20 Nd 143/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 12 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Nd 143/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci žalobkyně E. L., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Z. L., o výživné, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 684/2003, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto :

Věc, vedená u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 684/2003, se nepřikazuje Okresnímu soudu ve Znojmě.

O d ů v o d n ě n í :

Návrh, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Znojmě, zdůvodnila žalobkyně nedostatkem finančních prostředků na časově náročnou cestu z jejího bydliště k příslušnému soudu, popř. na úhradu pobytu (přenocování) v hotelu v R., a tím, že její matka, kterou navrhuje vyslechnout jako svědkyni, má trvalé bydliště ve Z., kde je také zaměstnána.

Žalovaný vyjádřil nesouhlas s navrženou delegací, neboť jeho zdravotní stav mu nedovoluje dlouhodobé cestování; předložil rozhodnutí OSSZ v Rakovníku ze dne 10. 7. 2003, č.j. 31/3011/162/03 Al., podle něhož je ve smyslu § 39 odst. 1 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. plně invalidní.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle uvedeného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech; zejména jde o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiný než příslušný soud projedná věc hospodárněji, rychleji nebo po skutkové stránce se zřetelem na navržené důkazy spolehlivěji a důkladněji (zpravidla se vhodnou delegací předchází nutnosti dožádání). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Ustanovení § 12 odst. 3, věta druhá, o.s.ř. přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodům delegace i k soudu, jemuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena také z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Skutečnosti, které na podporu požadavku delegace žalobkyně přednesla, nejsou samy o sobě způsobilé přikázání věci odůvodnit (nepříznivé důsledky, jež by v případě vyhovění návrhu mohly nastat u žalovaného, negativní rozhodnutí podtrhují).

Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu