20 Nd 124/2007
Datum rozhodnutí: 19.07.2007
Dotčené předpisy:



20 Nd 124/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce J. H. , zastoupeného advokátem se sídlem v Š., proti žalované České republice Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, o zaplacení 198 839,- Kč s příslušenstvím, o návrhu na přikázání věci, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 58/2007 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Šumperku.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Šumperku. Poukázal na to, že ve věci lze očekávat rozsáhlé dokazování a s ohledem na bydliště navržených svědků bude hospodárnější, aby řízení proběhlo u tohoto soudu. Rovněž upozornil na svoji majetkovou situaci, když kromě částečného invalidního důchodu je bez příjmu.

Žalovaná s návrhem nesouhlasila. Argumenty žalobce jsou sice pochopitelné, ale stejně vhodně řešitelné i prostřednictvím jiného procesního institutu.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji, hospodárněji nebo po skutkové stránce se zřetelem na navržené důkazy spolehlivěji a důkladněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

O takový případ se v projednávané věci nejedná. Skutečnost, že bydliště účastníků a možných svědků se nachází v jiném místě než v obvodu sídla procesního soudu, ani nepříznivá finanční situace žalobce samy o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňují, je-li k dispozici institut dožádání (§ 39 o. s. ř.). Bude-li soud považovat za nutné žalobce ve věci vyslechnout, učiní tak prostřednictvím dožádaného soudu podle místa jeho bydliště. Stejně tak lze prostřednictvím dožádaného soudu provést důkazy výslechem svědků.

Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12 odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. července 2007

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á předsedkyně senátu