20 Cdo 958/2004
Datum rozhodnutí: 26.04.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 958/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. V. H., zastoupenému advokátem, pro 207.248,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 E 1088/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2003, č.j. 29 Co 272/2003-35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 12. 2001, č.j. 2 E 1088/2001-15, kterým Okresní soud v Benešově nařídil podle svých platebních rozkazů ze dne 25. 6. 1999 k vymožení pohledávek v celkové výši 207.248,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení a náklady předcházejících rozkazních řízení) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněné a k námitce povinného poznamenal, že prohlášení konkursu na jeho majetek usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 1999, sp. zn. 38 K 21/99 nebrání v nařízení výkonu rozhodnutí; je však zapovězeno výkon postihující majetek patřící do konkursní podstaty provést, tedy takový majetek nelze v exekuci použít, a oprávněná může dosáhnout uspokojení pohledávek, dokud nebude konkurs zrušen, jen v konkursním řízení (viz bod XXVI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod č. 52).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že oprávněná je nařízením výkonu zvýhodněna, protože nedošlo k zastavení úroků z prodlení z dlužné částky, kterýžto důsledek by nastal, pokud by pohledávky přihlásila v konkursu. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto (pokud dovolací soud nedospěje k výroku o odmítnutí dovolání ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.), dále jen o.s.ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Povinný jak se podává z obsahu dovolání prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení těch otázek, které jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí relevantní. Ve vztahu k oprávněné a jejímu postavení věřitelky v konkursním řízení dovolatel toliko upozorňuje na ustanovení § 33 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se při rozvrhu neuspokojují úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů vzniklých před prohlášením konkursu, jestliže přirostly v době po prohlášení konkursu (to neznamená, že pohledávka z titulu takového příslušenství jistiny neexistuje a nemůže být po skončení konkursu v exekuci vedené proti bývalému úpadci vymáhána).

Absence dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. vede k závěru, že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněné, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu