21 Cdo 1250/2014
Datum rozhodnutí: 19.08.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



21 Cdo 1250, 1490/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná č. 987/11, proti žalovanému Mgr. R. L. , jako insolvenčnímu správci dlužníka MAXUM spol. s r.o. "v likvidaci" se sídlem v Olomouci, Žilinská č. 644/17, IČO 26187311, o 75.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 11 C 601/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2011 č.j. 16 Co 69/2011-140 a proti rozsudku Krajského soudu Ostravě ze dne 2. října 2013 č.j. 16 Co 78/2013-218, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.3.2011 č. j. 16 Co 69/2011-140, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20.10.2010 č. j. 11 C 601/2009-114 a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, není přípustné ani podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř"), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť jím odvolací soud nerozhodl ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.9.2007 sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, které bylo uveřejněno pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2013 č. j. 16 Co 78/2013-218 Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ode dne 1.1. do 31.12.2013 (dále jen "občanského soudního řádu"), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít podle ustanovení Čl. II bodu 2, zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odmítl, protože v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 občanského soudního řádu [z hlediska skutkových zjištění soudů (zejména o tom, že agentura práce uzavřela se žalobcem pracovní smlouvu v omylu, úmyslně vyvolaném žalobcem) jsou právní otázky, položené v dovolání, pro rozhodnutí ve věci bezvýznamné a dovolatel, který při kladení svých právních otázek vychází z odlišného skutkového základu než soudy, tedy svými námitkami zpochybňuje skutková zjištění soudů] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, a protože odvolací soud vyložil ustanovení § 150 občanského soudního řádu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů.

Rozhodnutí o odmítnutí dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.3.2011 č. j. 16 Co 69/2011-140 bylo odůvodněno způsobem uvedeným v ustanovení § 243c odst.2 o.s.ř. a o odmítnutí dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2013 č. j. 16 Co 78/2013-218 bylo odůvodněno způsobem uvedeným v ustanovení § 243f odst. 3 větě první občanského soudního řádu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem občanského soudního řádu, neboť žalobce, jehož dovolání byla odmítnuta, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. srpna 2014
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu