21 Cdo 1334/2014
Datum rozhodnutí: 19.02.2015
Dotčené předpisy: § 185a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 568 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



21 Cdo 1334/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci úschovy částky 69.269,- Kč za účasti složitele Doc. Ing. J. Š., DrSc. , zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská č. 11/6, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 8/2003, o dovolání C. M. a R. M. , obou zastoupených JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 643/39, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2014 č.j. 24 Co 6/2014-318, takto:

I. Usnesení městského soudu se mění tak, že se odmítá odvolání C. M. a R. M. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. prosince 2013 č.j. 42 Sd 8/2003-305.

II. Dovolatelé C. M. a R. M. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně složiteli Doc. Ing. J. Š., DrSc. na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.413,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč, vše k rukám JUDr. Filipa Matouše, advokáta se sídlem v Praze 2, Lazarská č. 11/6.
Odůvodnění:
Složitel Doc. Ing. J. Š., DrSc. složil u Obvodního soudu pro Prahu 7 (mimo jiné) ve dnech 10.9.2003, 8.10.2003, 6.11.2003, 10.12.2003, 9.2.2004, 9.3.2004, 24.3.2004, 2.4.2004, 3.5.2004, 6.6.2004, 5.7.2004, 8.8.2004, 2.9.2004, 16.9.2004, 3.10.2004 a 2.11.2004 do úschovy celkem 69.296,- Kč.

Na základě "žádosti o úschovu plateb nájemného + služeb" ze dne 11.6.2003, kterou podala "vzhledem k nesrovnalostem nájemníků domu se správcovskou organizací NOVA a.s." u Obvodního soudu pro Prahu 7 "za nájemníky domu E. M." (a L. F.), soud prvního stupně usneseními ze dne 6.10.2003 č.j. 42 Sd 8/2003-4, ze dne 6.10.2003 č.j. 42 Sd 8/2003-5, ze dne 3.11.2003 č.j. 42 Sd 8/2003-6, ze dne 8.12.2003 č.j. 42 Sd 8/2003-7, ze dne 19.1.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-8, ze dne 23.1.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-12, ze dne 2.3.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-13, ze dne 11.3.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-14, ze dne 5.4.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-15, ze dne 30.4.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-16, ze dne 26.5.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-17, ze dne 30.6.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-18, ze dne 28.7.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-19, ze dne 2.9.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-20, ze dne 24.9.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-21, ze dne 1.11.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-22 a ze dne 30.11.2004 č.j. 42 Sd 8/2003-23 uvedené částky přijal do úschovy "ve prospěch příjemce - správcovské organizace NOVA a.s. Praha 7", neboť "majitel domu, Správcovská organizace NOVA a.s. nájemné osobně ani poštou nepřejímá".

Poté, co byla výše uvedená usnesení dne 8.2.2011 doručena složiteli Doc. Ing. J. Š., DrSc. (jeho zástupci advokátu JUDr. Filipu Matoušovi) a co složitel uvedl, že návrh na přijetí do úschovy nepodal "on, ale třetí osoby", že "z právní opatrnosti výslovně bere zpět" návrh "na vzetí uvedených částek do úschovy" a že "z právní opatrnosti" podává proti výše uvedeným usnesením odvolání, Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 15.6.2011 č.j. 42 Sd 8/2003-157 výše uvedená usnesení zrušil, "řízení o úschově" zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude složiteli "vrácena soudní úschova ve výši 108.275,- Kč".

K odvolání složitele Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.7.2011 č.j. 24 Co 176/2011-184 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o vrácení "soudní úschovy ve výši 108.275,- Kč" a vyslovil, že ve výrocích o zrušení usnesení a o zastavení řízení o úschově "zůstává nedotčeno". Dospěl k závěru, že složiteli má být vrácena částka 108.275,- Kč, která se v době rozhodování "nacházela na účtu soudu", když soud "nemůže navrátit složiteli více finančních prostředků, nežli činí zůstatek na účtu soudu".

Městský soud v Praze poté usneseními ze dne 31.10.2011 č.j. 24 Co 273/2011-191, ze dne 31.10.2011 č.j. 24 Co 274/2011-192, ze dne 31.10.2011 č.j. 24 Co 275/2011-193, ze dne 31.10.2011 č.j. 24 Co 276/2011-194 a ze dne 30.11.2011 č.j. 24 Co 277/2011-196 zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14.3.2005 č.j. 42 Sd 8/2003-165, kterým byla částka přijatá do úschovy 54.600,- Kč vydána "příjemci - společnosti FABIAN-MIFAPLEX I.T.A. se sídlem Praha 7, U Smaltovny 27", ze dne 25.4.2005 č.j. 42 Sd 8/2003-166, kterým byla částka přijatá do úschovy 35.892,- Kč vydána "příjemci - společnosti I. K. se sídlem Praha 9, U Vysočanského pivovaru 710", ze dne 2.11.2005 č.j. 42 Sd 8/2003-167, kterým byla částka přijatá do úschovy 27.300,- Kč vydána "příjemci - společnosti FABIAN-MIFAPLEX I.T.A. se sídlem Praha 7, U Smaltovny 27", ze dne 30.6.2006 č.j. 42 Sd 8/2003-168, kterým byla částka přijatá do úschovy 74.092,70 Kč vydána "složiteli zpět", a ze dne 30.6.2006 č.j. 42 Sd 8/2003-169, kterým byla částka přijatá do úschovy 470.528,20 Kč vydána "složiteli zpět" a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodoval o vydání úschovy v době, kdy "usnesení o přijetí úschovy nebylo pravomocné", a že usnesení soudu prvního stupně jsou nepřezkoumatelná.

Obvodní soud pro Prahu 7 nato usneseními ze dne 19.3.2013 č.j. 42 Sd 8/2003-244, ze dne 19.3.2013 č.j. 42 Sd 8/2003-245, ze dne 19.3.2013 č.j. 42 Sd 8/2003-246, ze dne 19.3.2013 č.j. 42 Sd 8/2003-247 a ze dne 19.3.2013 č.j. 42 Sd 8/2003-248 zastavil řízení o vydání ze soudní úschovy částek 3.943,- Kč, 3.943,- Kč, 5.107,- Kč, 8.662,- Kč a 47.461,- Kč. Dospěl k závěru, že předmětné částky nejsou "uloženy na účtu soudu", neboť částky 3.943,- Kč, 5.107,- Kč, 8.662,- Kč a 47.461,- Kč byly poukázány na účet L. F. a zbývajících 3.943,- Kč bylo poukázáno na účet I. K., a že soud nemůže složiteli "navrátit více finančních prostředků, nežli činí zůstatek na účtu soudu".

K odvolání složitele Doc. Ing. J. Š., DrSc. a jeho manželky A. Š. Městský soud v Praze usneseními ze dne 31.10.2013 č.j. 24 Co 140/2013-265, ze dne 31.10.2013 č.j. 24 Co 141/2013-268, ze dne 31.10.2013 č.j. 24 Co 142/2013-271, ze dne 31.10.2013 č.j. 24 Co 143/2013-274 a ze dne 31.10.2013 č.j. 24 Co 144/2013-277 uvedená usnesení soudu prvního stupně zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že složiteli "nemůže jít k tíži, že zřejmě nesprávným postupem soudu se částky uložené do úschovy nenachází na účtu soudu", a že je "na místě" vydat složiteli předmět úschovy, jsou-li "jinak splněny podmínky pro vydání úschovy složiteli".
Obvodní soud pro Prahu 7 v dalším řízení usnesením ze dne 13.12.2013 č.j. 42 Sd 8/2013-305 rozhodl, že "složiteli se vydává částka ve výši 3.943,- Kč, 3.943,- Kč, 5.107,- Kč, 8.662,- Kč a 47.641,- Kč, tj. celková částka ve výši 69.296,- Kč" a že "po právní moci tohoto usnesení bude složiteli poukázána soudní úschova ve výši 69.296,- Kč". Soud prvního stupně dovodil, že "předmětná úschova byla skládána pro neznámého věřitele" a že proto "k vydání předmětu úschovy složiteli není potřeba souhlasu C. M. a R. M.", kteří navíc nejsou příjemci úschovy, ale jen osobami, jež uplatňují právo na předmět úschovy a jejichž souhlas se podle ustanovení § 185d odst.2 občanského soudního řádu k vydání úschovy složiteli nevyžaduje.

K odvolání C. M. a R. M. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.1.2014 č.j. 24 Co 6/2014-318 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že pouze příjemce může, jak vyplývá z ustanovení § 185d odst.2 občanského soudního řádu, svým nesouhlasem zabránit vydání předmětu úschovy složiteli. Protože C. M. a R. M. nebyli "jako příjemci konkrétně označeni", nemají v tomto řízení "postavení příjemců (a to bez ohledu na to, zda jim předmět úschovy náleží podle hmotného práva), ale pouze postavení osob uplatňujících právo na předmět úschovy", a není tedy třeba zjišťovat jejich stanovisko k vydání předmětu úschovy složiteli.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali C. M. a R. M. dovolání. Namítají, že jejich otec (jako právní předchůdce dovolatelů) byl "v době skládání plateb nájemného složitelem" vlastníkem nemovitosti, ve které byl složitel nájemcem a v prospěch jejíhož vlastníka složitel skládal do soudní úschovy nájemné", a že proto má být úschova vyplacena dovolatelům "jako vlastníkům domu, kterým náleží nájemné od nájemníka bytu v jejich domě". Dovolatelé odmítají právní názor, podle něhož, plní-li složitel dluh do úschovy soudu, ačkoliv nejsou splněny zákonné podmínky, nedojde ke splnění dluhu a věřitel by se měl domáhat svých nároků "žalobou přímého zaplacení", a dovozují, že, zřídí-li soud složitelům soudní úschovu, jsou tím chráněna nejenom práva složitele, ale i vlastníků domu (věřitelů) jako oprávněných příjemců skládaných částek, a že nemůže jít k jejich tíži, jestliže respektovali rozhodnutí soudu o úschově. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jim vydává předmět úschovy, popřípadě aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Složitel Doc. Ing. J. Š., DrSc. navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že řízení o soudní úschově "rozvádí institut soluční úschovy podle ustanovení § 568 občanského zákoníku" a že složením do úschovy nastanou účinky splnění dluhu "pouze za splnění podmínek podle tohoto ustanovení". V řízení o soudní úschově soud nepřezkoumává pravdivost tvrzení složitele o důvodech soudní úschovy; v případě, že nebyly naplněny důvody úschovy podle ustanovení § 568 občanského zákoníku, nemá "složení do soudní úschovy účinky splnění dluhu a dlužník se dostává do prodlení". Dovolatelé navíc nebyli označeni za příjemce, a mohou mít proto v řízení pouze postavení toho, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy. Z ustanovení § 185d občanského soudního řádu navíc vyplývá, že k vydání předmětu úschovy složiteli postačí pouze jeho žádost, byl-li předmět úschovy složen pro neznámého příjemce.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda a za jakých předpokladů lze složiteli vydat (vrátit) plnění složené do úschovy soudu za účelem splnění dluhu. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání C. M. a R. M. je přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné, že však řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - jak vyplývá z ustanovení čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen "OSŘ") a - jak je zřejmé zejména z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinného do 31.12.2013 (dále jen "obč. zák.")

Podle ustanovení § 185a odst.1 OSŘ lze u soudu složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.

Podle ustanovení § 185a odst.2 OSŘ návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení toho, kdo peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá (dále jen "složitel"), že závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo že složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel věřitele nezná.

Podle ustanovení § 185b OSŘ účastníkem řízení je složitel; po právní moci usnesení o přijetí do úschovy je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (dále jen "příjemce"), a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.

Podle ustanovení § 568 věty první obč. zák. nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy.

Podle ustálené judikatury soudů (srov. například Zhodnocení rozhodování ve věcech úschov projednané a schválené občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR dne 20.10.1988 sp. zn. Cpj 38/88, které bylo uveřejněno pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2002 sp. zn. 29 Odo 639/2001, které bylo uveřejněno pod č. 50 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003) musí návrh na přijetí do úschovy obsahovat kromě uvedení důvodu úschovy vždy také označení složitele a toho, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (příjemce), popřípadě též údaj o tom, kdo si (případně) činí právo na předmět úschovy, i když na něj nemá z hmotného práva (podle názoru složitele) právo. Soud se při rozhodování o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy za účelem splnění dluhu nezabývá pravdivostí tvrzení složitele, která ve smyslu ustanovení § 185a odst.2 OSŘ a § 568 věty první obč. zák. uvedl o důvodu úschovy a o věcné legitimaci dlužníka a věřitele. Z uvedených tvrzení při svém rozhodování vychází a návrh na přijetí do úschovy zamítne, jen jestliže z tvrzení složitele vyplývá, že tu důvod úschovy podle zákona není nebo že podle hmotného práva nemůže dojít ke splnění závazku složením jeho předmětu do úschovy.

Pravomocné usnesení soudu o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy má z hlediska zániku práv a povinností stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem nebo jiným oprávněným účastníkem; v usnesení o přijetí plnění do úschovy soud (také) uvede, co je předmětem úschovy, kdo je složitelem, pro koho jsou složené věci určeny (kdo je příjemcem) a co je důvodem úschovy. Za okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu, aniž by bylo významné zda, popřípadě kdy věřitel plnění skutečně (z úschovy) převzal. Uvedené následky ovšem nastávají, jen jestliže dlužník (jiný povinný účastník) složil předmět úschovy u soudu v souladu s hmotným právem (srov. například Zprávu a zhodnocení řízení o úschovách projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR dne 11.2.1977 sp. zn. Cpj 43/76, která byla uveřejněna pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1977). Zjistí-li se (byť i dodatečně), že důvody pro složení předmětu úschovy u soudu nebyly dány, například proto, že věřitel ve skutečnosti je přítomen nebo že není v prodlení anebo že je znám, nebyl složením u soudu závazek splněn a povinnost poskytnout plnění věřiteli - bez ohledu na to, že usnesení o přijetí plnění do úschovy je pravomocné - nadále trvá.

Účastníkem řízení při rozhodování o přijetí do úschovy je proto pouze složitel, neboť v tomto stadiu řízení o úschovách nepřichází v úvahu, aby soud přihlížel ohledně důvodu úschovy a věcné legitimace k tvrzením jiné osoby než složitele. Nabude-li usnesení o přijetí peněz, cenného papíru nebo jiné movité věci právní moci, stávají se účastníky řízení o úschovách též ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné movité věci složitelem určeny (příjemce), a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy (přihlašovatel). Příjemci, který není znám nebo jehož pobyt není znám, soud ustanoví pro řízení o úschovách opatrovníka (§ 29 odst.3 OSŘ), ledaže by mu byl již dříve ustanoven opatrovník podle ustanovení § 29 obč. zák.

S názorem dovolatelů o tom, že by "zřízením soudní úschovy" soud poskytoval "ochranu věřitelům", nelze souhlasit. Dovolatelé totiž neberou náležitě v úvahu, že složení plnění do soudní úschovy má soluční účinky - jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, byly-li při něm splněny všechny podmínky hmotného a procesního práva; takový závěr - jak je zřejmé z obsahu spisu - nelze v projednávané věci učinit.

Usnesení odvolacího soudu přesto nelze považovat za správné. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) náležitě nepřihlédl k tomu, že peníze složil u Obvodního soudu pro Prahu 7 Doc. Ing. J. Š., DrSc., aniž by také podal návrh na přijetí jím složeného plnění do úschovy, že soud prvního stupně rozhodl o přijetí jím složených plnění do úschovy na návrh někoho jiného, aniž by návrh obsahoval všechny předepsané náležitosti, že soud prvního stupně doručil usnesení o přijetí plnění do úschovy složiteli až dodatečně, přičemž složitel proti nim podal včas odvolání, a že nakonec usnesení soudu prvního stupně o přijetí plnění do úschovy byla pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15.6.2011 č.j. 42 Sd 8/2003-157 zrušena. Z těchto poznatků bez pochybností vyplývá, že soluční účinky složení plnění u soudu nemohly nastat nejen proto, že při něm nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 568 obč. zák., ale také z důvodu, že o přijetí plnění do úschovy vůbec nebylo pravomocně rozhodnuto.

Vzhledem k tomu, že o přijetí peněz složených Doc. Ing. J. Š., DrSc. do úschovy nebylo pravomocně rozhodnuto, měly soudy učinit závěr, že C. M. a R. M. se nestali (a nemohli se stát) účastníky řízení o úschově - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 185b věty druhé OSŘ - ani jako příjemci, ani jako přihlašovatelé. Pro odvolací soud z toho především vyplývalo, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 13.12.2013 č.j. 42 Sd 8/2013-305 podal ten, kdo se nestal účastníkem řízení v projednávané věci a kdo tedy k němu nebyl oprávněn, a že proto bylo třeba odvolání C. M. a R. M. podle ustanovení § 218 písm.b) OSŘ odmítnout, aniž by tu byl (mohl být) jakýkoliv prostor pro úvahy o aplikaci ustanovení § 185d odst.2 OSŘ. Protože usnesení odvolacího soudu není správné a protože podle dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243d písm.b) o.s.ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že odvolání C. M. a R. M. proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 13.12.2013 č.j. 42 Sd 8/2003-305 podle ustanovení § 218 písm.b) OSŘ odmítl.

O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve vztahu mezi složitelem a dovolateli bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst.3 věty první, § 224 odst.1 a 2 a § 146 odst.3 o.s.ř., neboť odvolání C. M. a R. M. bylo odmítnuto a jsou proto povinni nahradit složiteli náklady potřebné v řízení před odvolacím a dovolacím soudem k účelnému uplatňování jeho práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena a dosud nebyla nahrazena jiným právním předpisem. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem pro odvolací řízení ve výši 5.000,- Kč a pro dovolací řízení rovněž 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly složiteli náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů v odvolacím řízení ve výši 300,- Kč a v dovolacím řízení též ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a na náhradě za daň z přidané hodnoty v odvolacím řízení ve výši 1.113,- Kč a v dovolacím řízení také ve výši 1.113,- Kč.

Dovolatelé C. M. a R. M. jsou povinni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 6.413,- Kč a náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6.413,- Kč zaplatit složiteli k rukám advokáta, který ho v těchto řízeních zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2015
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu