20 ICm 2633/2017
Jednací číslo: 20 ICm 2633/2017-45 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 20 INS 28226/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hajnou ve věci

žalobce: INSOLVENCE CZ, v. o. s., IČO: 29355940 sídlem Ptení 309, 798 43

zastoupeného advokátem JUDr. Michalem Hudečkem sídlem Krapkova 38, 772 00 Olomouc

proti žalovanému: TST REAL, s. r. o., IČO: 27607470 sídlem Dlážděná 1586/4, 110 00 Praha 1

zastoupenému advokátem Mgr. Janem Lehovcem sídlem Dlážděná 1586/4, 110 00 Praha 1

o neexistenci vykonatelné pohledávky,

takto: I. U r č u j e s e, že žalovaný nemá za dlužníky Milanem anonymizovano , anonymizovano , a Naděždou anonymizovano , anonymizovano , pohledávku ve výši 3.509.754,68 Kč přiznanou mu platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7.1997 č.j. 9 Cm 305/94-19, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníků vedeného

Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Pregetová isir.justi ce.cz

u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOL 20 INS 28226/2016. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Michala Hudečka, advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 31. 5. 2017, doručenou soudu téhož dne, se žalobce jakožto insolvenční správce dlužníků Milana Úlehly a Naděždy anonymizovano domáhal vůči žalovanému určení, že žalovaný nemá vůči dlužníkům pohledávku ve výši 3 509 754,68 Kč, jak byly žalovaným přihlášeny do insolvenčního řízení dlužníků. Jedná se o pohledávku přihlášenou z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 5. 1991 a dne 20. 12. 1991, ve znění dodatků, mezi Komerční bankou, a.s. a Milanem anonymizovano , která byla na žalovaného postoupena. Pohledávka byla přiznána platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 1997, č.j. 9 Cm 305/94-19, pravomocným a vykonatelným dne 6. 9. 1997. Pohledávka byla žalobcem popřena v celém rozsahu z důvodu promlčení, neboť řízení ve věci výkonu citovaného rozhodnutí prodejem nemovitostí zahájené vůči Milanu anonymizovano v roce 1998 vedené Okresním soudem v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 814/98 bylo zastaveno usnesením soudu ze dne 15. 3. 2006 z důvodu, že oprávněný (žalovaný) nepodal návrh na pokračování řízení. Žalovaný tak v zahájeném řízení řádně nepokračoval, proto nelze dobu, po kterou běželo řízení o výkon rozhodnutí, považovat za dobu, po níž by promlčecí doba neběžela, ve smyslu § 112 tehdy platného občanského zákoníku, který je nutno na věc aplikovat. Žalovaný následně v přiměřené době nepokračoval ve vymáhání své pohledávky, teprve v dne 1.2.2008 měl svou pohledávku přihlásit do exekučního řízení vedeného vůči Milanu anonymizovano jako povinnému. Promlčecí doba tak uplynula v září 2007, tedy uplynutím 10 let od právní moci platebního rozkazu ze dne 30. 7. 1997. 2. Při jednání konaném dne 14. 12. 2017 žalobce doplnil, že k zastavení vykonávacího řízení vedeného Okresním soudem v novém Jičíně došlo pro nečinnost žalovaného. Není přitom rozhodné, zda reálná možnost vymožení pohledávky žalovaného v daném řízení byla snížena, ale to, zda nebyla nemožná. Zákon i právní předpisy pak vyžadují, aby oprávněný řádně, myšleno časově návazně, postupoval při vymáhání pohledávky. Dle žalobce lze analogicky aplikovat konstantní judikaturu týkající se poškozeného v trestním řízení, který v případě, že je v rámci trestního řízení odkázán s náhradou škody na civilní řízení, musí, aby nedošlo k promlčení nároku, uplatnit tento svůj nárok u civilního soudu v přiměřené lhůtě, a to bez ohledu na to, zda v trestním řízení činil veškeré kroky, které po něm bylo možno požadovat. Žalovaný v dané věci nečinil po čtyři roky od poslední dražby ve vykonávacím řízení žádné oficiální, reálné kroky. 3. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. Uvedl, že k vymožení předmětné pohledávky přiznané platebním rozkazem ze dne 30. 7. 1997 byla usnesením Okresního soudu ze dne 5. 5. 1998 nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí dlužníka. Po dobu následujících 7 let se soudu ani předchůdci žalovaného nepodařilo pohledávku vymoci. Bezvýsledné bylo i dražební jednání nařízené soudem na den 30. 10. 2003. Jelikož žalovaný neobdržel v následujícím roce žádné informace o pozitivní změně stavu či hodnoty nemovitosti dlužníka, kdy naopak nemovitost chátrala, jak konstatoval i soud výkonu rozhodnutí, jevil se výkon rozhodnutí zcela marný, nemělo ekonomický smysl nadále zvyšovat náklady na straně státu či žalovaného v pozici oprávněného dalšími marnými pokusy o zpeněžení. Proto soud výkon rozhodnutí po poslední

Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Pregetová

neúspěšné dražbě zastavil. Na straně oprávněného soud nehledal žádné pochybení či zavinění, proto povinnost k náhradě nákladů řízení uložil dlužníku. V mezidobí žalovaný sledoval majetkovou situaci dlužníka, byl připraven při jakékoli pozitivní změně domoci se zaplacení alespoň části své pohledávky. Proto také dne 1. 2. 2008 přihlásil svou pohledávku do exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem pod sp. zn. 97 EX 5144/2005, kdy toto exekuční řízení probíhalo nejméně do roku 2010. Následně pak žalovaný přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. KSOL 20 INS 28226/2016. Žalovaný tak pohledávku za dlužníkem vymáhal, v řízení řádně pokračoval, pohledávka tudíž není promlčená. K tomu žalovaný poukázal na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1103/2010, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012 sp. zn. 32 Cdo 3674/2010. 4. Při jednání konaném dne 14. 12. 2017 žalovaný doplnil, že promlčecí doba byla dále stavěna přihláškou žalovaného do předchozího řízení dlužníků vedeného pod sp. zn. KSOL 20 INS 18361/2016. Žalovaný v rámci sledování situace na straně dlužníka zjistil vedení i dalších exekucí vůči dlužníku, do nichž se jako věřitel s předmětnou pohledávkou přihlásil, zmíněná exekuce sp. zn. 97 EX 5144/2005 byla první, do níž se takto žalovaný přihlásil. Ve vykonávacím řízení byla prováděna dražba každý rok, dražeb se prakticky nikdo neúčastnil, nemovitost ztrácela na hodnotě, nepodařilo se ji prodat ani přes snížení ceny. Pokud by žalovaný v řízení pokračoval, nemovitost by se nepodařilo prodat. Prodej se podařil až za několik let. Po věřiteli nelze chtít, aby se své pohledávky domáhal vždy, neustále, bez ohledu na náklady s tím spojené. K vymáhání pohledávky má věřitel právě lhůtu 10 let. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním. 6. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 3. 2017 č.j. KSOL 20 INS 28226/2016-A13 soud zjistil, že tímto usnesením byl zjištěn úpadek dlužníků Milana Úlehly, narozeného anonymizovano , a Naděždy anonymizovano , anonymizovano , bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 5. 2017 č.j. KSOL 20 INS 28226/2016-B4 soud zjistil, že tímto usnesením bylo dlužníkům schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. 7. Z přihlášky pohledávky č. P1 doručené soudu dne 21. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný včas přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 3 509 754,68 Kč, z úvěrových smluv ze dne 23. 5. 1991 a ze dne 20. 12. 1991,, ve znění dodatků. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle pravomocného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě č.j. 9 Cm 305/94-19 ze dne 30. 7. 1997. 8. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 16. 5. 2017 a ze seznamu přihlášených pohledávek pohledávky č. P1 v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOL 20 INS 28226/2016 soud zjistil, že pohledávka žalovaného byla při přezkumném jednání přezkoumána jako vykonatelná, žalobcem byla v celém rozsahu popřena co do pravosti a výše, z důvodu promlčení pohledávky. 9. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě dle § 199 insolvenčního zákona, je tedy možno ji věcně projednat. Žalobce je ve věci jako insolvenční správce popírající pohledávku přihlášenou a přezkoumanou jako vykonatelnou, aktivně legitimován, žaloba směřuje vůči žalovanému jakožto věřiteli, který pohledávku přihlásil. 10.Soud dále zjistil z úvěrové smlouvy č. 782/91/119044 ze dne 20. 5. 1991, ve znění obecných úvěrových podmínek a dodatků ze dne 30. 12. 1991 (doplňujícího splacení úvěru najednou v případě realizace zástavy zajišťující pohledávku) , ze dne 30. 11. 1992 (měnícího výši dílčích splátek), ze dne 17. 6. 1997 (měnícího výši úroku) a ze dne 31. 3. 1999 (měnícího ujednání o výši úroku), že byla uzavřena mezi Komerční bankou, státním peněžním ústavem, a Milanem anonymizovano

Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Pregetová

(dále též jen dlužník ). Touto smlouvou se banka zavázala dlužníku poskytnout úvěr ve výši 2 000 000 Kč, který se dlužník spolu se sjednaným úrokem zavázal splatit do 25. 3. 1998, čtvrtletními splátkami, splatných počínaje dnem 25. 12. 1991. 11. Z úvěrové smlouvy č. 1054/91/119044 ze dne 20. 12. 1991, ve znění obecných úvěrových podmínek a dodatků ze dne 23. 3. 1992 (měnícího termín čerpání úvěru, doplňujícího ujednání o poplatku za rezervaci v případě nečerpání úvěru a o smluvní pokutě), ze dne 30. 11. 1992 (měnícího výši dílčích splátek), ze dne 17. 6. 1997 (měnícího výši úroku) a ze dne 31. 3. 1999 (měnícího ujednání o výši úroku), že byla uzavřena mezi Komerční bankou a dlužníkem. Touto smlouvou se banka zavázala dlužníku poskytnout úvěr ve výši 1 000 000 Kč, který se dlužník spolu se sjednaným úrokem zavázal splatit do 25. 9. 1995, čtvrtletními splátkami, splatných počínaje dnem 25. 6. 1992. 12.Platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě č.j. 9 Cm 305/94-19 ze dne 30. 7. 1997 bylo dlužníku uloženo, aby Komerční bance, a.s. do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatil částku 3 509 754,68 Kč, spolu s 20% úrokem z částky 3 085 140,52 Kč od 1. 4. 1994 do 16. 10. 1994 a 25% úrokem z částky 3 085 140,52 Kč od 17.10.1994 do zaplacení a náklady řízení. Platební rozkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 6. 9. 1997. Tato zjištění soud učinil z citovaného platebního rozkazu ze dne 30. 7. 1997. 13.Předmětná pohledávka za dlužníkem z úvěrových smluv ze dne 23. 5. 1991 a ze dne 20. 12. 1992, ve znění dodatků, byla postoupena společnosti GE Capital Bank, a.s. (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2003 včetně přílohy č. 1), která ji následně postoupila (již s názvem GE Money Bank, a.s.) postoupila žalovanému (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2007). 14. Z připojeného spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 50 E 814/98 soud zjistil, že k návrhu Komerční banky, a.s. jakožto oprávněné vůči povinnému-dlužníku, doručenému soudu dne 7. 4. 1998, byl usnesením ze dne 5. 5. 1998 č.j. 50 E 814/98-9 nařízen k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3 509 754,68 Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti dlužníka-budovy č.p. 82, postavené na parcele č. 541, zapsáno na listu vlastnictví č. 1062 pro katastrální území Butovice, obec Studénka, u Katastrálního úřadu v Novém Jičíně, a to dle vykonatelného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě č.j. 9 Cm 305/94-19 ze dne 30. 7. 1997. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí nabylo právní moci dne 2. 6. 1998 (z návrhu Komerční banky, a.s., ze dne 3. 4. 1998, na nařízení výkonu rozhodnuté prodejem nemovitostí a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 5. 1998 č.j. 50 E 814/98-9). 15. V řízení o výkon rozhodnutí se konalo dražební jednání dne 12. 11. 1999, přítomna byla veřejnost-zájemci o koupi nemovitosti, nebyla složena jistota ve výši 1 952 000 Kč, nebylo učiněno nejnižší podání (z protokolu o dražebním jednání ze dne 12. 11. 1999). Po návrhu oprávněné na pokračování v dražbě doručeném soudu dne 18. 4. 2000 (z návrhu oprávněné ze dne 14. 4. 2000) se konalo dražební jednání dne 3. 11. 2000, přítomna byla veřejnost-osoby, které projevily zájem o koupi nemovitosti při předchozí dražbě, nebyla složena jistota ve výši 922 000 Kč, nebylo učiněno nejnižší podání (z protokolu o dražebním jednání ze dne 3. 11. 2000). Po návrhu oprávněné na pokračování v dražbě doručeném soudu dne 28. 8. 2001 (z návrhu oprávněné ze dne 24. 8. 2001) konalo dražební jednání dne 23. 11. 2001, nebyla složena jistota ve výši 614 000 Kč, nebylo učiněno nejnižší podání (z protokolu o dražebním jednání ze dne 23. 11. 2001). Po návrhu oprávněné na pokračování v dražbě doručeném soudu dne 5. 3. 2002 (z návrhu oprávněné ze dne 4. 3. 2002) se konalo dražební jednání dne 20. 9. 2002, nebyla složena jistota ve výši 461 250 Kč, nebylo učiněno nejnižší podání (z protokolu o dražebním jednání ze dne 20. 9. 2002). Po návrhu oprávněné na pokračování v dražbě doručeném soudu dne 12. 2. 2003 (z návrhu oprávněné ze dne 10. 2. 2003) se konalo dražební jednání dne 16. 1. 2004, nebyla složena jistota ve výši 231 750 Kč, nebylo učiněno nejnižší podání

Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Pregetová

(z protokolu o dražebním jednání ze dne 16. 1. 2001) .Toto dražební jednání bylo nařízeno dražební vyhláškou ze dne 30. 10. 2003, výsledná cena nemovitostí byla nově určena ve výši 927 000 Kč (z usnesení Okresního soudu v Nové Jičíně ze dne 30. 10. 2003 č.j. 50 E 814/98-245), v návaznosti na znalecký posudek č. 112/2003 ze dne 23. 4. 2003, zpracovaný znalcem Milanem Tomanem. Z něj soud dále zjistil, že byl zpracován po ohledání nemovitosti dne 8. 4. 2003, se zjištěním, že nemovitost dále chátrá, v dezolátním stavu, špatně zabezpečená, okna i dveře rozbity, dochází k neoprávněným vniknutím cizími osobami do objektu, vnitřní zařízení je zcela rozebráno, dochází k úplné destrukci stavby. 16.Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 3. 2005, č.j. 50 E 814/98-268, s právní mocí dne 19. 4. 2005, byl výkon rozhodnutí zastaven, z důvodu, že v zákonné lhůtě 1 roku od konání posledního dražebního jednání nebyl podán návrh oprávněné na pokračování v řízení.Náklady řízení, jak oprávněné, tak státu, soud uložil k úhradě povinnému, tj. dlužníkovi, s odůvodněním, že na straně oprávněné neshledal žádné pochybení a zavinění. Tato zjištění soud učinil z citovaného usnesení ze dne 15. 3. 2005. 17.Žalovaný přihlásil do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem pod sp. zn. 97 EX 5144/2005 na majetek dlužníka svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 4 918 802,01 Kč ze smluv o úvěru ze dne 23. 5. 1991 a ze dne 20. 12. 1992, ve znění dodatků, přiznané platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě č.j. 9 Cm 305/94-19 ze dne 30. 7. 1997, a to přihláškou pohledávky ze dne 1. 2. 2008, doručenou soudnímu exekutorovi dne 4. 2. 2008, v návaznosti na rozhodnutí o provedení exekuce prodejem nemovitosti dlužníka-budovy č.p. 82 v části obce Butovice, obec Studénka, Katastrální území Butovice, zaspáno na listu vlastnictví č. 1062 (z přihlášky pohledávky ze dne 1. 2. 2008 včetně dodejky). Pohledávka žalovaného za dlužníkem byla v předmětné exekuci částečně uspokojena v rozsahu 127 701 Kč, z výtěžku prodeje nemovitosti dlužníka zapsané na listu vlastnictví č. 1062 pro obec Studénka, katastrální území Butovice, kdy celková výše rozdělované podstaty představující výtěžek exekuce prodejem dané nemovitosti dlužníka činila 166 666 Kč, příklep udělen vydražiteli Město Studénka (ze sdělení soudního exekutora JUDr. Karla Urbana ze dne 31. 10. 2017 a usnesení ze dne 9. 12. 2010 č.j. 97 EX 5144/05-172). Exekuční řízení bylo usnesením ze dne 16. 4. 2015 č.j. 97 EX 5144/05-228, s právní mocí dne 12. 5. 2015, zastaveno (z citovaného usnesení a ze sdělení soudního exekutora JUDr. Karla Urbana ze dne 31. 10. 2017). 18.Žalovaný svou pohledávku za dlužníkem ve výši 3 509 754,68 Kč ze smluv o úvěru ze dne 23. 5. 1991 a ze dne 20. 12. 1992, ve znění dodatků, jakožto vykonatelnou dle platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě č.j. 9 Cm 305/94-19 ze dne 30. 7. 1997, přihlásil přihláškou doručenou soudu dne 4.10.2016 do insolvenčního řízení dlužníků Milana Úlehly, narozeného anonymizovano , a Naděždy anonymizovano , anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOL 20 INS 18361/2016 (z přihlášky žalovaného do řízení sp. zn. KSOL 20 INS 18361/2016 včetně záznamu o ověření elektronického podání), které bylo pravomocně zastaveno usnesením ze dne 2. 12. 2016 č.j. KSOL 20 INS 18361/2016-A20 (z citovaného usnesení). 19.Na základě takto provedeného dokazování soud učinil závěr, že předmětná pohledávka ve výši 3 509 754 Kč, přihlášená do insolvenční řízení žalovaným, je pohledávkou žalovaného za dlužníkem Milanem anonymizovano , ze smluv o úvěru uzavřených právní předchůdkyní žalovaného a dlužníkem dne 20. 5. 1991 a dne 20. 12. 1991, ve znění příslušných dodatků. Jedná se přitom o pohledávku přiznanou právní předchůdkyni žalovaného pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě č.j. 9 Cm 305/94-19 ze dne 30. 7. 1997. Žalobce v řízení netvrdil, že by předmětná pohledávka žalovaného nevznikla, či že by zanikla. K popření dané pohledávky došlo z důvodu tvrzeného promlčení. Předmětná pohledávka byla právní předchůdkyní žalovaného vymáhána v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti dlužníka, a to u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 814/98, kdy toto řízení bylo zahájeno návrhem doručeným soudu dne 7. 4. 1998. Řízení

Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Pregetová

bylo zastaveno usnesením soudu ze dne 15. 3. 2005, poté, co po několika neúspěšných dražbách, poslední z nich konaná dne 16. 1. 2004 (nikoli dne 30. 10. 2003, když tohoto dne byla poslední dražba nařízena), v nichž nebylo učiněno ani nejnižší podání, které se postupně snižovalo i v návaznosti na dezolátní stav nemovitosti, nepodala právní předchůdkyně žalovaného návrh na pokračování v řízení. Následně žalovaný přihláškou ze dne 1. 2. 2008 předmětnou pohledávku přihlásil do exekučního řízení vedeného na majetek dlužníka soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem pod sp. zn. 97 EX 5144/2005, v jehož rámci byla pohledávka částečně uspokojena z výtěžku exekuce prodejem nemovitosti, a to stejné nemovitosti, která byla předmětem předchozího řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti dlužníka, exekuční řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 16. 4. 2010. Žalovaný svou pohledávku přihlásil do již skončeného insolvenčního řízení dlužníka sp. zn. KSOL 20 INS 18361/2016 dne 4. 10. 2016, a následně do aktuálně probíhající insolvenčního řízení sp. zn. KSOL 20 INS 28226/2016. 20.Podle § 131a zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, který byl účinný v době uzavření příslušných úvěrových smluv, a kterým se dle přechodného ustanovení § 763 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jímž byl hospodářský zákoník zrušen, tudíž posuzují lhůty pro uplatnění práv z právních vztahů vzniklých přede dnem účinnosti obchodního zákoníku (před 1. 1. 1992), i když začnou běžet po účinnosti obchodního zákoníku (přičemž v dané věci se jedná o právní vztah podřazený hospodářskému zákoníku dle jeho § 1) , je obecná promlčecí lhůta tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, je promlčecí lhůta desetiletá a běží ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 131b odst. 5 hospodářského zákoníku). 21.Jelikož hospodářský zákoník neobsahoval speciální úpravu stavění promlčení lhůty u práv již pravomocně přiznaných, je na věc nutno aplikovat ustanovení obecné právní úpravy, jíž je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník ), konkrétně jeho § 112 (viz např. i závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 1. 2007 sp. zn. 20 Cdo 381/2006). Podle tohoto ustanovení, ve znění účinném v době uzavření úvěrových smluv i nabytí právní moci a vykonatelnosti příslušného platebního rozkazu (tedy ve znění tohoto ustanovení než bylo změněno novelou č. 202/2012 Sb. účinnou od 1.9.2012) uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. 22.Jestliže platební rozkaz přiznávající předmětnou pohledávku nabyl vykonatelnosti dne 6. 9. 1997, tedy tohoto dne mělo být dlužníkem plněno, pak desetiletá promlčecí doba dle § 131b odst. 5 hospodářského zákoníku běžela do 6. 9. 2007. V této době pak byl pro pohledávku navržen výkon rozhodnutí, v jehož rámci nebyla pohledávka žalovaného uspokojena, a který byl zastaven usnesením ze dne 15. 3. 2005, s právní mocí dne 19. 4. 2005. Prvním následným úkonem žalovaného, který je možno považovat za uplatnění práva u soudu či jiného příslušného orgánu ve smyslu shora uvedeného § 112 tehdy účinného občanského zákoníku, bylo podání přihlášky pohledávky do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem pod sp. zn. 97 EX 5144/2005, dne 1. 2. 2008 (když sám žalovaný uvedl, že se jednalo o první z exekučních řízení, do něhož se se svým nárokem přihlásil), tedy po uplynutí desetileté promlčecí doby, pokud by v mezidobí nebyla stavena. 23.Soud předesílá, že žalobcem zmíněné závěry rozhodovací praxe ohledně nároku poškozeného trestným činem, který i když uplatnil svůj nárok na náhradu škody v trestním řízení, v němž však byl odkázán s tímto nárokem na civilní soud, musí následně, hodlá-li předejít promlčení, svůj nárok u civilního soudu uplatnit v přiměřené lhůtě od skončení trestního řízení, nepovažuje za použitelné pro posouzení této věci. Uváděné závěry se týkající situace, kdy pohledávka poškozeného není pravomocně přiznaná, naopak v posuzované věci byl již nárok žalovanému (jeho předchůdkyni) pravomocně přiznán, čímž mu byla založena desetiletá promlčecí doba

Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Pregetová

(s možností prodloužení v důsledku jejího stavení), po jejíž celou dobu, až do jejího vyčerpání, může žalovaný uplatnit své právo, potažmo jeho výkon (exekuci). 24.Pro rozhodnutí ve věci je proto rozhodující, zda vykonávací řízení zahájené návrhem předchůdkyně žalovaného ze dne 3. 4. 1998 bylo řízením, po jehož dobu promlčecí doba neběžela, či nikoli, konkrétně, zda žalovaný (jeho právní předchůdci) v tomto vykonávacím řízení řádně pokračoval. 25.V tomto kontextu žalovaný poukazuje na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012 sp. zn. 32 Cdo 3674/2010, či v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1103/2010. 26. V rozhodnutí ze dne 29. 8. 2012 sp. zn. 32 Cdo 3674/2010, se Nejvyšší soud přihlásil k závěrům rozhodnutí uveřejněného pod č. 32/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tedy že v zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím ve věci. 27. V rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1103/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 130/2012, Nejvyšší soud vyslovil, že za situace, kdy byl výkon rozhodnutí zastaven sice formálně k návrhu oprávněného, avšak pouze na základě sdělení soudu, že všechny movité věci povinného již byly sepsány ve prospěch dříve nařízených exekucí, nelze takový případ kvalifikovat jako nedostatek řádného pokračování v zahájeném řízení ve smyslu § 112 občanského zákoníku. 28.Nepochybně je třeba souhlasit s tím, že pokud výkon rozhodnutí (či exekuce) je ukončen z důvodu, že jej nelze úspěšně provést, tedy že nelze dosáhnout výsledku, k němuž má vykonávací řízení směřovat-alespoň částečného uspokojení pohledávky oprávněné osoby, nelze takové ukončení řízení klást k tíži oprávněné osoby, a to bez ohledu na to, zda k ukončení došlo přímo na návrh oprávněné osoby, jestliže jej učinila poté, co byla soudem o daných okolnostech poučena. Stejně tak jistě nelze za nikoli řádné pokračování v řízení považovat přístup účastníka řízení, který sice není v řízení sám aktivní, ale tato aktivita není pro pokračování řízení nezbytná. 29.V tomto případě je však situace odlišná. Právo na uplatnění předmětné pohledávky bylo včas (v promlčecí době) uplatněno v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti dlužníka. Jistě lze přisvědčit žalovanému, že v tomto vykonávacím řízení byly opakovaně konány neúspěšné dražby, kdy nebylo učiněno ani nejnižší podání, a v průběhu řízení se hodnota v důsledku chátrání nemovitosti snižovala. Nicméně před poslední ve vykonávacím řízení konanou dražbou byla znalecky hodnota nemovitosti určena v částce 927 000 Kč, a byť se ji opětovně nepodařilo vydražit, nejednalo se právě o tu situaci, na níž cílí zmiňované judikatorní závěry, tedy že bylo nepochybné, že je absolutně neprodejná, bez jakékoli hodnoty, bez možnosti docílit dalším průběhem vykonávacího řízení alespoň částečné uspokojení oprávněného. Pokud pak žalovaný přesto dospěl k takovému závěru, jednalo se o závěr předčasný, o čemž konečně svědčí i skutečnost, že totožná nemovitost byla následně zpeněžena v exekučním řízení. 30.Lze samozřejmě pochopit, že vykonávací řízení trvalo dlouhou dobu, zatím bez ekonomického efektu pro věřitele, avšak nebylo možno uzavřít, že je zcela zjevně a nepochybně bezvýsledné. Věřitel má právo vyhodnotit, že pokračování v daném řízení pro něj aktuálně nemá ten správný ekonomický výsledek a takové řízení ukončit (způsobit jeho ukončení), ovšem s tím důsledkem, že pak musí opětovně své právo uplatnit v původní, nestavené promlčecí lhůtě. 31.Jestliže tedy vykonávací řízení ohledně předmětné pohledávky žalovaného bylo zastaveno proto, že žalovaný nepodal ve stanovené lhůtě zákonem požadovaný návrh na další dražební jednání (§ 336m odst. 1 občanského soudního řádu, kdy citované ustanovení v odstavci prvním nedoznalo od data konání poslední dražby ve věci změny), za situace, kdy nemovitost dlužníka, jejíž prodej byl předmětem řízení, nebyla zcela bez hodnoty, a byla zpeněžitelná (viz výsledek

Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Pregetová

následného exekučního řízení), nelze v dané věci mít postup žalovaného za řádné pokračování v řízení tak, jak předpokládá § 112 občanského zákoníku. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že podmínkou pokračování řízení byl právě úkon žalovaného, který však nebyl učiněn, ačkoli učiněn být mohl, v důsledku čehož muselo být řízení zastaveno, jinak řečeno to, že vykonávací řízení nemohlo vést přes existující a ve prospěch žalovaného postižitelnou hodnotu k i když jen částečnému uspokojení pohledávky žalovaného, bylo zapříčiněno postupem žalovaného, potažmo jeho další nečinností v řízení. 32.Na uvedených závěrech ničeho nemění, že soud výkonu rozhodnutí při zastavení řízení uložil náklady řízení povinnému, neboť neshledal na straně oprávněného zavinění, jelikož se jednalo pouze o úvahu soudu ve věci rozhodování o nákladech řízení, kterou není soud nyní rozhodující vázán, když navíc vážil i další kritéria, další okolnosti, jak jsou popsány výše. 33.Soud tak uzavírá, že postup žalovaného ve vykonávacím řízení neshledal řádným ve smyslu § 112 občanského zákoníku, toto vykonávací řízení proto nestavělo promlčecí dobu, která tak uběhla dne 6. 9. 2007. Byla-li pak dalším úkonem žalovaného ve věci uplatnění pohledávky až přihláška pohledávky do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem pod sp. zn. 97 EX 5144/2005 ze dne 1. 2. 2008, byl tento úkon učiněn až po uplynutí promlčecí doby. Pohledávka žalovaného je tedy promlčená. 34.Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl (výrok I). 35.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal je v řízení úspěšnému žalobci. Náklady řízení žalobce sestávají z nákladů právního zastoupení, které tvoří odměna za zastupování advokátem ve výši 9 300 Kč, tj. 3 x 3 100 Kč za 3 úkony právní služby-převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání, počítáno z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle § 7, 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč (vše podle § 2, § 11, § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb)., k tomu 21% daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 2 142 Kč. Náklady žalobce, které soud uložil zaplatit žalovanému, tak činí celkem 12 342 Kč (výrok II). 36.Podle položky 13 bod 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který je nedílnou součástí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích), činí soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v incidenčním sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky 5 000 Kč. Jelikož žalobce je od soudního poplatku ze zákona osvobozen, přechází povinnost k zaplacení soudního poplatku dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích na žalovaného. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného k zaplacení soudního poplatku, k čemuž stanovil obecnou třídenní lhůtu od právní moci rozhodnutí (výrok III).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvou vyhotoveních.

Olomouc 19. prosince 2017

Mgr. Kateřina Hajná v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Pregetová