20 Cdo 948/2012
Datum rozhodnutí: 19.03.2013
Dotčené předpisy: § 274 písm. e) o. s. ř.




20 Cdo 948/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. ve věci žalobců a) M. M. a b) J. M. , zastoupených Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalovanému M. V. , zastoupenému JUDr. Ivanou Dufkovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Tyršova 8, o určení neplatnosti notářského zápisu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 174/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 8. prosince 2011, č. j. 13 Co 75/2011-96, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Ivany Dufkové.
O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud posuzováno podle obsahu výroku (jak bylo vysvětleno ve čtvrtém odstavci páté strany rozsudku na č.l. 98, že totiž změna spočívá pouze v identifikaci předmětného notářského zápisu) potvrdil rozsudek z 9. června 2010, č.j. 29 C 174/2008-74, jímž okresní soud zamítl žalobu na určení neplatnosti tam specifikovaného notářského zápisu. Shodně se soudem prvního stupně, jenž své rozhodnutí s poukazem na tam citovanou judikaturu odůvodnil nedostatkem naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení, odvolací soud uzavřel, že pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení, v němž je lze řešit jako otázky předběžné, nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení . Žalobci nepopírají samotnou skutečnost, že byl sepsán předmětný notářský zápis a nevytýkají mu ani případné materiální či formální nedostatky, nýbrž pouze namítají, že částku 800.000,- Kč od žalovaného nikdy nepřevzali, jinými slovy řečeno tedy tvrdí, že žalovaný nemá nárok na plnění, které na nich na základě notářského zápisu nyní exekučně vymáhá. Pro nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je podle odvolacího soudu podstatné pouze to, zda ten obsahuje všechny náležitosti předepsané pro jeho vykonatelnost, nikoli to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky. Nařídí-li soud podle takového notářského zápisu exekuci, ačkoli oprávněný na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok nemá, je to důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř., žalobci namítají nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřují v závěru odvolacího soudu o nedostatku jejich naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti předmětného notářského zápisu. Svůj opačný názor na tuto otázku odůvodňují tím, že nemohli podat žalobu na plnění, že současný stav v mnoha ohledech vyvolává právní nejistotu ve vztazích účastníků a že věcným rozhodnutím o určovací žalobě by se tyto vztahy vyjasnily v tom směru, zda a případně kolik si účastníci dluží finančních prostředků a zda je platná zástavní smlouva uzavřená v souvislosti s předmětným exekutorským (správně notářským ) zápisem.

Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí (a o takové jde v souzené věci, byť je napadený rozsudek formálně označen jako měnící) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatelé však přes vysvětlení, že napadený rozsudek je, byť formálně označen jako měnící, rozhodnutím potvrzujícím, a přes poučení, že dovolání je v takovém případě přípustné jen dospěje-li Nejvyšší soud k závěru o jeho zásadním právním významu žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by napadený rozsudek měl mít zásadní právní význam, nevymezili a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování relevantních otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

I Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na judikaturu citovanou okresním a krajským soudem, tedy na svá rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 546/2005, 20 Cdo 3328/2007 a zejména na usnesení z 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1/2001 pod poř. č. 15, podle jehož právní věty nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§ 274 písm. e/ o. s. ř. ) exekuci, ačkoli oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Mají-li tedy dovolatelé (jež ostatně přímo v žalobě /č.l. 2/ výslovně uvedli, že obsahem a především právními důsledky citovaného notářského zápisu se začali podrobněji zabývat, až byla na jejich majetek prohlášena exekuce ) k dispozici speciální (a efektivní) procesní nástroj, totiž návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., způsobilý zamezit nepříznivým důsledkům plynoucím pro ně z napadeného notářského zápisu, není a nemůže být dán jejich naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jež by naopak samo o sobě byť deklarované soudním rozhodnutím k odstranění oněch nepříznivých následků způsobilé nebylo.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovanému podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 2.250,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 8, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. února 2012), sníženou o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2013

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu