21 Cdo 1187/2006
Datum rozhodnutí: 13.03.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 1187/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované S. ž. d. c., s. o., za účasti K., p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 66/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. října 2005, č.j. 16 Co 278/2005-249, takto:


I. Dovolání žalobce se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.10. 2005, č.j. 16 Co 278/2005-249, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 16.2.2005, č.j. 10 C 66/2001-238, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].


I když žalobce v dovolání tvrdí, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že [kromě dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.] uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání a z toho, jak vymezuje otázku zásadního právního významu - za dosud neřešenou otázku považuje vnitřní subjektivní vztah žalobce ke skutkové situaci na předmětném místě a čase v konfrontaci s prokázanou objektivní skutečností ) vyplývá, že žalobce právní závěry odvolacího soudu [aplikaci ustanovení § 191 odst.1 písm. a) zák. práce na soudy zjištěný skutkový stav ani výklad ustanovení § 192 zák. práce] nezpochybňuje. Namítá-li, že soudy obou stupňů vnitřní tvrzený vztah dovolatele postavený na odvracení škody hrozící zaměstnavateli tím, že hrozilo nebezpečí vykolejení vlaků na opravované výhybce, vše v situaci, kdy řádně nefungovala signalizace, vyhodnotily ve prospěch prokazované absence zmíněného nebezpečí , což má nesprávný podklad o právním závěru pro splnění podmínek zproštění se odpovědnosti žalované podle § 191 odst. 1 písm. a) zákoníku práce , podrobuje kritice pouze skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází. Podstatou námitek žalobce v tomto směru a to též ve spojení s jeho podáním ze dne 22.12.2005, na které v dovolání odkazuje - je totiž nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z těchto důkazů dospěly. Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.


Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované ani vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.





Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 13. března 2007


JUDr. Mojmír Putna, v. r.


předseda senátu