21 Cdo 1156/2015
Datum rozhodnutí: 07.08.2015
Dotčené předpisy: § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 písm. věta první) o. s. ř.



21 Cdo 1156/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Bc. L. V. , zastoupeného Mgr. Milanem Popelkou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka č. 121/11, proti žalované M. V. , zastoupené JUDr. Tamarou Vránovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka č. 121/11, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 145/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. září 2014, č. j. 18 Co 102/2014-110, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.9.2014, č. j. 18 Co 102/2014-110, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem P. V., zemřelým dne 4.10.2010, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013), v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000, sp. zn. 21 Cdo 2568/99, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015, sp. zn. 21 Cdo 4512/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2015
JUDr. Roman Fiala předseda senátu