21 Cdo 1196/2011
Datum rozhodnutí: 19.01.2012
Dotčené předpisy: § 185g odst. 1 o. s. ř., § 185g odst. 2 o. s. ř., § 185g odst. 3 o. s. ř.




21 Cdo 1196/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci úschovy částky 103.316,- Kč složené společností FOXTROT 2000 spol. s r.o. se sídlem v Praze 8, Kadaňská č. 839/22, IČO 25764373, ve prospěch příjemců 1) OPZ PLUS, a.s. se sídlem v Praze 1, Hradební č. 3, IČO 45274835, zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova č. 1, a 2) PHL-G.E.N. s.r.o. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1062/58, IČO 28162684, zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5, o připadnutí předmětu úschovy státu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 Sd 1/2007, o dovolání příjemce 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2010 č.j. 24 Co 331/2010-175, takto:

I. Dovolání příjemce 2) se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Na návrh složitele Obvodní soud pro Prahu 8 přijal do úschovy pro příjemce "OPZ PLUS, a.s. se sídlem v Praze 1, Hradební 3, IČO 45274835, nebo CIMEX PRAHA, a.s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1062/58, IČO 26013606", usnesením ze dne 5.4.2007 č.j. 20 Sd 1/2007-14 (které nabylo - podle záznamu ve spise - právní moci dne 4.5.2007) částku 103.316,- Kč. Složitel svůj návrh odůvodnil tím, že je podle nájemní smlouvy ze dne 27.2.2006 nájemcem nebytových prostor v budovách č.p.761 a č.p. 766 v k.ú. Staré Město, že si nárok na nájemné činí oba příjemci a že svého skutečného věřitele (pronajímatele nebytových prostor) nezná, když jím může být kromě příjemců 1) a 2 i "jiná právnická či fyzická osoba složiteli neznámá".

Příjemce 2) podáním ze dne 21.5.2007, které došlo soudu prvního stupně dne 23.5.2007, požádal o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 19.9.2007 č.j. 20 Sd 1/2007-33 žádost zamítl s odůvodněním, že příjemce 1) vyslovil "zásadní nesouhlas s vydáním předmětu úschovy žadateli", že složitel navrhl "prozatím předmět úschovy nevydávat" a že, "byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu". Příjemce 2) poté podal dne 10.1.2008 u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu, kterou se domáhal, aby bylo uloženo složiteli, příjemci 1) a správkyni konkursní podstaty účastníka 1) souhlasit s vydáním předmětu úschovy; řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 12/2008.

Podáním ze dne 13.1.2009, které došlo soudu prvního stupně dne 15.1.2009, příjemce 2) opět požádal o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 20.10.2009 č.j. 20 Sd 1/2007-93 žádost znovu zamítl. Dovodil, že nejsou splněny podmínky pro vydání předmětu úschovy žadateli, neboť příjemce 1) s tím "zásadně nesouhlasí", a že, "byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu".

Obvodní soud pro Prahu 8 poté usnesením ze dne 18.6.2010 č.j. 20 Sd 1/2007-113 rozhodl, že "předmět úschovy - 103.316,- Kč - připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1 roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení, nebo jestliže pravomocným usnesením soudu nebude žádosti o vydání vyhověno", a že "stát nabude vlastnictví k předmětu úschovy marným uplynutím uvedené lhůty". Vycházel ze závěru, že s vydání předmětu úschovy, kterou přijal usnesením ze dne 5.4.2007 č.j. 20 Sd 1/2007-14, nesouhlasili ostatní účastníci, že lhůta tří let od právní moci usnesení o přijetí úschovy uplynula 4.5.2010, a že je proto třeba postupovat podle ustanovení § 185g o.s.ř.

K odvolání příjemce 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.10.2010 č.j. 24 Co 331/2010-175 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že "soud prvního stupně postupoval správně podle ustanovení § 185g odst. 1 o.s.ř., když předmět úschovy nebyl ve lhůtě tří let od právní moci usnesení o přijetí vydán některému z účastníků řízení". Názor odvolatele, že v řízení se uplatní "ustanovení § 185g o.s.ř. v původním znění" a že tedy "úschova připadne státu až uplynutím tří let od vydání usnesení podle ustanovení § 185g o.s.ř., odvolací soud odmítl s odůvodněním, že "předpoklad pro vydání usnesení podle ustanovení § 185g o.s.ř. byl v této věci naplněn až za účinnosti nové právní úpravy", podle níž "lhůta k připadnutí úschovy státu činí jeden rok". Odvolací soud současně upozornil, že řízení o úschovách může být přerušeno, "jsou-li zde důvody uvedené v ustanovení § 109 o.s.ř.", přičemž "je třeba odlišit případy, kdy byla podaná žádost o vydání úschovy již pravomocně zamítnuta pro nedostatek potřebného souhlasu jiného účastníka, a kdy žadatel ještě před pravomocným zamítnutím návrhu na vydání úschovy podá žalobu podle ustanovení § 185e o.s.ř. na nahrazení souhlasu, a podání žaloby soudu oznámí, případně doloží"; zatímco v prvním případě je "nezbytné, aby žadatel, jehož žádost byla pravomocně zamítnuta, podal žádost novou a doložil podání žaloby o nahrazení souhlasu, v druhém případě nemůže zamítnutí obstát a je třeba vyčkat rozhodnutí soudu podle ustanovení § 185e o.s.ř. a do té doby řízení o úschově přerušit podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.". V případě, že "nedošlo k přerušení řízení o úschově před uplynutím tříleté lhůty od právní moci usnesení o přijetí úschovy, běh této lhůty se nestaví a lhůta uplyne"; není proto správná námitka odvolatele, že "běhu tříleté lhůty podle ustanovení § 185g o.s.ř. brání již samotné zahájení řízení podle ustanovení § 185e o.s.ř.". Vzhledem k tomu, že "odvolatel podal v rámci odvolání novou žádost (před uplynutím lhůty jednoho roku), předmět úschovy nemůže připadnout státu, dokud nebude tato žádost pravomocně zamítnuta".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal příjemce 2) dovolání. Namítá, že podal "ohledně předmětné úschovy" žalobu "o nahrazení nesouhlasu" podle ustanovení § 185e o.s.ř. a že řízení o této žalobě nebylo dosud pravomocně skončeno, a dovozuje, že "dnem podání žaloby došlo ke stavení běhu tříleté lhůty, uvedené v § 185g odst. 1 o.s.ř.", a že povinností soudu bylo řízení o úschově přerušit, jakmile zjistil, že je ohledně předmětu úschovy vedeno řízení "o nahrazení nesouhlasu" s vydáním předmětu úschovy ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř. Přípustnost dovolání příjemce 2) dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Příjemce 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání příjemce 2) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 na návrh složitele přijal do úschovy usnesením ze dne 5.4.2007 č.j. 20 Sd 1/2007-14 částku 103.316,- Kč pro příjemce 1) "nebo" příjemce 2). Příjemce 2) podáními ze dne 21.5.2007 a ze dne 13.1.2009 požádal soud o vydání předmětu úschovy a soud prvního stupně obě žádosti pravomocně zamítl. Po zamítnutí první z uvedených žádostí příjemce 2) podal dne 10.1.2008 u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu, kterou se domáhal, aby bylo uloženo složiteli, příjemce 1) a správkyni konkursní podstaty příjemce 1) souhlasit s vydáním předmětu úschovy; řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 12/2008 a dosud nebylo pravomocně skončeno. Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, zda brání vydání usnesení o tom, že "předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1 roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení" (§ 185g odst.1 o.s.ř.), sama o sobě okolnost, že příjemce nebo někdo jiný, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy, již požádal o vydání předmětu úschovy, jeho žádost byla pravomocně zamítnuta, neboť s vydáním předmětu úschovy žadateli nesouhlasili ti, jejichž souhlasu bylo třeba, a probíhá (dosud pravomocně neskončené) řízení, v němž se žadatel domáhá, aby tomu, kdo vydání odporoval, bylo uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (§ 185e o.s.ř.). Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání příjemce 2) proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy (§ 568 věta první občanského zákoníku).

U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku (§ 185a odst.1 o.s.ř.).

Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele (§ 185d odst.1 o.s.ř.). Jiné osobě, než která je uvedena v ustanovení § 185d odst. 1 a 2 o.s.ř. (tj. jiné osobě než složiteli nebo příjemci), žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce (§ 185d odst. 3 o.s.ř.). Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (§ 185e o.s.ř.).

Uplynula-li lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán, rozhodne soud, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení; toto usnesení soud vyvěsí na úřední desce soudu (§ 185g odst.1 o.s.ř.). Dojde-li ve lhůtě jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení žádost o vydání předmětu úschovy, soud ji projedná způsobem popsaným v ustanovení § 185d o.s.ř. (srov. § 185g odst.2 o.s.ř.).

Nebyla-li ve lhůtě jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení podána žádost o vydání předmětu úschovy, připadne předmět úschovy státu (§ 185g odst.3 věta první o.s.ř.). Uplynutím této lhůty stát nabude předmět úschovy i tehdy, nebylo-li podané žádosti pravomocným usnesením vyhověno (§ 185g odst.3 věta druhá o.s.ř.).

V projednávané věci složitel složil u soudu částku 103.316,- Kč jako nájemné a zálohu na služby spojené s užíváním nebytových prostor v domě č.p.761 a č.p. 766 v k.ú. Staré Město do úschovy soudu proto, že měl - jak vyplývá z obsahu jeho návrhu na přijetí do úschovy - důvodné pochybnosti, kdo je jako pronajímatel nebytových prostor jeho věřitelem [zda je to příjemce 1) nebo právní předchůdce příjemce 2) společnost CIMEX PRAHA a.s.]. Z ustanovení § 568 občanského zákoníku mimo jiné vyplývá, že při složení do úschovy soudu je třeba rozlišovat stav, kdy má dlužník důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, od situace, kdy dlužník svého věřitele nezná; zatímco dlužník nezná svého věřitele zpravidla tehdy, jestliže dosavadní věřitel zemřel (zanikl) a jestliže jeho dědicové (jiní právní nástupci) dosud nejsou známi, při složení do úschovy z důvodu pochybností o tom, kdo je věřitelem, dlužník zná osoby, které si činí právo na plnění, nemá však možnost (objektivně vzato) rozpoznat, komu z nich plnění náleží. I když složitel v návrhu na přijetí do úschovy (výslovně) neoznačil osobu příjemce a toho, kdo si činí právo na předmět úschovy [a soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 5.4.2007 č.j. 20 Sd 1/2007-14 uvedl, že jde o úschovu pro příjemce 1) nebo příjemce 2)], je z vylíčení důvodu úschovy v návrhu na přijetí do úschovy nepochybné alespoň to, že složitel neskládal předmět úschovy pro neznámého věřitele a že proto nebylo třeba k vydání předmětu úschovy příjemci nebo jiné osobě, která by uplatňovala právo na předmět úschovy (a žádala o jeho vydání), souhlasu složitele (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009). Pro vyhovění žádosti příjemce 2) o vydání předmětu úschovy bylo proto zapotřebí, aby s ním souhlasil příjemce 1) nebo aby, jestliže vydání předmětu úschovy příjemci 2) odporoval, mu bylo pravomocným rozsudkem uloženo, že je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy příjemci 2).

V případě, že příjemce nebo někdo jiný, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy, požádá soud o vydání předmětu úschovy, soud žádost usnesením zamítne vždy, jestliže s vydáním předmětu úschovy žadateli nesouhlasí všichni, jejichž souhlasu je podle ustanovení § 185d odst.1 a 3 o.s.ř. třeba. I když usnesení o zamítnutí žádosti o vydání předmětu úschovy nabylo právní moci, neznamená to ještě, že by žadateli nemohl být předmět úschovy vydán. Bude-li tomu, kdo vydání odporoval, pravomocným rozsudkem (ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř.) uloženo, že je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (k tomu, co se považuje za pravomocný rozsudek ukládající povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli, srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009), soud v řízení o úschovách usnesením rozhodne o vydání předmětu úschovy žadateli, aniž by o to - jak se mylně domnívá odvolací soud - musel (znovu, dalším podáním) žádat.

Soud rozhodne - jak je nepochybné ze znění ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. - usnesením o tom, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení, vždy, jakmile uplynula lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán, aniž by dosud byl předmět úschovy vydán (bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vydání).

Smysl tohoto usnesení spočívá v tom, že soud stanoví dodatečnou (jednoroční) tzv. kaduční lhůtu, v níž ještě smí být podána žádost o vydání předmětu úschovy, a že soud upozorňuje na právní následky toho, nebude-li podána včasná (a důvodná) žádost o vydání předmětu úschovy (předmět úschovy připadne státu); žádosti o vydání předmětu úschovy, které by byly podány opožděně, pak soud zamítne, aniž by mohl postupovat způsobem popsaným v ustanovení § 185d o.s.ř.

V posuzovaném případě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5.4.2007 č.j. 20 Sd 1/2007-14, kterým byla přijata do úschovy částka 103.316,- Kč, nabylo (podle záznamu ve spise) právní moci dne 4.5.2007. Soudy tedy postupovaly v souladu s ustanovením § 185g odst.1 o.s.ř., jestliže rozhodly, že připadne státu částka 103.316,- Kč, která byla přijata do úschovy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5.4.2007 č.j. 20 Sd 1/2007-14, jestliže se o tento předmět úschovy nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18.6.2010 č.j. 20 Sd 1/2007-113 (když od právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5.4.2007 č.j. 20 Sd 1/2007-14, kterým byla přijata do úschovy částka 103.316,- Kč, do vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18.6.2010 č.j. 20 Sd 1/2007-113 uplynula lhůta tří roků).

Tzv. kaduční lhůta, která byla původně stanovena v trvání tří let (srov. § 185g odst.1 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 263/1992 Sb., účinný od 1.1.1993), byla s účinností ode dne 20.7.2009 zkrácena na jeden rok (srov. Čl.I bod 24. a Čl. XI zákona č. 218/2009 Sb.). Vzhledem k tomu, že ohledně zkrácení tzv. kaduční lhůty nebylo v zákoně č. 218/2009 Sb. přijato žádné zvláštní přechodné ustanovení, je ze zásady tzv. nepravé zpětné účinnosti (obecně vyjádřené pro občanské soudní řízení v ustanovení § 355 o.s.ř.) třeba - jak to učinil též odvolací soud - dovodit, že jednoroční tzv. kaduční lhůta platí i pro řízení, která byla zahájena v době do 19.7.2009, bylo-li však do té doby vydáno usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř., zůstávají jeho účinky zachovány též v tom, že tzv. kaduční lhůta činí tři roky, i když má uplynout v době od 20.7.2009. I když v projednávané věci bylo řízení o úschovách zahájeno přede dnem 20.7.2009 (návrh na přijetí do úschovy byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 27.9.2006), soud prvního stupně přistoupil k vydání usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. dne 27.4.2010; tzv. kaduční lhůtu proto správně stanovil v trvání jednoho roku.

Rozhodne-li soud ve smyslu ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. o tom, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení, stanoví tím - jak uvedeno již výše - tzv. kaduční lhůtu k podání žádostí o vydání předmětu úschovy a upozorňuje na právní následky toho, nebude-li podána včasná (a důvodná) žádost o vydání předmětu úschovy. Vydání usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř. neznamená (jak se mylně domnívá dovolatel), že by předmět úschovy snad mohl pouhým uplynutím tzv. kaduční lhůty připadnout státu, aniž by bylo definitivně pravomocně rozhodnuto o všech včas podaných žádostech o vydání předmětu úschovy.

Z ustanovení § 185g odst.3 o.s.ř. je třeba dovodit, že všechny žádosti o vydání předmětu úschovy, které byly podány do uplynutí tzv. kaduční lhůty (včetně žádostí podaných ještě před vydáním usnesení podle § 185g odst.1 o.s.ř.), musí být - aniž by řízení o úschově muselo být přerušováno - projednány a rozhodnuty způsobem uvedeným v ustanovení § 185d o.s.ř., popřípadě též podle ustanovení § 185e o.s.ř.; účinek uvedený v ustanovení § 185g odst.3 větě první o.s.ř. (připadnutí předmětu úschovy státu) totiž nastane jen tehdy, nebyla-li podána do uplynutí tzv. kaduční lhůty žádná žádost jak v době před vydáním usnesení podle ustanovení § 185g odst.1 o.s.ř., tak i po jeho vydání. Marné uplynutí tzv. kaduční lhůty má za následek, že již není možné podávat (další) žádosti o vydání předmětu úschovy, všechny včas podané žádosti však musí být projednány a rozhodnuty, i kdyby již tzv. kaduční lhůta uplynula. V případě, že byla včas (do uplynutí tzv. kaduční lhůty) podána u soudu alespoň jediná žádost o vydání předmětu úschovy, může předmět úschovy připadnout státu, jen - jak vyplývá z ustanovení § 185g odst.3 věty druhé o.s.ř. - jestliže nebylo pravomocným usnesením vyhověno žádné ze včas podaných žádostí.

V projednávané věci sice byly žádosti příjemce 2) o vydání předmětu úschovy uplatněné podáními ze dne 21.5.2007 a ze dne 13.1.2009 soudem pravomocně zamítnuty, avšak, podal-li příjemce 2) dne 10.1.2008 u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu, kterou se domáhal, aby bylo (kromě jiných) příjemci 1) uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy, a nebylo-li dosud o této žalobě pravomocně rozhodnuto, může - jak vyplývá z výše uvedeného - připadnout předmět úschovy státu, jen jestliže nebude žalobě [proti příjemci 1)] pravomocně vyhověno. V případě, že bude pravomocným rozsudkem [příjemci 1)] uloženo souhlasit s vydáním předmětu řízení příjemci 2), bude příjemci 2) předmět úschovy vydán, i když (v mezidobí) uplyne tzv. kaduční lhůta.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné, neboť bylo vydáno v souladu s ustanovením § 185g odst.1 o.s.ř. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání účastníka 2) podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť příjemce 2) nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a příjemci 1) v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2012

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu