20 Nd 426/2012
Datum rozhodnutí: 30.01.2013
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




20 Nd 426/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně H. N. , proti žalovanému P. N. , o užívání věci, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 54 C 117/2012, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 54 C 117/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Znojmě.

Odůvodnění:

Žalobkyně podáním z 8. 10. 2012 navrhla přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Znojmě. Uvedla, že v obvodu tohoto soudu má své bydliště a žalovaný tam pravidelně dojíždí za svými dětmi a rodiči. Spor je veden o užívání osobního automobilu, nacházejícího se v obvodu znojemského soudu. Vedení řízení u libereckého soudu považuje za neúčelné, neboť všechny úkony se dotýkají okolností majících původ v obvodu znojemského soudu, kde také mají bydliště i případní svědci.

Žalovaný podáním ze dne 15. 6. 2012 vyjádřil souhlas s usnesením soudu, aby věc byla projednána Okresním soudem v Liberci. Na následnou výzvu soudu pak již jen odkázal na své dřívější vyjádření (viz podání ze dne 23. 11. 2012).

Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. , věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, a pro jejíž určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné předpoklady, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu žalobkyně bydlí, nemohou být ani její osobní a sociální poměry. Žalobkyni totiž nic nebrání v tom, aby neumožní-li jí aktuální okolnosti osobní účast při jednání u místně příslušného soudu se v projednávané věci nechala zastoupit, případně aby byla (a to i včetně případných svědků) vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 o. s. ř.).

V projednávané věci žalobkyně svůj návrh odůvodnila účelností přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě, neboť v jeho obvodu se nachází její bydliště i bydliště případných svědků a také automobil, o němž spor vede. Uvedla, že její manžel sem pravidelně dojíždí za dětmi a za rodiči. Tyto důvody však nejsou natolik relevantní, aby odůvodňovaly výjimku z výše uvedené ústavní zásady. Soud totiž vycházel ze zjištění (viz usnesení z 3. 5. 2012, č. j. 12 C 31/2012-30, a usnesení z 18. 7. 2012, č. j. 21 Co 227/2012), že žalovaný opustil společnost domácnost s žalobkyní, je vojákem z povolání a vykonává vojenskou službu v Liberci, kde se také fakticky zdržuje. S delegací věci Okresnímu soudu ve Znojmě přitom souhlas nevyslovil.

Protože Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný závažný důvod jak z hlediska účastníků tak především z hlediska požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení, který by delegaci jinému soudu opodstatňoval, návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., v. r. předsedkyně senátu