21 Cdo 124/2013
Datum rozhodnutí: 21.05.2014
Dotčené předpisy: § 12 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 90 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 94 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 232 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



21 Cdo 124/2013 21 Cdo 3680/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce JUDr. Z. A. , proti žalované České advokátní komoře se sídlem v Praze 1, Národní třída č. 16, IČO 66000777, o určení neplatnosti rozhodnutí IV. sněmu České advokátní komory, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2009, č. j. 20 Co 75/2009-61, za účasti Městského soudu v Praze se sídlem v Praze 2, Spálená č. 2 , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 75/2009 (u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 272/2005), o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2009, č. j. Ncd 315/2009-18, a o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 11 Cmo 274/2010-113, takto:
I. Řízení o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2009, č. j. Ncd 315/2009-18, se zastavuje . II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, č. j. 11 Cmo 274/2010-113, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2010, č. j. 20 Co 75/2009-100, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2009, č. j. 20 Co 75/2009-61, postupem podle ustanovení § 211, § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 11. 2007, č. j. 22 C 272/2005-41, jímž byla zamítnuta jeho žaloba o určení, že IV. Sněm České advokátní komory konaný dne 21. 10. 2005 v Praze se nekonal v souladu s Jednacím řádem Sněmu, schváleným dne 29. 10. 2002 usnesením III. Sněmu ČAK, a že usnesení Sněmu přijatá a volby orgánů konané dne 21. 10. 2005 na IV. Sněmu České advokátní komory jsou neplatné . V řízení vystupoval jako žalobce JUDr. Z. A. a jako žalovaná Česká advokátní komora se sídlem v Praze 1, Národní třída č. 16.

Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4. Zdůvodnil ji zejména tím, že odvolací soud svým rozhodnutím zamezil žalobci možnost doplnit odvolání proti rozsudku obvodního soudu až po ukončení léčebného pobytu v zahraničí a že tím porušil jeho právo jednat před soudem a nechat se řádně zastoupit. Za žalovaného v žalobě pro zmatečnost označil Městský soud v Praze, Spálená 2, Praha 2 .

Městský soud v Praze poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 11. 2009, č. j. Ncd 315/2009-18, rozhodl, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 75/2009 se nepřikazuje Krajskému soudu v Praze - usnesením ze dne 26. 3. 2010, č. j. 20 Co 75/2009-100, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že v této věci svědčila procesní legitimace v řízeních u obou stupňů žalobci a žalované, kterou byla Česká advokátní komora , a dovodil, že v této podobě mělo být také jednáno a rozhodováno v žalobě pro zmatečnost . Žalobce však podal žalobu pro zmatečnost nikoli proti České advokátní komoře, ale proti Městskému soudu v Praze, který v původním řízení u soudů obou stupňů pasivní procesní legitimací nedisponoval; tomuto soudu nesvědčila ani hmotněprávní legitimace. Vzhledem k nedostatku pasivní procesní i věcné legitimace na straně žalovaného Městského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost zamítl. Za účastníky řízení označil - jak vyplývá ze záhlaví usnesení JUDr. Z. A. jako žalobce a Městský soud v Praze jako žalovaného; s takto označeným žalovaným také v řízení o zmatečnostní žalobě jednal.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 11. 2010, č. j. 11 Cmo 274/2010-113, odvolání žalobce odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, který stejně jako soud prvního stupně považoval za účastníky řízení JUDr. Z. A. jako žalobce a Městský soud v Praze jako žalovaného, dovodil, že odvolání žalovaného trpí vadami, pro které nelze napadené rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat (přes výzvu soudu neobsahuje žádné odvolací důvody); proto odvolání postupem podle ustanovení § 211, § 43 odst. 2, § 212a odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2009, č. j. Ncd 315/2009-18, jímž bylo rozhodnuto, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 75/2009 se nepřikazuje Krajskému soudu v Praze, podal žalobce odvolání a navrhl, aby odvolací soud usnesení přezkoumal a je zrušil, resp. rozhodl tak, že věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze .

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, č. j. 11 Cmo 274/2010-113, podal žalobce dovolání. Poučení o opravném prostředku (dovolání) v napadeném usnesení odvolacího soudu považuje za nesprávné a dovozuje, že pokud odvolací soud porušil svým procesním postupem zákonem stanovenou povinnost, nemůže porušení zákona odvolacím soudem být vykládáno k tíži žalobce , a proto žalobci právo dovolání proti usnesení odvolacího soudu přísluší. Namítá, že argumentace odvolacího soudu v usnesení o odmítnutí odvolání odporuje mezinárodně zaručenému právu na spravedlivý proces (odkazuje na čl. 47 LZP EU ve vztahu k čl. 13 EÚLP a k němu založené judikatuře evropských soudů ) a že své dovolání doplní prostřednictvím svého právního zástupce poté, co mu bude umožněn podle čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie řádný výkon práva na zastoupení nezávislým a nestranným advokátem; současně zmiňuje, že byl vyškrtnut ze seznamu advokátů České advokátní komory. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 11. 2010, č. j. 11 Cmo 274/2010-113, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (právní otázku, kdo je účastníkem řízení o žalobě pro zmatečnost, vyřešily soudy v rozporu s ustálenou judikaturou) dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.

V projednávané věci žalobce v první řadě napadá odvoláním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2009, č. j. Ncd 315/2009-18, vydané podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř., jímž bylo rozhodnuto, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 75/2009 se nepřikazuje Krajskému soudu v Praze.

Vrchní soud, který v občanském soudním řízení rozhoduje jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 o. s. ř.) nebo, stanoví-li tak zákon, jako soud nadřízený nebo soud nejblíže společně nadřízený, není soudem, který by mohl vydávat rozhodnutí v prvním stupni. Není proto rozhodnutím vydaným v prvním stupni ani usnesení o nepřikázání věci Krajskému soudu v Praze vydané vrchním soudem podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř.; jde - jak plyne z tohoto ustanovení - o rozhodnutí nadřízeného vrchního soudu, které - jak je zřejmé ze znění § 201 o. s. ř. - nelze napadnout odvoláním. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti usnesení, jímž nadřízený vrchní soud rozhoduje o přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř.; nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, které bylo uveřejněno pod č. 112 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

Řízení o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2009, č. j. Ncd 315/2009-18, Nejvyšší soud České republiky pro nedostatek funkční příslušnosti podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2012) zastavil.

Odvolací soud i soud prvního stupně žalobcem podanou žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2009, č. j. 20 Co 75/2009-61, projednaly a rozhodly jak vyplývá ze záhlaví jejich usnesení - vůči žalovanému označenému jako Městský soud v Praze, Spálená 2, Praha 2 .

Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.).

Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (§ 94 odst. 2 o. s. ř.).

Žaloba pro zmatečnost (nebo žaloba na obnovu řízení) musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo důvod zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě (§ 232 odst. 2 o. s. ř.).

Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost (o žalobě na obnovu řízení) jsou - jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti nimž žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost obsahovala označení účastníků řízení (srov. právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, které bylo uveřejněno pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, nebo v obdobné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením § 94 odst. 2 o. s. ř. V řízení o zmatečnostní žalobě si účastníci zachovávají stejné procesní postavení jako v původním řízení.

V původním řízení (v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, proti němuž žalobce podal žalobu pro zmatečnost) vystupovala jako žalovaná Česká advokátní komora se sídlem v Praze 1, Národní třída č. 16. Bez ohledu na to, jak žalobce v žalobě pro zmatečnost označil účastníky řízení o této žalobě, z ustanovení § 94 odst. 2 o. s. ř. je nepochybné, že v řízení o žalobě pro zmatečnost byla účastníkem kromě žalobce také žalovaná Česká advokátní komora se sídlem v Praze 1, Národní třída č. 16, a že s Městským soudem v Praze nemělo být jako s účastníkem tohoto řízení nakládáno (jednáno).

Soudy se však uvedeným vymezením účastenství v řízení o žalobě pro zmatečnost neřídily, neboť žalobcem podanou žalobu pro zmatečnost projednaly a rozhodly vůči někomu, kdo se nestal účastníkem řízení, a odepřely možnost jednat před soudem tomu, kdo byl účastníkem řízení.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky zrušil také toto rozhodnutí a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2014

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu