20 Nd 4/2012
Datum rozhodnutí: 31.05.2012
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




20 Nd 4/2012


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, ve věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1 Malé Straně, U Lužického Semináře 114/46, identifikační číslo osoby 27659577, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Římská 16, proti žalovaným 1/ HUPRA s. r. o. , se sídlem v Jakubově u Moravských Budějovic 48, identifikační číslo osoby 25530658, zastoupené Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská 519/35, a 2/ unimatic europe s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, identifikační číslo osoby 28501411, o zaplacení částky 9.517,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 110 EC 169/2010, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 110 EC 169/2010 se nepřikazuje k projednání Okresnímu soudu v Třebíči.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 předložil Nejvyššímu soudu spis sp. zn. 110 EC 162/2010 s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Třebíči (§ 12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále též jen o. s. ř. ). Návrh odůvodnil tím, že v dané věci jde o účelový postup žalobkyně spočívající v tom, že žalobu podala u soudu místně příslušného podle sídla druhé žalované, která podle jeho názoru obvodního soudu pouze účelově přistoupila k závazku první žalované ve snaze založit místní příslušnost soudu podle sídla žalované 2). Takto přistupuje druhá žalovaná k závazkům zcela odlišných podnikatelských subjektů, k nimž nemá žádný obchodní vztah, ani nemá v úmyslu jejich závazky plnit. Obvodní soudu eviduje 113 věcí, v nichž v případě žalobce ALTEA EUROPE spol. s r. o. na straně žalované je jako druhá označována společnost unimatic europe s. r. o.

První žalovaná s postupem obvodního soudu souhlasila a odkázala na důvody uváděné obvodním soudem.

Druhá žalovaná s přikázáním věci jinému než místně příslušnému soudu nesouhlasila, protože by tím bylo porušeno ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle, kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon .

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.

Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuálně na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována (§ 12 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.

V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Důvody, kterými byl návrh odůvodněn, jsou sice hodnotitelné z hlediska možného účelového postupu účastníků řízení, avšak z hlediska rozhodnutí o přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu jsou nedostatečné. Argumentaci obvodního soudu přijmout nelze, neboť v této fázi řízení soud není oprávněn posuzovat motivaci 2. žalované pro přistoupení k závazku (viz. č. l. 38 v) - jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona by mělo docházet jen zcela výjimečně a z jiných důvodů, než pro které byla věc Nejvyššímu soudu předložena. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíč by bylo jen těžko odůvodnitelné z pohledu požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 4 Nd 226/2011).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Třebíči nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu