21 Cdo 1100/2012
Datum rozhodnutí: 20.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. b, c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 1100/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. P. , zastoupeného JUDr. Marcelou Málkovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní ul. č. p. 6 proti žalované Okresní správě sociálního zabezpečení Havlíčkův Brod se sídlem v Havlíčkově Brodě, Pražská č. 2893, o určení zaměstnavatele žalobce, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 C 29/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. srpna 2011, č. j. 17 Co 287/2011-68, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2011, č. j. 17 Co 287/2011-68, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 28. 3. 2011, č. j. 4C 29/2010-52 , ve výroku, kterým zamítl žalobu o určení, že zaměstnavatelem žalobce byl po dobu své existence Kovofiniš, státní podnik, Ledeč nad Sázavou, IČ 00009504, jakožto nástupce k. p. Kovofiniš Ledeč nad Sázavou , a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. k otázce, kdy je dán naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5, ročník 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2553/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2011, pod pořadovým číslem 81).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 20. února 2013
JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu