21 Cdo 1071/2012
Datum rozhodnutí: 16.04.2013
Dotčené předpisy: § 183 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2002, § 176 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2002




21 Cdo 1071/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce S. T., zastoupeného Zdeňkem Machálkem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová č. 1254, proti žalovaným 1) J. Ch. a 2) I. S., zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská č. 710, o náhradu škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 319/2004 a 4 C 320/2004, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 18. srpna 2011 č. j. 60 Co 532/2010-234, takto:

I. Dovolání žalované 2) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobami podanými u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 14. 10. 2004 se žalobce domáhal, aby mu zaplatily žalovaná 1) 212.030,- Kč s 3 % úrokem od 10. 4. 2003 do zaplacení a žalovaná 2) 284.120,- Kč s 3 % úrokem od 10. 4. 2003 do zaplacení. Žaloby zdůvodnil zejména tím, že žalované u něj byly na základě pracovních smluv zaměstnány jako prodavačky, že na prodejně Perla v Uherském Hradišti, kde žalovaná 2) vykonávala funkci vedoucí prodejny a žalovaná 1) byla její zástupkyní, byl kontrolní inventurou za období od 1. 1. 2012 do 19. 10. 2002 provedenou dne 19. 10. 2002 zjištěn schodek ve výši 729.038,70 Kč a že žalované jsou povinny nahradit škodu vzniklou žalobci tímto schodkem v rozsahu určeném podle nařízení vlády č. 108/1994 Sb., neboť dne 2. 1. 2002 uzavřely se žalobcem spolu s dalšími zaměstnanci dohodu o společné hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty.

Okresní soud v Uherském Hradišti poté, co usnesením vyhlášeným dne 1. 4. 2005 rozhodl, že se obě tyto věci spojují ke společnému řízení - rozsudkem ze dne 19. 11. 2008 č. j. 4 C 319/2004-182 zamítl žalobu, aby žalované 1) byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 212.930,- Kč s příslušenstvím a žalované 2) částku 284.120,- Kč s příslušenstvím , a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení 44.262,- Kč k rukám advokáta Mgr. Libora Rojara, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení 50.837,- Kč. Na základě zjištění, že nebyl dostatečně prokázán fyzický stav zásob zboží na prodejně Perla v Uherském Hradišti k datu inventury, že účetní stav zásob nebyl prokázán skladovou evidencí a obsahuje chyby v zatížení prodejny dodávkami zboží, neodtížením vrácených, finančně účtovaných obalů , že nebyla řádně vedena skladová evidence a že neúčetní podklady pro výpočet účetního stavu, zejména pokladní kniha prodejny, vykazovaly řadu chyb, učiněných ze znaleckého posudku znalce v oboru ekonomika účetnictví Ing. Josefa Pláteníka a z revizního znaleckého posudku znalce Ing. Jindřicha Uhlíře, dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat, že při inventuře v říjnu 2002 vznikl schodek ve výši 729.038,70 Kč a že tedy žalované nesou odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách ve smyslu § 176 zákoníku práce , a že nebylo prokázáno ani konkrétní porušení právní povinnosti žalované 2) v souvislosti se zjištěným nesprávně vyčísleným stavem pokladní hotovosti na prodejně, který měl být o 113.434,- Kč vyšší.

K odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby proti žalované 2) co do částky 113.434,- Kč s příslušenstvím Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 16. 4. 2010 č. j. 60 Co 83/2009-193 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba proti žalované 2) co do částky 113.434,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 10. 4. 2003 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 2) a o nákladech řízení státu a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzením žalobce (a ani s důkazy k němu označenými), že žalovaná 2) neodvedla tržbu ve výši 107.166,20 Kč a že zapsala do pokladní knihy nižší stav hotovosti, než který jí byl předán, a že v části týkající se uplatněného příslušenství je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, a uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda žalovaná 2) odpovídá za škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách při společné hmotné odpovědnosti více zaměstnanců ve výši 113.434,- Kč podle ustanovení § 176 a § 182 zákoníku práce vzhledem k závěrům obou znaleckých posudků uvádějících schodek v pokladně prodejny ve výši nejméně 113.434,- Kč , a aby se zabýval též námitkou promlčení vznesenou žalovanou 2).

Okresní soud v Uherském Hradišti poté rozsudkem ze dne 13. 10. 2010 č. j. 4 C 319/2004-204 uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobci 113.434,- Kč s 3 % p. a. úrokem z prodlení od 10. 4. 2003 do zaplacení; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 2) 14.083,- Kč k rukám advokáta Mgr. Libora Rojara a České republice Okresnímu soudu v Uherském Hradišti 25.702,- Kč a že žalovaná 2) je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení 25.135,- Kč. Na základě zjištění učiněných ze znaleckého posudku Ing. Josefa Pláteníka a z revizního znaleckého posudku Ing. Jindřicha Uhlíře, že v období od 1. 1. 2002 do 19. 10. 2002 vznikl schodek v pokladně prodejny Perla v Uherském Hradišti v částce 113.434,- Kč, dospěl k závěru, že za tuto škodu neodpovídají ostatní zaměstnanci podle ustanovení § 182 odst. 1 a 2 zákoníku práce, nýbrž výlučně žalovaná 2) podle ustanovení § 182 odst. 3 věty první zákoníku práce, neboť vedení pokladní knihy bylo zcela v kompetenci žalované 2). Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou 2), neboť žalobce se o vzniku škody dověděl dne 19. 10. 2002, kdy byl provedenou inventurou zjištěn schodek, a žaloba proto byla dne 14. 10. 2004 podána v zákonné dvouleté lhůtě uvedené v ustanovení § 263 odst. 3 zákoníku práce.

K odvolání žalované 2) Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 18. 8. 2011 č. j. 60 Co 532/2010-234 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalované 2) uloženo zaplatit žalobci 113.434,- Kč, a zrušil jej ve výroku, kterým byla žalovaná 2) zavázána zaplatit žalobci 3 % p. a. úrok z prodlení z částky 113.434,- Kč od 10. 4. 2003 do zaplacení , a ve výrocích o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shledal správným závěr soudu prvního stupně, že za škodu vzniklou žalobci schodkem v pokladně prodejny Perla v Uherském Hradišti ve výši 113.434,- Kč odpovídá pouze žalovaná 2) ve smyslu ustanovení § 182 odst. 3 věty první zákoníku práce, neboť tento schodek zavinila výlučně ona. Souhlasil i se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky promlčení vznesené žalovanou 2), neboť schodek na zboží stejně jako schodek na pokladní hotovosti jsou součástí žalobou uplatněného schodku na svěřených hodnotách a nemůže se jednat o nový nárok žalobce v průběhu řízení uplatněný . Neshledal důvody pro snížení náhrady škody žalované 2) podle ustanovení § 183 zákoníku práce s ohledem na okolnosti vzniku schodku vinou žalované 2) a na to, že žalovaná 2) má v současné době příjem z pracovního poměru . Dospěl však k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je v části týkající se úroků z prodlení nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť soud prvního stupně se nezabýval prodlením žalované 2) se zaplacením dlužné částky a uplatněnými úroky z prodlení .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v jeho potvrzující části podala žalovaná 2) dovolání. Namítá, že inventura je v posuzovaném případě neprůkazná, neboť ze závěrů znaleckých posudků vyplývá, že byla provedena v rozporu se zákonem o účetnictví a že pokladní hotovost nebyla inventarizována vůbec ; schodek na pokladní hotovosti v přímé odpovědnosti žalované 2) proto mohl být zjištěn pouze jinými důkazními prostředky . Vytýká odvolacímu soudu, že při zkoumání, zda jsou dány předpoklady pro snížení náhrady škody podle ustanovení § 183 zákoníku práce, se zabýval pouze tím, zda žalovaná 2) pracuje, přestože důvody hodné zvláštního zřetele pro snížení náhrady škody mohly založit nejen osobní poměry žalované 2), ale i zcela nestandardní postupy žalobce , neboť ze znaleckého posudku Ing. Josefa Pláteníka vyplývá, že žalovaná 2) předávala tržbu paní T., že tyto přesuny nebyly předmětem zápisů v účetnictví a že stav peněz v pokladně prodejny nebyl ověřitelný v účetnictví . Dovolatelka nesouhlasí ani s posouzením její námitky promlčení, neboť podle jejího názoru se žalobce původně domáhal náhrady škody spočívající ve schodku na zboží a obalech a teprve později, s ohledem na znalecké posudky, se začal domáhat náhrady škody za scházející pokladní hotovost . Protože v případě škody na pokladní hotovosti se podle dovolatelky jedná o jiný právní nárok, u něhož se stavění promlčecí doby práva na jeho zaplacení odvíjí od data jeho skutkového uplatnění u soudu , a protože se žalobce o škodě na pokladní hotovosti poprvé zmínil až dne 8. 2. 2006, byl by tento nárok i v případě jeho důvodnosti promlčen. Žalovaná 2) dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., popřípadě z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudům nižších stupňů k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Žalovaná 2) napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, neboť soud prvního stupně svým rozsudkem potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [rozsudkem, který byl odvolacím soudem potvrzen, soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku zrušeném odvolacím soudem, protože dospěl k závěru, že schodek v pokladně prodejny zjištěný ve výši 113.434,- Kč zavinila žalovaná 2), aniž by byl při tomto právním posouzení vázán právním názorem odvolacího soudu, který se k otázce zavinění schodku v pokladně žalovanou 2) ve svém zrušujícím usnesení nevyslovil a pouze v něm uložil soudu prvního stupně, aby se touto otázkou zabýval]. Dovolání žalované 2) proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]; z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.

Žalovaná 2) ve svém dovolání mimo jiné zpochybňuje správnost skutkového zjištění odvolacího soudu o tom, že v pokladně prodejny Perla v Uherském Hradišti vznikl schodek ve výši 113.434,- Kč, které odvolací soud učinil zejména ze znaleckých posudků znalců Ing. Josefa Pláteníka a Ing. Jindřicha Uhlíře; tím uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. I kdyby (snad) byly její výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá uspokojení nároku na náhradu škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách zjištěným inventurou provedenou dne 19. 10. 2002 podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č. 6/2002 Sb. a č. 202/2002 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2002 (dále jen zák. práce ).

Podle ustanovení § 183 zák. práce z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud náhradu škody přiměřeně snížit.

Uvedené ustanovení zakotvuje tzv. moderační (zmírňovací) právo soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda (popřípadě než je limit, do kterého zaměstnavatel může po zaměstnanci požadovat náhradu škody), tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po zaměstnanci spravedlivě požadovat. Při rozhodování o nároku na náhradu škody je soud vždy i bez návrhu povinen zkoumat, zda jsou dány zákonné předpoklady pro snížení požadované náhrady škody podle ustanovení § 183 zák. práce, neboť uvedené ustanovení je vedle ustanovení upravujících předpoklady vzniku nároku, resp. limitace jeho výše (§ 176, § 182 zák. práce) součástí celkové skutkové podstaty upravující povinnost k náhradě škody umožňující v konkrétním případě s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu vystihnout rozsah náhrady škody, který lze po zaměstnanci spravedlivě požadovat (srov. Závěry Nejvyššího soudu ČSR ze zprávy o rozhodování soudů o náhradě škody ze dne 5. 12. 1979 sp. zn. Pls 2/79, uveřejněné pod č. 22 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1979, str. 207, a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1330/2004).

Ustanovení § 183 zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jsou v daném případě dány důvody zvláštního zřetele hodné pro snížení náhrady škody, zákon nestanoví, z jakých konkrétních hledisek má soud vycházet; v zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech není pojem důvodů zvláštního zřetele hodných definován. I když vymezení hypotézy právní normy obsažené v ustanovení § 183 zák. práce závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, nejde o úvahu zcela neomezenou, neboť právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody a pro vznik nároku na její snížení, stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž (jejich vzájemnou návazností a kombinací) je úvaha soudu o míře přiměřenosti snížení v jednotlivých zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele usměrňována. Při úvaze o případném snížení náhrady škody lze vycházet například z okolností, za nichž škoda vznikla, z osobních a majetkových poměrů zaměstnance, z jeho pracovních výsledků a podobně (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 603/2009).

V posuzovaném případě odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku z uvedených východisek při své úvaze o tom, zda jsou splněny předpoklady pro snížení náhrady škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách, za kterou žalovaná 2) odpovídá, vycházel a správně akcentoval zejména okolnost, že schodek v pokladně vznikl výlučně zaviněním žalované 2). Odvolacímu soudu nelze důvodně vytýkat, že při této úvaze nepřihlédl k nedostatkům v účetnictví žalobce vyplývajícím ze znaleckých posudků, neboť na základě této okolnosti, která byla významná pro skutkový závěr soudů o tom, že schodek tvrzený žalobcem ve výši 729.038,70 Kč nebyl (v této výši) prokázán, nelze činit závěry o tom, v jaké výši lze po žalované 2) spravedlivě požadovat náhradu škody vzniklé schodkem, jehož (nižší) výše byla zjištěna i přes nedostatky v účetní evidenci žalobce a v jeho účetních postupech. Závěr odvolacího soudu, že důvody pro mimořádné snížení povinnosti žalované 2) k náhradě škody nejsou dány, je proto v souladu s ustálenou judikaturou soudů.

Ustálené soudní judikatuře odpovídá i závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti námitky promlčení vznesené žalovanou 2), který vychází z právního názoru, že schodek na pokladní hotovosti je součástí škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách na prodejně Perla v Uherském Hradišti, jejíž náhrady se žalobce domáhal podanou žalobou.

Schodkem ve smyslu ustanovení § 176 zák. práce se rozumí rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích (srov. Stanovisko k uplatňování ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, uveřejněné pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1976, str. 76). Zpravidla bývá zjišťován inventarizací jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků (srov. § 29 odst. 1 a § 30 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví), zaměstnavatel však může jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách. V obou případech, bez ohledu na to, jakým způsobem je schodek prokazován, z podstaty věci vyplývá, že schodek vyjadřuje skutečnost, že - i když není možné zjistit, kdy, jakým způsobem, popřípadě na jakých hodnotách schodek (manko) vznikl - hodnoty, které se hmotně odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat, chybí (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 5. 2007 sp. zn. 21 Cdo 920/2006 a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3263/2010). Z uvedeného plyne, že pro uplatnění nároku zaměstnavatele na náhradu škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách není významné, na jakých hodnotách schodek vznikl (zda vznikl na hotovosti, na zboží či na jiných hodnotách). V projednávané věci proto nemohla být pro posouzení promlčení nároku žalobce na náhradu škody významná okolnost, že jak bylo v řízení dokazováním zjištěno schodek na prodejně Perla v Uherském Hradišti ve výši 113.434,- Kč vznikl v období od 1. 1. 2012 do 19. 10. 2002 výlučně na pokladní hotovosti a že žalobce, který se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 14. 10. 2004 domáhal po žalované 2) náhrady škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách ve výši 284.120,- Kč, aniž by uvedl, na jakých hodnotách měl schodek vzniknout, se o schodku na pokladní hotovosti poprvé zmínil až ve svém podání ze dne 8. 2. 2006, v němž sdělil soudu prvního stupně, že nebyla odvedena tržba ve výši 107.166,20 Kč.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 2) proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaná 2) s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2013

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu