představenstva žalobce , neboť toto tvrzení bylo v průběhu řízení vyvráceno, a to notářským zápisem o rozhodnutí jediného akcionáře společnosti ALBIA a.s. ze dne 3. 11. 2005, kterým, mimo jiné, valná hromada rozhodla o odvolání A. B. z představenstva společnosti , dnem zániku členství byl 3. listopad 2005 a samotný žalobce potvrdil, že v okamžiku podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva žalovaný členem představenstva nebyl . K uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem nebyl nutný ani souhlas valné hromady žalobce, protože v daném případě ke konfliktu zájmů nedošlo. Soud prvního stupně dovodil, že, jestliže ke dni podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva byli vlastníky společnosti BIOMASS CZ s. r. o. pouze Ing. A. a Ing. J. a prostřednictvím této společnosti byli i jedinými vlastníky žalobce, uzavírali zástavní smlouvu se souhlasem a vědomím 100 % vlastníků ovládané osoby . Ve vztahu mezi touto ovládanou osobou a postupníkem jako osobu ovládající není proto souhlas valné hromady zapotřebí.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 11. 2009, č. j. 15 Co 47/2009-55 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že na budově č.p. 224 rodinný dům v části obce Vražné na pozemku p. č. st. 844, na budově č.p./č.e. občanská vybavenost, na pozemku parc. č. 845, na pozemku parc. č. st. 844 zastavěná plocha a nádvoří a na pozemku parc. č. st.845 zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. Vražné u Oder, zapsané na LV č. 414 pro obec Vražné a katastrální území Vražné u Oder u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, nevázne zástavní právo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 2005, s právními účinky vkladu práva ke dni 9. 11. 2005, uzavřené mezi obchodní společností ALBIA a. s. se sídlem Brno, Smetanova 51, PSČ 602 00, IČ: 25592599, jako zástavcem a panem A. B., jako zástavním věřitelem, k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 2.200.000,- Kč váznoucí za dlužníkem obchodní společností BIOMASS CZ s. r. o., IČ: 26820609 z titulu nezaplacení úplaty ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2005 , a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení 27.065,76 Kč, náklady odvolacího řízení 13.257,- Kč, oboje na účet jejího zástupce . Při zkoumání platnosti smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 11. 2005 dovodil, že společnost ALBIA a. s. (žalobce) dala do zástavy uvedené nemovitosti k zajištění závazku společnosti BIOMASS CZ s. r. o. jako subjektu ji ovládající. I když tuto zástavní smlouvu žalobce uzavřel se žalovaným, který není osobou vyjmenovanou v ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obchodního zákoníku, dospěl odvolací soud k závěru, že bylo nutné přihlédnout k tomu, že předseda představenstva žalobce (zástavce) Ing. J. A. byl současně jednatelem společnosti BIOMASS CZ s. r. o., jejíž závazek měl být zřizovaným zástavním právem zajištěn . Protože podle odvolacího soudu výjimka uvedená v ust. § 196a odst. 2 věta druhá obchodního zák. není na daný případ aplikovatelná (nejde o zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou, nýbrž je tomu právě naopak), je zřejmé, že souhlasu valné hromady žalobce bylo v tomto případě zapotřebí . Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že valná hromada žalobce se smlouvou o zřízení zástavního práva předchozí souhlas nevyslovila. Proto je smlouva pro nesplnění podmínek, stanovených v ustanovení § 196a obchodního zákoníku absolutně neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce nesprávné a navíc by toto rozhodnutí potvrzovalo a ospravedlňovalo konání osob jednajících a ovládajících žalobce, tedy jednání minimálně v rozporu s dobrými mravy a obcházející zákon . To, že zástavu neschválila valná hromada společnosti, je jednoznačně účelové tvrzení, protože tuto valnou hromadu tvořily stejné osoby, které k onomu dni zavazovali společnost . Nelze proto tvrdit, že by se toto dělo bez souhlasu hypotetické valné hromady, neboť 100% hlasů takové valné hromady bylo vědomě přítomno tomuto konání a schvalovalo je a vedlo jednání k uzavření předmětné zástavní smlouvy . V případě dlužné částky 2.200.000,- Kč šlo o závazek žalobce. Poskytnutou zástavou žalobce ručil za to, že jeho závazek vůči žalovaným bude uhrazen postupníkem jeho závazku (společností BIOMASS CZ s. r. o.) postupiteli závazku (žalovanému). Nesouhlasí s tvrzením, že se žalobce zaručil za cizí závazek. V projednávané věci společnost BIOMASS CZ s. r. o. převzala za žalobce povinnost uhradit závazek, postupovala proto v souladu s § 196a odst. 2 obchodního zákoníku. V případě, že by argumentace žalobce byla v souladu se zákonem , byla by neplatná i smlouva o postoupení pohledávky za žalobcem na společnost BIOMASS CZ s. r. o. a pohledávka zaručená nemovitostmi žalobce by byla pohledávkou žalovaného za žalobcem, tedy dle právního stavu před 3. 11. 2005 . Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu první instance k dalšímu řízení .

Žalobce sdělil, že na svém žalobním stanovisku trvá a dodal, že žalovaný směšuje odlišné právní instituty zástavní právo a ručení .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat vzhledem k tomu, že předmětem řízení je určení, že na nemovitosti nevázne zástavní právo na základě zástavní smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2005 - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 7. 3. 2006, tj. do doby, než nabyl účinnosti zákon č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony dále jen obč. zák. , a podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2005, tj. do doby, než nabyl účinnosti zákon č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti dále jen obch. zák. .

Podle ustanovení § 152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

Podle ustanovení § 156 odst. 1 obč. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek, stanovených zákonem, může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona. Zástava musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje (§ 156 odst. 2 obč. zák.).

Podle ustanovení § 157 odst. 1 obč. zák. zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, není-li stanoveno jinak.

Podle ustanovení § 165 odst. 1 obč. zák. není-li pohledávka, zajištěná zástavním právem, splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky.

Podle ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o úvěru, nebo o půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými a nebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazku těchto osob nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti, jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Podle ustanovení § 196a odst. 2 obch. zák. pokud jsou osoby uvedené v odst. 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odst. 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě a nebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů dovolatel nezpochybňuje), že dne 3. 11. 2005 byla mezi žalobcem jako zástavcem a žalovaným jako zástavním věřitelem uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, ve smlouvě označeným, k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 2.200.000,- Kč za dlužníkem obchodní společností BIOMASS CZ s. r. o. z titulu nezaplacení úplaty ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2005. Zástavní smlouva byla jménem žalobce uzavřena jejím předsedou představenstva Ing. J. A., který je od 3. 11. 2003 současně také jednatel a společník dlužníka obchodní společnosti BIOMASS CZ s. r. o. Zástavní právo k nemovitostem vzniklo vkladem do katastru nemovitostí u K atastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín; vklad byl povolen rozhodnutím č. j. V 6143/2005-804 dne 1. 12. 2005 a právní účinky vkladu vznikly dnem 9. 11. 2005. Ke dni 3. 11. 2005 byla společnost BIOMASS CZ s. r. o. držitelem všech 100 ks akcií žalobce a měla tak vůči žalobci jako osobě ovládané postavení osoby ovládající.

Za tohoto skutkového stavu věci bylo pro rozhodnutí sporu mimo jiné významné posouzení toho, zda k platnosti zástavní smlouvy ze dne 3. 11. 2005 byl potřebný souhlas valné hromady žalobce.

Ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. zajišťují ochranu akciové společnosti před nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost (jménem společnosti) právní úkony, nebo osob jim blízkých (§ 116 obč. zák.). Smlouva, která byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. bez předchozího souhlasu valné hromady nebo za jiných podmínek, než jaké jsou obvyklé v obchodním styku, je pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3335/2006, který byl uveřejněn pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).

V projednávané věci žalobce dal do zástavy předmětné nemovitosti k zajištění závazku společnosti jako osoby ji ovládající. Zástavní smlouva byla sice uzavřena se žalovaným, který není osobou vyjmenovanou v ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák., odvolací soud však v souladu se zákonem přihlédl k tomu, že předseda představenstva žalobce (zástavce) byl současně jednatel a společník dlužníka obchodní společnosti BIOMASS CZ s. r. o., jejíž závazek měl být zřizovaným zástavním právem zajištěn. Protože výjimka uvedená v ustanovení § 196a odst. 2 větě druhé obch. zák. se tu neuplatní (nejde o zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou, ale naopak o zajištění závazků ovládající osoby - BIOMASS CZ s. r. o. ovládanou osobou - žalobcem), dospěl odvolací soud v souladu se zákonem k závěru, že zástavní smlouva ze dne 3. 11. 2005 je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák.

Souhlasit nelze ani s námitkou dovolatele, že valnou hromadu žalobce tvořily stejné osoby, které k onomu dni zavazovaly společnost , a že 100% hlasů takové valné hromady bylo vědomě přítomno tomuto konání a schvalovalo je . Dovolatel totiž přehlíží, že ke dni uzavření zástavní smlouvy (ke dni 3. 11. 2005) byla sice akcionářem žalobce výlučně BIOMASS CZ s. r. o. (držela všech 100 akcií žalobce) a jejími jednateli byli Ing. V. J. a Ing. J. A., avšak za BIOMASS CZ s. r. o. byli oprávněni jednat vždy oba společníci společně . Zástavní smlouvu však podepsal jménem žalobce pouze Ing. J. A. jako předseda představenstva žalobce. Nemůže se proto analogicky uplatnit názor, podle kterého, jestliže osoby, které podepsaly smlouvu o půjčce (ať už jako její účastníci nebo v postavení statutárního orgánu), byly současně (ke dni uzavření smlouvy) jedinými společníky společnosti s ručením omezeným, není tato smlouva neplatná jen proto, že společníci neudělili souhlas k jejímu uzavření ve formě usnesení valné hromady, uvedený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1780/2008, který byl uveřejněn pod č. 118 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 10.000,- Kč [srov. § 5 písm. b), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 10.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát Mgr. Václav Petrásek osvědčil, že je plátce daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad [20 % - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 2.060,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.360,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. května 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu