20 Cdo 919/2002
Datum rozhodnutí: 26.06.2003
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 254 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 107 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 919/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Jany Hráchové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A/ M. B., a B/ H. P., procesních nástupkyň JUDr. B. G., proti povinné J. R., přikázáním pohledávky, pro 71.875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 72 E 1377/2001, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.3.2002, č.j. 15 Co 97/2002-30, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky proto, že nebyl zaplacen soudní poplatek.

JUDr. B. G., toto usnesení napadl včasným dovoláním; po jeho podání zemřel.

Usnesením ze dne 15.5.2003, č. j. 20 Cdo 919/2002-37, Nejvyšší soud podle § 107 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude na straně oprávněného pokračováno s jeho dědičkami M. B. a H. P., a se zřetelem k bodům 15., 17. a 18. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.1.2001 (dále jen o.s.ř. ).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; případy přípustnosti dovolání jsou taxativně upraveny v ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238 a § 239 o.s.ř. jsou k založení přípustnosti dovolání nepoužitelná zcela zjevně, neboť napadené usnesení pod ta, jež jsou zde vyjmenována - jako rozhodnutí proti kterým je dovolání přípustné - podřadit nelze.

Totéž platí o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ až c/, § 238a (odst. 1 písm. c/) o.s.ř., a to již proto, že usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinné, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2003

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu