21 Cdo 1220/2005
Datum rozhodnutí: 11.04.2006
Dotčené předpisy: § 229 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 1220/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce R. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) V. e., a.s., a 2) S. p. š. t, zastoupené advokátem, o určení neplatnosti smlouvy a trvání právního vztahu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. února 2002 č.j. 24 Co 452/2001-89, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 C 3/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2004 č.j. 11 Cmo 379/2003-84, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25.2.2002 č.j. 24 Co 452/2001-89 rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 30.7.2001 č.j. 4 C 173/2000-64 potvrdil ve výrocích, kterými byla zamítnuta žaloba o určení, že smlouva o odběru elektrické energie uzavřená mezi žalobcem a žalovaným 1) na základě přihlášky ze dne 5.3.1993 je neplatná, o určení, že závazek žalované 2) založený dohodou o předání bytu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou 2) dne 20.3.1990, jímž se žalovaná 2) zavázala bezplatně žalobci dodávat elektrickou energii, trvá, a kterým bylo žalobci uloženo, aby zaplatil žalované 2) na náhradě nákladů řízení 3.225,- Kč k rukám advokáta, a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou 1) tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalované 1) na náhradě nákladů před soudem prvního stupně 976,50 Kč, a rozhodl, že žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.453,40 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. M. N. Při rozhodování o věci samé dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nebyl odvolacím soudem obeslán k odvolacímu jednání, čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem, a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť měl na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26.9.2003 č.j. 25 C 3/2002-66 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 7.648,- Kč k rukám advokáta JUDr. M. N. Z obsahu spisu Okresního soudu v Semilech sp. zn. 4 C 173/2000 zjistil, že žalobci byla na jeho žádost ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. J. R., přičemž usnesením ze dne 23.5.2001 č.j. 4 C 173/2000-49a soud její ustanovení zrušil a současně žalobci ustanovil zástupcem advokáta Mgr. J. J., že k projednání odvolání žalobce proti rozsudku okresního soudu krajský soud nařídil jednání na 25.2.2002 v 10,00 hodin, že předvolání k jednání u krajského soudu bylo doručeno zástupci žalobce dne 18.1.2002 a že advokát Mgr. J. J. se jednání před krajským soudem "osobně" zúčastnil. Poté, co dovodil, že důvody žaloby pro zmatečnost jsou v ustanovení § 229 o.s.ř. upraveny taxativně a že nesprávné právní posouzení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení "do tohoto okruhu důvodů nespadá", soud prvního stupně vyložil, co je třeba rozumět odnětím možnosti jednat před soudem nesprávným postupem odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř., a s poukazem na ustálenou judikaturu soudů dospěl k závěru, že "ustanovení § 115 odst. 1 o.s.ř. sice ukládá soudu povinnost předvolat k jednání účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba", avšak se zřetelem k ustanovení § 49 odst. 1 § 31 odst. 2 o.s.ř. se písemnost (tedy i předvolání k jednání) doručuje, má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, pouze zástupci, a jen tehdy, má-li účastník v řízení něco vykonat, se písemnost doručuje nejen zástupci, ale i jemu, a že účastníku, jehož zastupuje osoba s plnou mocí pro celé řízení, se předvolání k jednání doručuje zpravidla jen tehdy, je-li "jeho účast nezbytná". Protože přítomnost žalobce u jednání před krajským soudem nebyla nezbytná a protože krajský soud přizval k jednání jeho zástupce, postupoval v souladu s ustanovením § 49 odst. 1 o.s.ř. Předvolání k odvolacímu jednání u krajského soudu bylo zástupci žalobce doručeno s více než 10 denním předstihem, a proto nebylo ani žalobci upřeno právo na řádnou přípravu na jednání; krajský soud proto svým postupem neodňal žalobci možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10.3.2004 č.j. 11 Cmo 379/2003-84 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 593,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.175,- Kč k rukám advokáta JUDr. M. N. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a odvolací námitky žalobce odmítl s odůvodněním, že usnesení soudu prvního stupně vychází z ustálené judikatury soudů, že ustanovený zástupce žalobce byl odvolacímu jednání před krajským soudem přítomen a nic tedy nebránilo žalobci v tom, aby se k osobám soudců vyjádřil prostřednictvím svého zástupce, že tvrzené porušení poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o.s.ř. nepatří k procesním právům, jejichž nerespektování by bylo možno zahrnout pod pojem "odnětí možnosti jednat před soudem" v rámci důvodu žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. K námitce žalobce, že mu nebyl v původním řízení ustanoven zástupce podle § 30 o.s.ř., ačkoliv byl osvobozen od soudních poplatků, odvolací soud uvedl, že v odvolacím řízení před Krajským soudem v Hradci Králové byl žalobce zastoupen ustanoveným zástupcem, který se také odvolacího jednání osobně zúčastnil, a že v řízení o žalobě pro zmatečnost bylo pravomocně vyřešeno (usnesením ze dne 18.8.2003 č.j. 11 Cmo 155/2003-53, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 18.4.2003 č.j. 25 C 3/2002-43), že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě pro zmatečnost nejsou dány.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že "řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyl v řízení zastoupen advokátem", a domnívá se, že mu advokát měl být ustanoven poté, co byl osvobozen od soudních poplatků s ohledem na svou "sociální situaci". Podle názoru dovolatele má napadené usnesení po právní stránce zásadní právní význam, neboť otázka "možného plnohodnotného výkonu procesních práv účastníka je soudy vykládána různě" a že "mu soudy upřely právo účasti v soudním jednání". Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy).

V projednávané věci dovolatel spatřuje odnětí možnosti jednat před soudem především v tom, že nebyl jako účastník řízení předvolán k odvolacímu jednání u krajského soudu nařízeném na den 25.2.2002, neboť o tomto jednání byl vyrozuměn jen jeho zástupce.

Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor, že účastníku, jejž zastupuje osoba s plnou mocí pro celé řízení, se předvolání k jednání doručuje zpravidla jen tehdy, je-li jeho osobní účast nezbytná, například proto, že má být proveden důkaz jeho výslechem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.1998, sp.zn. 3 Cdon 610/96, uveřejněné pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě bylo soudy zjištěno (dovolatel skutková zjištění soudů nenapadá), že žalobci byl v původním řízení ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. J. J. (usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 23.5.2001 č.j. 4 C 173/2000-49a), který byl k odvolacímu jednání u krajského soudu na den 25.2.2002 řádně předvolán a který se také tohoto jednání zúčastnil, a že osobní účast žalobce u odvolacího jednání nebyla nezbytná, posoudil odvolací soud (i soud prvního stupně) - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - uvedenou právní otázku v souladu s ustálenou judikaturou soudů; napadené usnesení odvolacího soudu tedy z hlediska této právní otázky nemůže mít po právní stránce zásadní význam.

Žalobce dále v dovolání dovozuje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že nebyl v řízení o žalobě pro zmatečnost zastoupen advokátem. Protože kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst.2 písm. a) o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. dubna 2006

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu