20 Cdo 92/2012
Datum rozhodnutí: 08.02.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 236 odst. 1 o. s. ř.




20 Cdo 92/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Ing. J. S. , zastoupeného Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 12, proti povinné E. N. , pro 2.084.721,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 EXE 5114/2010, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2011, č. j. 24 Co 291/2011 - 99, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 18. 11. 2010, č. j. 1 EXE 5114/2010 - 58, nařídil podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti sp. zn. Ez 34/05 sepsaného soudním exekutorem Mgr. Romanem Vytejčkem dne 9. 12. 2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 10. 2009, č. j. 7 C 44/2008 - 451, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, č. j. 21 Co 93/2010 - 519, exekuci na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.084.721,60 Kč, a dále pro náklady oprávněného a náklady soudního exekutora, které budou v průběhu řízení stanoveny, a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. et Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň-město.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2011, č. j. 24 Co 291/2011 - 99, k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím a o nákladech soudního exekutora. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání.

Povinná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 21. července 2011, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, a neshledal je přípustným.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009]. Na tomto závěru nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle něhož je dovolání proti němu (za určitých podmínek) přípustné; takové nesprávné poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinné v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. února 2012 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu