21 Cdo 127/2001
Datum rozhodnutí: 27.11.2001
Dotčené předpisy: § 31 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb., § 31 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb., § 241 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 127/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce ing. P. F., zastoupeného advokátem, proti žalované Zoologické zahradě města B., zastoupené advokátkou, o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době a o náhradu mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 247/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2000 č.j. 21 Co 229/97-50, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 19.4.1996 žalovaná sdělila žalobci, že s ním ve smyslu ustanovení § 58 zák. práce zrušuje pracovní poměr ve zkušební době.

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby žalované bylo uloženo zaplatit mu náhradu mzdy poskytovanou při neplatném rozvázání pracovního poměru, kterou v průběhu řízení vyčíslil za dobu od 20.4. do 31.7.1996 ve výši 27.744,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v pracovní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli dne 1.4.1996, nebyla zkušební doba sjednána.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.2.1997 č.j. 49 C 247/96-17 žalobě na určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době vyhověl, žalované uložil, aby zaplatila žalobci na náhradě mzdy 23.991,- Kč, žalobu o zaplacení dalších 3.753,- Kč zamítl a rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Soud prvního stupně zjistil, že k uzavření pracovní smlouvy ze dne 1.4.1996 byl použit formulář, který rovněž obsahoval rubriku o možném sjednání zkušební doby, v níž měl být doplněn údaj o délce případně sjednané zkušební doby. Uvedený formulář zůstal v rubrice o možném sjednání zkušební doby nevyplněn; předložila-li žalovaná soudu stejnopis pracovní smlouvy, v němž byla uvedena délka zkušební doby v trvání 3 měsíců, jde podle soudu prvního stupně o údaj, který byl do pracovní smlouvy doplněn dodatečně "bez vědomí" žalobce. Na základě výsledků dokazování soud prvního stupně dovodil, že v pracovní smlouvě ze dne 1.4.1996 nebyla zkušební doba sjednána. Protože do formuláře pracovní smlouvy nebyl doplněn údaj o délce zkušební doby, pak platí jen "ty body resp. články smlouvy, které obsahují úplný text", neboť jedině "vyplnění" údaje o délce zkušební doby "má smysl ve spojení s výchozím údajem" a "jedině tak je možno hovořit o tom, že smlouva ohledně tohoto bodu byla sjednána". Vzhledem k tomu, že pracovní poměr se žalobcem rozvázala žalovaná neplatně, je povinna mu podle ustanovení § 61 odst.1 zák. práce zaplatit náhradu mzdy za dobu od 7.6.1996, kdy jí žalobce oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, do 31.7.1996 (žalobce od 1.8.1996 nastoupil u žalované jako ředitel) ve výši 23.991,- Kč.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20.6.2000 č.j. 21 Co 229/97-50 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době a ve výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobci na náhradě mzdy 23.991,- Kč, změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 5.250,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.885,- Kč, vše k rukám její zástupkyně advokátky. Odvolací soud odmítl námitku žalované, že by žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru byla podána po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 64 zák. práce, a po zjištění, že žalovaná je právnickou osobou, dospěl k závěru, že v pracovní smlouvě ze dne 1.4.1996 byla sjednána zkušební doba. Odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že účastníci v pracovní smlouvě ze dne 1.4.1996 písemně sjednali zkušební dobu bez uvedení "časového údaje". Nesjednání "časového údaje" o délce zkušební doby nečiní tuto dohodu neplatnou, neboť podle ustanovení § 31 odst.1 zák. práce platí, že zkušební doba činí 3 měsíce. V době od 1.4. do 1.7.1996 mohl jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec zrušit pracovní poměr písemně z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Úkon žalované ze dne 19.4.1996 byl učiněn "v souladu s ustanovením § 58 odst.1 zák. práce", a proto byl pracovní poměr mezi účastníky rozvázán platně a žalobci nepřísluší ani požadovaná náhrada mzdy.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že formulář, který byl použit k uzavření pracovní smlouvy účastníků ze dne 1.4.1996, obsahuje bod č. 3 s předtištěným textem: "- se zkušební dobou3) .........."; z textu je třeba dovodit, že tato kolonka neobsahuje úplný text a že je určena k doplnění. Předmětný formulář pracovní smlouvy pak předpokládá, že mezi účastníky smlouvy budou "platná" pouze ujednání, která budou obsahovat "úplný souvislý a gramaticky ukončený text". Vzhledem k tomu, že bod 3 formuláře smlouvy zůstal nevyplněný, nelze dovozovat, že by mezi účastníky byla v pracovní smlouvě sjednána zkušební doba. Úmysl sjednat zkušební dobu navíc nebyl podle názoru dovolatele za řízení prokázán; žalobce vypověděl, že takový záměr neměl, a žalovaná tím, že do stejnopisu smlouvy jednostranně doplnila údaj "tři měsíce", potvrdila, že ani jejím úmyslem nebylo sjednat zkušební dobu v pracovní smlouvě. Dovolatel dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že k platnému sjednání zkušební doby není potřebné v pracovní smlouvě výslovně určit dobu jejího trvání. Ustanovení § 31 odst.1 zák. práce totiž stanoví "fikci zkušební doby v délce trvání tří měsíců" pouze pro případ, že by byla sjednána doba delší, než zákon připouští; sjednání zkušební doby v pracovní smlouvě bez uvedení délky jejího trvání je neplatné. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že proti tomuto rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že k uzavření pracovní smlouvy a ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době došlo v dubnu 1996 - - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb.,č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb. a č. 287/1995 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 24.5.1996 (dále jen "zák. práce").

Podle ustanovení § 31 odst.1 zák. práce v pracovní smlouvě může být sjednána zkušební doba, která činí, pokud nebyla dohodnuta zkušební doba kratší, tři měsíce. Sjednaná zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována.

Podle ustanovení § 31 odst.3 zkušební doba musí být sjednána písemně, jinak je její sjednání neplatné.

Podle ustanovení § 58 odst.1 zák. práce může ve zkušební době jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec zrušit pracovní poměr písemně z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu.

Pracovní smlouva je dvoustranným právním úkonem spočívajícím v souhlasném projevu vůle zaměstnance a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr. Podstatnými náležitostmi pracovní smlouvy jsou (srov. § 29 odst.1 zák. práce) sjednání druhu práce, na který je zaměstnanec přijímán, místo výkonu práce (obec a organizační jednotka nebo jinak určené místo) a den nástupu do práce; nedohodnou-li se účastníci na některé z těchto náležitostí, nedojde k uzavření pracovní smlouvy.

Sjednání zkušební doby nepatří - jak vyplývá z výše uvedeného - k podstatným náležitostem pracovní smlouvy. Zkušební doba je v pracovní smlouvě sjednána jen tehdy, projeví-li v tomto směru oba účastníci souhlasnou vůli. Na rozdíl od samotné pracovní smlouvy, která může být platně uzavřena také ústně nebo konkludentně, může být zkušební doba platně sjednána jen písemně (srov. § 31 odst.3 zák. práce).

Shodnou-li se zaměstnanec a zaměstnavatel v pracovní smlouvě na sjednání zkušební doby a projeví-li tuto svou vůli v písemné formě, není předpokladem platnosti jejího sjednání také určení doby, po kterou bude trvat. Z ustanovení § 31 odst.1 zák. práce vyplývá, že zkušební doba nesmí být sjednána na dobu delší než tři měsíce. Kdyby účastníci sjednali zkušební dobu delší než tři měsíce (a jejich ujednání by bylo v tomto směru pro rozpor se zákonem neplatné), jakož i v případě, že účastníci při sjednání zkušební doby vůbec neurčili, jak dlouho má trvat, je třeba z ustanovení § 31 odst.1 zák. práce dovodit, že zkušební doba činí tři měsíce ode dne vzniku pracovního poměru. Není proto správný názor dovolatele, že sjednání zkušební doby v pracovní smlouvě bez uvedení délky jejího trvání je neplatné.

Opodstatněná není ani námitka dovolatele, že nedošlo ke sjednání zkušební doby. Závěr odvolacího soudu, který na základě dokazování provedeného před soudem prvního stupně dospěl ke zjištění, že mezi účastníky byla v pracovní smlouvě ze dne 1.4.1996 sjednána zkušební doba, dovolatel zpochybňuje - jak vyplývá z obsahu dovolání - z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o.s.ř.

Podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním napadnout.

Skutkový závěr o tom, že v pracovní smlouvě ze dne 1.4.1996 byla sjednána zkušební doba, odvolací soud učinil - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku - na základě skutečností, zjištěných soudem prvního stupně, tedy ze znění pracovní smlouvy ze dne 1.4.1996, na jehož výkladu založil soud prvního stupně své rozhodnutí.

Za řízení před soudy bylo zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že k uzavření pracovní smlouvy ze dne 1.4.1996 byl použit formulář, v jehož bodě 3 je uveden v souvislosti se sjednáním pracovního poměru předtištěný text "- se zkušební dobou3).........". Použitý formulář pracovní smlouvy k poznámce č. 3) mimo jiné uvádí "Škrtněte, co se nehodí" a "V pracovní smlouvě může být sjednána zkušební doba, která činí, pokud nebyla dohodnuta zkušební doba kratší, tři měsíce". I když nebyl předtištěný text formuláře pracovní smlouvy v bodě 3 doplněn, jak předpokládá jeho vytečkovaná část (o sjednanou délku trvání zkušební doby), je pro posouzení obsahu pracovní smlouvy ze dne 1.4.1996 především významné nikoliv to, že bod 3 zůstal nevyplněný (jak se domnívá dovolatel), ale to, že nebyl při uzavření smlouvy škrtnut (jak účastníky smlouvy naváděla poznámka formuláře č. 3), kdyby tento bod nechtěli učinit součástí smlouvy), a co poznámka č. 3) uváděla o délce zkušební doby. Za této situace závěr odvolacího soudu o tom, že v pracovní smlouvě ze dne 1.4.1996 účastníci písemně sjednali zkušební dobu bez uvedení "časového údaje", má oporu ve znění pracovní smlouvy ze dne 1.4.1996. Vzhledem k tomu, že za řízení před soudy nebyla v tomto směru učiněna další zjištění (s přihlédnutím ke všemu, do za řízení vyšlo najevo), je zřejmé, že odvolací soud pro uvedené zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů, že nepominul žádné skutečnosti, které by v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, a že v hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z provedených důkazů z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti není logický rozpor. Uvedený závěr odvolacího soudu má proto oporu v provedeném dokazování.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142 odst. 1 větu první o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2001

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu