21 Cdo 1002/2005
Datum rozhodnutí: 29.11.2005
Dotčené předpisy: § 83 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 83 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 48 odst. 2 předpisu č. 26/2000Sb.




21 Cdo 1002/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) B. s.r.o., 2) JUDr. J. S., 3) H. N., 4) "V. m. s.r.o." v likvidaci, a 5) Ing. P. V., o určení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 338/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2005 č.j. 10 Co 34/2005-30, takto:

Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 8. prosince 2003 č.j. 7 C 338/2003-13 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou dne 5.12.2003 u Okresního soudu v Chomutově domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba "m. zapsané na LV č. 4 pro k.ú. B., obec J. jako typ budovy bez č.p./če. způsob využití tech. vyb. na parcele č. 42/2, LV:1, provedená dražebníkem JUDr. J. S. k návrhu navrhovatele B. s.r.o., kde vlastník předmětu dražby je Ing. P. K. a Ing. P. V., dlužníkem V. m. s.r.o., a kde je zástavce Ing. P. K. a Ing. P. V., konaná v restauraci U., dne 5.9.2003, kterou se vydražitelem stala H. N. ", a aby bylo nařízeno předběžné opatření, kterým by soud žalované 3) zakázal "převádět na třetí osoby, zřizovat zástavní práva, zatěžovat věcnými právy a užívat" vydraženou nemovitost. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je podílovým spoluvlastníkem co do ideální poloviny uvedené nemovitosti [vlastníkem druhé ideální poloviny je žalovaný 5)] a že na základě zástavní smlouvy ze dne 17.7.1992 k ní bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch Č. s., a.s. k zajištění pohledávky z úvěru, poskytnutého žalované 4). Zajištěnou pohledávku posléze nabyla žalovaná 1) a na její návrh provedl žalovaný 2) dne 5.9.2003 veřejnou nedobrovolnou dražbu zastavené nemovitosti, při níž ji vydražila žalovaná 3). Žalobce považuje dražbu za neplatnou zejména pro vady týkající se dražební vyhlášky a z důvodu, že na nemovitosti vázanou omezení převodu nemovitostí zřízená ve prospěch "Č. s. s. " v roce 1989 a že zástavní smlouva je neplatná rovněž proto, že ji neuzavřely na straně zástavců také manželky žalobce a žalovaného 5).

Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 8.12.2003 č.j. 7 C 338/2003-13 řízení o žalobě a o návrhu na předběžné opatření zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že dne 4.12.2003 podal žalobce Ing. P. V. proti žalovaným 1) B. s.r.o., 2) JUDr. J. S., 3) H. N., 4) firmě "V. m. s.r.o." a 5) ing. P. K. žalobu (vedenou pod sp. zn. 7 C 336/2003), kterou se domáhá "vydání stejného rozhodnutí ve věci i vydání stejného předběžného opatření", dospěl soud prvního stupně k závěru, že projednání a rozhodnutí tohoto sporu brání ustanovení § 83 o.s.ř., neboť "obě řízení se týkají stejného předmětu a týchž osob", přičemž "není rozhodující, mají-li stejné osoby v těchto různých řízeních rozdílné procesní postavení". Řízení proto muselo být podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. zastaveno.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25.1.2005 č.j. 10 Co 34/2005-30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že překážka litispendence (§ 83 odst.1 o.s.ř.) brání tomu, aby tato věc mohla být projednána a rozhodnuta. Námitky žalobce, že ve věci "není dána totožnost účastníků z hlediska jejich procesního postavení", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že jsou "pro posouzení procesních důsledků zjištěné překážky zahájeného řízení bez významu, stejně bez významu z pohledu totožnosti věci je, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že překážka litispendence je dána "v případě totožnosti obou projednávaných věcí" a že o "totožnost věcí pak půjde pouze tehdy, jestliže je totožný předmět řízení a základ uplatněného nároku, jakož i subjekty, vystupující v právním vztahu". I když je v obou věcech jejich předmět totožný (je vymezen stejným petitem žaloby) a i když je stejný také jejich "základ" (je určován "obdobnými skutkovými okolnostmi, kterými jsou petity u obou věcí zdůvodněny"), není "dána totožnost účastníků z hlediska jejich procesního postavení". Kdyby bylo řízení o žalobě v této věci zastaveno, nemohl by žalobce "ovlivňovat" průběh řízení zahájeného na návrh Ing. P. V. (nemohl by například účinně bránit zpětvzetí žaloby) a nemohl by zabránit uplynutí trojměsíční lhůty k uplatnění neplatnosti žaloby uvedené v ustanovení § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm.a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle ustanovení § 83 odst.2 o.s.ř. zahájení řízení

a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním,

b) o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv spotřebitelů,

c) ve věcech přeměn obchodních společností, stanoví-li tak zvláštní předpis,

d) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy,

brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky.

Překážka věci zahájené (litispendence) podle ustanovení § 83 o.s.ř. patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby soud v řízení, které bylo zahájeno později, rozhodl ve věci samé.

Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob; není přitom samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, například vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Řízení se týká týchž osob i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení.

K litispendenci dochází nejen tehdy, jde-li v pozdějším řízení o stejnou věc, ale i v případech uvedených v ustanovení § 83 odst.2 o.s.ř. Překážka věci zahájené podle tohoto ustanovení nastává, jde-li v pozdějším řízení o nárok vyplývající z téhož jednání nebo stavu, o němž již bylo zahájeno řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení, téhož žalovaného a odlišných žalobců. Zatímco překážka litispendence podle ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. nastává vždy, jde-li v řízeních o stejnou věc, překážka litispendence ve smyslu ustanovení § 83 odst.2 o.s.ř. vzniká jen ve věcech a za podmínek uvedených v tomto ustanovení nebo ve zvláštním právním předpisu.

V posuzovaném případě soudy dovodily, že projednání a meritornímu rozhodnutí této věci brání ve smyslu ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. řízení, které bylo zahájeno dne 4.12.2003 na základě žaloby podané žalobcem Ing. P. V. proti žalovaným 1) B. s.r.o., 2) JUDr. J. S., 3) H. N., 4) firmě "V. m. s.r.o." a 5) ing. P. K. (vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 336/2003), jejímž předmětem je určení neplatnosti stejné veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů) jako v projednávané věci. S tímto závěrem nelze souhlasit.

I když v obou řízeních je požadováno určení neplatnosti stejné veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů) a i když zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů) představuje zvláštní právní předpis, který ve smyslu ustanovení § 83 odst.2 písm.d) o.s.ř. brání tomu, aby ve věci určení neplatnosti veřejné dražby probíhala u soudu proti témuž žalovanému (stejným žalovaným) další řízení o žalobě jiných žalobců o určení neplatnosti stejné veřejné dražby, vycházející z téhož stavu jako dříve zahájené řízení, je v posuzovaném případě rozhodující, že - jak vyplývá z obsahu spisu - žalobce Ing. P. K. v tomto řízení a Ing. P. V. v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 336/2003 svůj nárok dovozují každý ze svého spoluvlastnického práva k prodané nemovitosti a z jeho zastavení k zajištění pohledávky z úvěru poskytnutého žalované 4), tedy z odlišných skutkových tvrzení, jimiž byl nárok uplatněn. Vzhledem k tomu, že stejné nároky uplatněné v obou řízeních za této situace nevyplývají - jak se mylně domnívají soudy a žalobce - z téhož skutku nebo stavu, nejedná se v nich ani o stejnou věc ve smyslu ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř., ani o překážku litispendence uvedenou v ustanovení § 83 odst.2 písm.d) o.s.ř.; okolnosti, že žalobce podal žalobu (nadbytečně) též proti žalovanému 5), který není - stejně jako žalovaná 4) - ve sporu pasívně věcně legitimován, a že Ing. P. V. v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 336/2003 obdobně nepřípadně podal žalobu též proti Ing. P. K. a žalované 4), popřípadě že žalobci nemusí být věcně legitimováni k určení neplatnosti veřejné dražby v plném rozsahu, na tomto závěru nic nemohou změnit.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení

(§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2005

JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.

předseda senátu