20 Nd 105/2017
Datum rozhodnutí: 28.03.2017
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2,3 o. s. ř., § 87 písm. e) o. s. ř.



20 Nd 105/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 310/60, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 1518/2, proti žalovaným 1) RNDr. P. P. , a 2) Ing. J. V. , zastoupenému Mgr. Františkem Štouračem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova č. 413/34, o 234.294,- Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 1/2016, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 1/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze předložil podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) Nejvyššímu soudu návrh žalovaného č. 2) [původně žalovaného č. 3)], aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 30 Cm 1/2016, byla přikázána Krajskému soudu v Brně.

Žalovaný č. 2) návrh na přikázání věci jinému soudu ze dne 21. března 2016 (č. l. 60) odůvodnil tím, že jelikož mají všichni žalovaní bydliště v oblasti spadající do místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, měl by soud zvážit, zda z pohledu procesní ekonomie řízení, nebude vhodnější vést řízení u Krajského soudu v Brně.

Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 1. června 2016 (č. l. 73) s návrhem nesouhlasila s tím, že má za to, že přikázáním věci Krajskému soudu v Brně by došlo k narušení jejích procesních práv, neboť je jejím dispozičním právem v případě uplatnění práva ze směnky volit soud, u něhož bude věc projednávána. Přikázáním věci Krajskému soudu v Brně by naopak došlo ke ztížení pozice žalobkyně, když ta si z logiky věci zvolila právního zástupce se sídlem v Praze. Z hlediska procesní ekonomie nelze dle žalobkyně přehlédnout, že většina úkonů ve směnečném řízení probíhá písemně a k zásadnímu snížení nákladů řízení by přikázáním věci ke Krajskému soudu v Brně nedošlo.

Žalovaný č. 1 [původně žalovaný č. 2)] ve svém vyjádření ze dne 30. května 2016 (č. l. 82) uvedl, že s návrhem souhlasí, neboť má za to, že přikázání věci Krajskému soudu v Brně povede k hospodárnějšímu projednání věci.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

Místně příslušným ve směnečném řízení je vedle obecného soudu žalovaného (§ 84 až 86 o. s. ř.) rovněž soud daný na výběr podle ustanovení § 87 písm. e) o. s. ř., tedy krajský soud (Městský soud v Praze), v jehož obvodu je platební místo. Platebním místem může být to, jež je vyjádřeno přímo na směnce, dále zákonné platební místo, případně platební místo vyplývající z domicilu.

V souzené věci je sice obecným soudem žalovaných Krajský soud v Brně, avšak platebním místem na vystavené směnce (č. l. 6) je sídlo žalobkyně v Praze. Bylo tedy zcela v souladu s ustanovením § 87 písm. e) o. s. ř., že žalobkyně si jako místně příslušný soud pro vydání směnečného platebního rozkazu vybrala Městský soud v Praze.

V daném případě žalovaným č. 2) uvedené okolnosti nejsou způsobilé odůvodnit přikázání věci Krajskému soudu v Brně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Městského soudu v Praze.

Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Krajskému soudu v Brně nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu