20 Cdo 922/2011
Datum rozhodnutí: 26.05.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. b) o. s. ř.




20 Cdo 922/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) J. P. , zastoupené JUDr. Miroslavem Nippertem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 29; b) Ing. D. R. ; c) H. T. ; d) P. O. , proti povinnému M. R. , za účasti přihlášených věřitelů 1) Ing. H. R., zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem v Praze 9, Krausova 605/6; 2) Jaroslava Drahokoupila DODEX, místem podnikání v Nymburku, Poděbradská 2216, zastoupeného JUDr. Gabrielou Lyžbickou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Smetanova 834; 3) České správy sociálního zabezpečení Okresní správy sociálního zabezpečení v Kolíně, Obecní dvůr 6; 4) České správy sociálního zabezpečení Pražské správy sociálního zabezpečení, s adresou pro doručování v Praze 6, Trojská 1997/13a; 5) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Územního pracoviště v Kolíně, Komenského 193; 6) České republiky Finančního úřadu v Kolíně, Politických vězňů 423; 7) České republiky Okresního soudu v Kolíně, Kmochova 144, a za účasti vydražitelů JUDr. B. J. a I. J. a R. T. a L. T., pro peněžité plnění, prodejem nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 41 E 595/97, o dovolání Ing. Hany Rakové proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 20 Co 300/2010-865, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně rozhodl usnesením ze dne 19. 3. 2010, č. j. 41 E 595/97-819, tak, že z rozdělované podstaty 9,300.000,- Kč uspokojil pohledávky v tomto pořadí:
pohledávku J. P. ve výši 1,462.244,38 Kč,
pohledávku H. T. ve výši 645.466,- Kč,
pohledávku P. O. ve výši 675.948,50 Kč,
pohledávku Ing. D. R. ve výši 1,480.656,- Kč,
pohledávku Ing. H. R. ve výši 420.000,- Kč,
pohledávku J. D. ve výši 610.836,63 Kč
pohledávku České správy sociálního zabezpečení Okresní správy sociálního zabezpečení
Kolín ve výši 27.301,- Kč,
pohledávku České správy sociálního zabezpečení Pražské správy sociálního zabezpečení ve
výši 15.376,- Kč,
pohledávku Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ve výši 142.682,- Kč,
pohledávku ČR Finančního úřadu v Kolíně ve výši 624.762,61 Kč,
pohledávku státu Okresního soudu v Kolíně ve výši 209.054,- Kč,
a zbytek rozdělované podstaty ve výši 2,985.672,88 Kč určil k vyplacení povinnému.

Okresní soud uvedl, že výtěžek dražby postačil k uspokojení všech pohledávek a pořadí pohledávek nemá tedy praktický význam, z odůvodnění jeho rozhodnutí lze však dovodit, že pohledávka Ing. H. R. byla uspokojena jako pohledávka ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Krajský soud dovoláním napadeným rozhodnutím k odvolání povinného a Ing. H. R. změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že z rozdělované podstaty 9,300.000,- Kč s úrokem ke dni vyplacení se uspokojí pohledávky v tomto pořadí:
1) v první skupině pohledávku státu Okresního soudu v Kolíně ve výši 15.002,- Kč,
2) ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávku Ing. D. R. ve výši 1,480.656,- Kč,
3) ve třetí skupině ve druhém pořadí pohledávku P. O. ve výši 675.948,- Kč,
4) ve třetí skupině ve třetím pořadí pohledávku H. T. ve výši 636.225,- Kč,
5) ve třetí skupině ve čtvrtém pořadí pohledávku J. P. ve výši 1,462.244,38 Kč,
6) v páté skupině v prvním pořadí pohledávku Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ve výši 5.991,- Kč,
7) v páté skupině ve druhém pořadí pohledávku České správy sociálního zabezpečení Okresní správy sociálního zabezpečení Kolín ve výši 27.301,- Kč,
8) v páté skupině ve třetím pořadí pohledávku České správy sociálního zabezpečení Pražské správy sociálního zabezpečení ve výši 15.376,- Kč,
9) v páté skupině ve čtvrtém pořadí pohledávku ČR Finančního úřadu v Kolíně ve výši 624.762,61 Kč,
10) v šesté skupině pohledávku ČR Okresního soudu v Kolíně ve výši 194.052,- Kč,
11) v šesté skupině ve druhém pořadí pohledávku Ing. H. R. ve výši 420.000,- Kč,
12) v šesté skupině ve třetím pořadí pohledávku J.D. ve výši 610.836,63 Kč,
a zbytek rozdělované podstaty ve výši 3,131.605,38 Kč s úrokem ke dni vyplacení bude vyplacen povinnému.

Odvolací soud uvedl, že měnící výrok se týká pouze pohledávky státu Okresního soudu v Kolíně, kde odvolací soud neměnil výši, ale rozdělil pohledávku do skupin, a dále pohledávky H. T. a VZP ČR a zbytku podstaty, který je vyplácen povinnému, jejichž výše byla změněna; výše ostatních pohledávek zůstaly beze změny a byly jako věcně správné potvrzeny. K pohledávce Ing. H. R. uvedl, že výkon rozhodnutí byl pravomocně nařízen 2. 3. 1998 (avšak ne pro pohledávku Ing. H. R.), a že jmenovaná má s ohledem k závaznému právnímu názoru Krajského soudu v Praze, vyjádřenému v usnesení ze dne 1. 11. 20000, č. j. 25 Co 497/2000-23, postavení přihlášené věřitelky a nikoli další oprávněné. Její návrh ze dne 3. 8. 1998 soud považoval za řádnou přihlášku. Námitky týkající se postavení Ing. H. R. v řízení pak byly stejně řešeny též v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2008, založeném na č. l. 751 spisu.

Usnesení krajského soudu o rozvrhu napadla dovoláním Ing. H. R.. Jeho přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. f), g), § 237 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Vytýká soudu, že se nezabýval ani jednou konkrétní námitkou odvolatelů (současně však namítá, že soud námitky odvolatelů odůvodňuje pouze v duchu předchozích rozhodnutí ). Soud se podle ní nevěnoval dostatečně skutečnostem, které vytvořily vady v řízení před soudem I. stupně ; pochybil například tím, že nenařídil jednání k posouzení bytové otázky (bytové náhrady) povinného, a že neúměrně prodlužoval výkon rozhodnutí (zatímco dražba proběhla 28. 6. 2006, jednání o odvolání proti rozvrhu bylo nařízeno na 4. 8. 2010); nesouhlasí s protokolací námitek povinného v odvolacím řízení. Ač dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, vytýká, že soud prvního stupně ve výroku neuvedl skupiny ani pořadí jednotlivých pohledávek a zařadil je v rozporu se zákonem. Odvolací soud pak zvýšil počet pohledávek o pohledávku státu pod bodem 1), aniž by to zdůvodnil a ani u ostatních pohledávek neuvedl, z jakého právního titulu vznikly, proč jsou zařazeny do příslušných skupin a kde je listina zařazena na konkrétní straně spisu. Současně brojí proti vydání opravného usnesení o příklepu na č. l. 648 a vytýká, že jí nebyly doručeny dražební vyhláška na č. l. 498 i další usnesení vztahující se k věci . Soud měl dále pochybit tím, že nesprávně odmítl odvolání povinného proti usnesení o příklepu, a též že nesprávně odmítl její odvolání proti usnesení o dražební vyhlášce s tím, že není účastnicí této fáze řízení. Rozvrhové jednání podle dovolatelky neprobíhalo tak, aby bylo účastníkům naprosto jasné, jak soud rozdělil jednotlivé pohledávky do skupin a pořadí, a mohli vznést konkrétní námitky a připomínky, tím soud odebral účastníkům možnost popřít vyčíslené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupin a pořadí. Krajský soud nesprávně počítal oprávněným úroky z prodlení až do data rozvrhového jednání, ač měly být podle dovolatelky počítány jen do právní moci usnesení o příklepu. Upozornila na problémy s doručováním listin na adresu Kolín, Kutnohorská 43. Zpochybňuje také závěr soudu o svém postavení přihlášeného věřitele (soud podle ní neřešil, zda vůbec usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí mohlo nabýt právní moci v době, kdy byl povolen odklad výkonu rozhodnutí, a zda tedy dovolatelka nepřistoupila do řízení včas a má proto postavení dalšího oprávněného). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil, rozhodl o podjatosti Krajského soudu v Praze a přidělil věc jinému soudu mimo Středočeský kraj k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl ve věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II. Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) a poté, co přezkoumal otázku přípustnosti dovolání, dospěl k závěru, že Ing. Hana Raková není k jeho podání subjektivně oprávněna.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Nelze přitom brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná, újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (obdobně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod č. 138).

V souzené věci byla pohledávka dovolatelky uspokojena z rozdělované podstaty v plné výši, jak ji dovolatelka v řízení uplatnila, a na této skutečnosti se nic nezměnilo ani rozhodnutím odvolacího soudu. Její zařazení do skupiny či pořadí pro uspokojení dovolatelky v projednávané věci nemělo žádný význam, neboť podstata postačovala k uspokojení všech oprávněných i řádně přihlášených věřitelů. Rozhodnutím odvolacího soudu tedy - objektivně vzato - nebyla dovolatelce způsobena žádná újma na jejích právech, proto také není oprávněna k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí.

Nejvyšší soud tedy dovolání Ing. Hany Rakové podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, aniž zkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, jež by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu