20 Cdo 962/2017
Datum rozhodnutí: 28.03.2017
Dotčené předpisy: § 30 předpisu č. 292/2013Sb., § 243c odst. 1 o. s. ř.



20 Cdo 962/2017 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., ve exekuční věci oprávněné nezletilé K. H. , P., zastoupené matkou E. K., P., proti povinnému M. H. , N. B., zastoupenému JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká č. 92, pro dlužné a běžné výživné, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 23 E 3135/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 23. 6. 2016, č. j. 29 Co 226/2016-160, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 2. 2016, č. j. 23 E 3135/2015-147, kterým Okresní soud v České Lípě jmenoval kolizním opatrovníkem nezletilé oprávněné pro řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce pro dlužné a běžné Městský úřad oddělení sociálně právní ochrany dětí v České Lípě.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen z. ř. s. ) se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§ 511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., dovolání není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015); Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2017 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu