21 Cdo 1233/2013
Datum rozhodnutí: 08.04.2014
Dotčené předpisy: § 337c odst. 1 o. s. ř., § 69 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012, § 68 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.01.2008 do 31.10.2009, § 66 odst. 7 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.11.2009, § 130 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.11.2009, čl. II. bod 1 předpisu č. 286/2009Sb.



21 Cdo 1233/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněné DSV Road a.s. se sídlem v Dobrovízi, U Trati č. 224, IČO 25714465, zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Hrabové, Místecká č. 329/258, proti povinnému M. Š., pro 11.101,- Kč s příslušenstvím, za účasti věřitelů 1) Mgr. P. P., soudního exekutora, Exekutorský úřad Liberec se sídlem v Liberci, Voroněžská č. 144/20, 2) České republiky - Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územního pracoviště v Rumburku, Františka Nohy č. 2, IČO 72080043, 3) Okresní správy sociálního zabezpečení v Děčíně, Ruská č. 61/33, IČO 00006963, 4) TITUS CZ s.r.o. se sídlem v Chrudimi IV., Tovární č. 1112, IČO 25919652, 5) GE Money Multiservis, s.r.o. se sídlem v Praze 4, Vyskočilova č. 1422/1a, IČO 49241150, 6) HORA HOLDING, s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích, Skuherského č. 53, IČO 63911191, 7) JUDr. M. D., soudní exekutorky, Exekutorský úřad Hradec Králové se sídlem v Hradci Králové, U Soudu č. 276/3, 8) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, IČO 41197518, a 9) Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky se sídlem v Praze 10, Kodaňská č. 1441/46, IČO 47114304, vedené u soudního exekutora Mgr. P. P., Exekutorský úřad v Liberci, Voroněžská č. 144/20, pod sp. zn. 131 EX 462/09, o dovolání věřitele soudního exekutora Mgr. P. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. dubna 2011 č. j. 9 Co 510/2010-247, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Na návrh oprávněného Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 18. 11. 2002 č. j. 17 Nc 3428/2002-12 nařídil exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. I. R.; poté, co byl soudní exekutor JUDr. I. R. ministrem spravedlnosti odvolán, Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 12. 3. 2009 č. j. 17 Nc 3428/2002-30 pověřil provedením exekuce soudního exekutora Mgr. P. P.

Soudní exekutor Mgr. P. P. usnesením ze dne 7. 7. 2010 č. j. 131 EX 462/09-203 rozhodl, že se rozvrhovaná podstata ve výši 184.004,68 Kč, získaná prodejem nemovitostí povinného, rozvrhuje tak, že se z ní uspokojí: 1. Pohledávka soudního exekutora "na náklady exekuce k hotovému zaplacení" 33.180,- Kč, 2. Částečně pohledávka daní a poplatků "Finančního úřadu Rumburk k hotovému zaplacení" 150.824,68 Kč, a že tím je "rozdělovaná podstata vyčerpána".

K odvolání věřitele 4) Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. dubna 2011 č.j. 9 Co 510/2010-247 změnil usnesení soudního exekutora tak, že rozvrhovaná podstata ve výši 184.004,68 Kč se rozvrhuje "tak, že se z ní uspokojí pohledávky v tomto pořadí a výši: a) náklady řízení vynaložené v souvislosti s provedením dražby k hotovému vyplacení soudnímu exekutorovi ve výši 5.146,- Kč, b) částečně pohledávka TITUS CZ s.r.o. k hotovému vyplacení ve výši 178.858,68 Kč". Uvedl, že exekuční řízení bylo v projednávané věci zahájeno ještě před účinností novely zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, provedené zákonem č. 347/2007 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.1.2008, a že je tedy třeba postupovat - s ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne 24.9.2009 sp. zn. I. ÚS 1562/2009) a judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 17.3.2010 sp. zn. 20 Cdo 1625/2008) - podle exekučního řádu ve znění účinném do 31.12.2007. Podle bodu XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006 sp. zn. Cpjn 200/2005, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce uspokojí při rozdělování podstaty ve "třetí" skupině [uvedené v ustanovení § 337c odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], a to až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2979/2007); náklady exekuce, jež lze podřadit pod náklady státu, které se uspokojují ve smyslu ustanovení § 337c odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu v "první" skupině, tvoří jen náklady, které exekutorovi vznikly v souvislosti s prováděním dražby, a tyto náklady "včetně 20% DPH tvoří" částku 5.146,- Kč. Protože všechny pohledávky ve "třetí" skupině nelze z rozdělované podstaty plně uspokojit, postupuje se podle pořadí; první z nich je pohledávka společnosti TITUS CZ s.r.o., která je zajištěna zástavním právem, vzniklým dnem 14.3.1994, druhou pohledávka "Finančního úřadu v Rumburku", která je zajištěna zástavním právem, vzniklým "nejdříve 8.1.1998", třetí je pohledávka oprávněné, která podala návrh na exekuci v roce 2002 (přede dnem 18.11.2002, kdy byla exekuce nařízena), čtvrtou je pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín, která je souhrnem čtyř pohledávek zajištěných soudcovským zástavním právem, přičemž nejstarší z nich vzniklo dnem 21.7.2003, a pátou je pohledávka soudního exekutora. Protože zbytek rozvrhované podstaty stačí ve třetí skupině pouze ke krytí části pohledávky společnosti TITUS CZ s.r.o., nemůže dojít ani k uspokojení jejího zbytku, ani k uspokojení ostatních pohledávek.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor Mgr. P. P. dovolání. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl při svém rozhodování "k přechodným ustanovením exekučního řádu v platném znění". Ustanovení § 66 odst. 7 a § 130 odst. 2 exekučního řádu byla totiž do zákona č. 120/2001 Sb. vložena zákonem č. 286/2009 Sb. s účinností ode dne 1.11.2009 a podle Čl. II bodu 1 "Přechodná ustanovení" se stanoví vykládací pravidlo pro použití exekučního řádu tak, že, "není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona". Podle ustanovení § 52 odst. 1 a § 69 exekučního řádu postupuje exekutor při rozvrhu za přiměřeného použití ustanovení § 337c odst. 1 občanského soudního řádu a podle ustanovení § 66 odst. 7 a § 130 odst. 2 exekučního řádu "se z rozdělované podstaty uspokojuje ve skupině a) pohledávka nákladů exekuce určená exekutorem v příkaze k úhradě nákladů". Toto "vykládací pravidlo" odvolací soud při svém rozhodování nezohlednil a vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vydaných v období, kdy "interpretační pravidlo obsažené v přechodných ustanoveních nebylo součástí právního řádu". Exekuční řád je proto nutné "aplikovat i u dříve zahájených řízení i co do aktuálně platného § 66 odst. 7 exekučního řádu, který odkazuje pohledávku soudního exekutora na nákladech exekuce jako celek do první skupiny podle § 337c odst. 1 občanského soudního řádu, a proto je přednostní před pohledávkou přihlášeného věřitele".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že je přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.e), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání soudního exekutora Mgr. P. P. není opodstatněné.

Podle ustanovení § 69 exekučního řádu (ve znění účinném do 31.12.2012) nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.

Podle ustanovení § 337c odst. 1 o.s.ř. se podle výsledků rozvrhového jednání z rozdělované podstaty uspokojují postupně podle těchto skupin: a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby, b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. c)], d) pohledávky nedoplatků výživného, e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c), a f) ostatní pohledávky.

Podle ustanovení § 68 odst.2 exekučního řádu (ve znění zákona č. 347/2007 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1.1.2008) se "náklady exekuce uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v ustanovení § 337c odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu". Uvedené ustanovení se však - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.3.2010 sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, popřípadě nález Ústavního soudu ze dne 5.5.2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09) - nevztahovalo na exekuční řízení zahájená přede dnem jeho účinnosti.

Právní úprava obsažená v ustanovení § 68 odst. 2 exekučního řádu (ve znění zákona č. 347/2007 Sb.) byla další novelou zákona č. 120/2001 Sb. provedenou zákonem č. 286/2009, který nabyl účinnosti dnem 1.11.2009, zařazena (ve stejném znění) do nového ustanovení § 66 odst.7 exekučního řádu (srov. Čl. I bod 53. zákona č. 286/2009 Sb.). Protože tím došlo pouze k systematické legislativní změně exekučního řádu, která neměla za následek změnu v obsahu právní úpravy, jsou výše uvedené závěry judikatury soudů použitelné i v době po 1.11.2009, jde-li o zařazení nákladů exekuce do "třetí" skupiny pořadí při rozvrhu rozdělované podstaty v exekučních řízení zahájených před dnem účinnosti zákona č. 347/2007 Sb. (v době do 31.12.2007).

Na uvedeném závěru nic nemění ani ustanovení Čl. II bodu 1 zákona č. 286/2009 Sb., podle něhož, "není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány". Uvedené přechodné ustanovení upravuje právní vztahy, které se týkají změn v exekučním řízení, jež nastaly ke dni účinnosti zákona č. 286/2009 Sb. (ke dni 1.11.2009), a nemohou se vztahovat na účinky jiných zákonů, tedy ani na účinky zákona č. 347/2007 Sb. Opačný výklad by nutně znamenal pravou zpětnou účinnost ustanovení Čl. II bodu 1 zákona č. 286/2009 Sb. na exekuční řízení, která byla zahájena v době do 31.12.2007. Pravá zpětná účinnost není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo, a součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (pravé retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví (včetně právní úpravy pracovněprávních vztahů) dovodit z ustanovení čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28.2.1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4.2.1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).

V projednávané věci bylo exekuční řízení zahájeno v roce 2002. Protože se v exekučních řízeních zahájených v době do 31.12.2007 náklady soudního exekutora při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojují ve skupině podle ustanovení § 337c odst. 1 písm. c) o.s.ř., je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu napadené usnesení odvolacího soudu správné.

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je správné a že nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání soudního exekutora Mgr. P. P. podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. dubna 2014

JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu