21 Cdo 1026/2011
Datum rozhodnutí: 29.03.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 věta první předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2000, § 240 odst. 1 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2000, § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2000




21 Cdo 1026/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci projednání dědictví po M. J. , za účasti 1) A. J., 2) H. K. , 3) M. J. , obou zastoupených JUDr. Annou Kapsovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova č. 525, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. D 1335/89, o dovolání A. J. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2009, č. j. 18 Co 149/2008-273, takto:

Dovolání A. J. se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Řízení o dědictví po M. J.(dále též jen zůstavitel ), bylo původně vedeno u tehdejšího Státního notářství v Uherském Hradišti (srov. čl. II bod 1 zákona č. 263/1992 Sb.).

Okresní soud v Uherském Hradišti, který toto řízení dnem 1.1.1993 převzal (srov. čl. II bod 1 zákona č. 263/1992 Sb.), usnesením ze dne 28.2.2008, č.j. D 1335/89-259, určil, že obecná cena majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou A. J. v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, činí 31.295,- Kč; dále určil, co z tohoto majetku patří do dědictví a co připadá pozůstalé manželce, a rovněž určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 391.246,80 Kč, dluhy zůstavitele částkou 76.552,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 314.694,80 Kč. Soud prvního stupně při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a jeho pozůstalé manželky vycházel z toho, že podíly na majetku patřícím do jejich bezpodílového spoluvlastnictví jsou stejné ; výši náhradové pohledávky pozůstalé manželky za zůstavitelem stanovil jednou polovinou ceny přístavby a rekonstrukce rodinného domu v Uherském Brodě - Újezdci č.p., provedené za trvání manželství zůstavitele a pozůstalé manželky a při stanovení ceny přístavby a rekonstrukce rodinného domu v Uherském Brodě - Újezdci č.p., vycházel ze znaleckého posudku 148/13/90 ze dne 22.9.1990, neboť tento nebyl mezi účastníky dědického řízení rozporován a byl vyhotoven bezprostředně po úmrtí zůstavitele .

K odvolání A. J. Krajský soud Brně usnesením ze dne 27.3.2009, č. j. 18 Co 149/2008-273, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že z obsahu spisu nevyplývá, že by byly prokázány vnosy z výlučného majetku některého z manželů do majetku v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví, či z tohoto majetku do výlučného majetku některého z manželů, které by mohly být zohledněny v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ; že pokud jde o investice z výlučného majetku jednoho z manželů do výlučného majetku druhého z manželů (které by představovaly pohledávky či dluhy dědictví), vyšla najevo investice pozůstalé manželky do nemovitosti ve vlastnictví zůstavitele, zařazená do dluhů dědictví jako náhradová pohledávka pozůstalé manželky za zůstavitelem (investice vložené pozůstalou manželkou ze svého do výlučného majetku zůstavitele, tj. na přístavbu a rekonstrukci rodinného domu č.p.) ve výši 36.552,- Kč . Odvolací soud považoval za správné , že soud prvního stupně, vycházeje z označených listinných důkazů, stanovil podíl na financování uvedené přístavby a rekonstrukce u obou manželů ve stejné míře .

Proti tomuto usnesení podala A. J. dovolání. Namítá, že nebyl náležitě, správně a úplně zjištěn skutkový stav , neboť byly úplně opomenuty vnosy i investice z jejího výlučného majetku a dále nebyly vůbec zahrnuty její náklady, které musely být vynaloženy na prokázání majetku zahrnutého do dědictví během soudních řízení . Dále namítá, že jsou patrné nejen vady řízení, ale také nesprávné právní posouzení . Jelikož dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.

Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 12.8.2009, č.j. D 1335/89-307, dovolání A. J. odmítl, neboť dospěl k závěru, že je opožděné.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16.12.2009, č.j. 18 Co 292/2009-312, usnesení soudu prvního stupně zrušil. Vycházel ze závěru, že občanský soudní řád až do účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., tj. do 31.12.2000, neumožňoval, aby soud prvního stupně rozhodoval o odmítnutí dovolání pro opožděnost, jak je nyní upraveno v ustanovení § 208 odst. 1 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 241b odst. 1 o.s.ř.) a že pokud podle tohoto ustanovení o.s.ř. (jež zakládá věcnou příslušnost soudu prvního stupně v řízení o dovolání) v rozporu s přechodnými ustanoveními o.s.ř. rozhodl v řízení probíhajícím podle dřívějších právních předpisů, rozhodoval o dovolání jako soud věcně nepříslušný . Dovodil, že uvedená vada řízení je odstranitelná tím, že o podaném dovolání rozhodne soud, jemuž je dovolatelkou určeno, tj. Nejvyšší soud České republiky .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12., 15. a 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a že zůstavitel M. J., je dovolání třeba v posuzovaném případě projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř. ).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70, ročník 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Dovolání podané po uplynutí jednoměsíční lhůty však nebude odmítnuto, dodržel-li účastník lhůtu, kterou mu k podání dovolání v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně vymezil odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, které bylo uveřejněno v časopise Soudní judikatura pod č. 7, ročník 2003).

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu, v jehož písemném vyhotovení nebyla nesprávně vymezena lhůta k podání dovolání, neboť obsahovalo správné poučení o tom, že dovolání není přípustné, bylo doručeno A. J. (její právní zástupkyni) dne 21.4.2009 a že dovolání A. J. ze dne 13.7.2009 bylo dne 17.7.2009 podáno k poštovní přepravě zásilkou adresovanou dovolacímu soudu.

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 21.4.2009, uplynula lhůta k podání dovolání podle ustanovení § 240 odst. 1, § 243c a § 57 odst. 1 a 2 o.s.ř. dnem 21.5.2009. Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno (k poštovní přepravě) až dne 17.7.2009, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že A. J. nebyla v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu nesprávně vymezena dovolací lhůta a že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání A. J. podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2012
JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu