20 Cdo 982/2006
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 982/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného H.V. C., s. p. a) L. B., b) F. H., c) P. V., zastoupeného advokátem, proti povinné D. P., zastoupené advokátem, pro 14.350,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. E 3759/96, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2005, č.j. 17 Co 208/2005-48, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 6. 2004, č.j. E 3756/96-37, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že na místo T. P., zemřelého 8. 3. 2003, bude v řízení na straně povinné pokračovat s D. P., která převzala veškerý majetek i dluhy, tedy také povinnost, jejíž vymožení oprávněný požaduje.


Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že za dluhy zůstavitele odpovídá jen do výše ceny nabytého dědictví, tj. jak vyplývá z dědického rozhodnutí do výše 18.780,80 Kč. Protože tuto částku vyčerpala plněním věřiteli GE C. M., a. s. (na dluh 20.429,- Kč přiznaný platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 1999, sp. zn. 1 Ro 2399/99), není již povinna splnit vymáhanou pohledávku. Připomíná, že dluh vůči oprávněnému nebyl jako součást dědictví uveden.


Dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) důvodné není.


Jelikož vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež činí řízení zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (zde důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení předpokladů pro rozhodnutí o procesním nástupnictví povinné fyzické osoby (§ 107 odst. 1, 2 o.s.ř.).


Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale a o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Z hlediska skutkového stavu vycházely soudy obou stupňů z toho, že po nařízení výkonu rozhodnutí usnesením ze dne 11. 7. 1997, č.j. E 3759/96-7 prodejem movitých věcí k vydobytí pohledávky 14.350,- Kč s příslušenstvím T. P. zemřel. Usnesením ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 24 D 1275/2003, které nabylo 15. 3. 2004 právní moci, Obvodní soud pro Prahu 4 schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle níž veškerý majetek (čistou cenu dědictví vyčíslil částkou 18.780,80 Kč) nabyla D. P., matka zůstavitele (§ 175q odst. 1 písm. c/, odst. 2, § 175o odst. 1 o.s.ř.).


Podle ustanovení § 107 o.s.ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1/). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2/). Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odstavec 4/).


Ustanovení § 107 o.s.ř., které upravuje procesní nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, je použitelné i ve výkonu rozhodnutí (srov. § 254 odst. 1 o.s.ř.).


Podle ustanovení § 470 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), odpovídá dědic do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.


Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu odvolacího, podle něhož je pro posouzení procesního nástupnictví účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, tj. pro rozhodnutí podle ustanovení § 107 odst. 1, věty třetí, o.s.ř., nevýznamná námitka, že uspokojením pohledávky jednoho z věřitelů zůstavitele se povinná zprostila odpovědnosti za dluh, který oprávněný vymáhá.


Procesním nástupcem je ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.


Skutečnost, že povinná (dědička, která podle schválené dohody nabyla veškerý majetek zůstavitele) převzala ve smyslu ustanovení § 470 odst. 1 obč. zák. povinnost (dluh z vymáhané pohledávky), vyplývá z pravomocného usnesení o dědictví. Důsledkem univerzální sukcese je obecně přechod zůstavitelových dluhů na dědice; okolnost, že v době soupisu aktiv a pasiv dědictví (§ 175m o.s.ř.), není pohledávka věřitele známa, na tom nic nemění. Rozhodnutí o dědictví je tudíž listinou ve smyslu ustanovení § 256 odst. 2 o.s.ř., která přechod povinností, jež smrtí zůstavitele nezanikly, na právního nástupce (dědice) prokazuje.


Přehlížet nelze, že hmotné právo stanoví, v jaké výši dědic (dědicové) odpovídá (odpovídají) za zůstavitelovy dluhy, jež na něho (na ně) přešly zůstavitelovou smrtí (srov. § 470 odst. 1, 2 obč. zák.); při rozhodování o procesním nástupnictví však pro řešení otázek spojených s rozsahem odpovědnosti dědice (dědiců) za dluh, který je vymáhán, místa není (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 245/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 8/2005 pod č. 130). Rozsah odpovědnosti povinné za vymáhaný dluh zůstavitele se může stát předmětem řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).


Nad rámec uvedeného je třeba připomenout, že k zastavení výkonu rozhodnutí nemůže bez dalšího vést zjištění, že z nabytého dědictví k úhradě vymáhané pohledávky již není nic k dispozici, protože byla uspokojena pohledávka jiného věřitele. Rozhodl-li soud podle § 175q odst. 1 písm. c/ o.s.ř. tak, že schválil dohodu o vypořádání dědictví, je právní nástupce (dědic), na něhož přešly dluhy zůstavitele, povinen ve vztahu ke všem věřitelům postupovat v intencích § 175n a 175v o.s.ř.


Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo shledáno správným, Nejvyšší soud dovolání aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto nebylo, neboť řízení se tímto usnesením nekončí (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, věta první, o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. února 2007


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu