20 Cdo 918/2004
Datum rozhodnutí: 26.04.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 918/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. J., zastoupeného advokátkou, proti povinné A. Č., zastoupené advokátem, pro 71.585,- Kč srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 31 E 1132/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2003, č.j. 9 Co 1541/2003-22, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Výše uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé usnesení ze dne 14. 10. 2003, č.j. 31 E 1132/2003-13a, kterým Okresní soud ve Frýdku - Místku nařídil podle svého rozsudku ze dne 20. 4. 2000, sp. zn. 18 C 162/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, sp. zn. 9 Co 851/2000, k vydobytí pohledávky 71.585,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, na který má povinná nárok u označeného plátce (§ 299 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 /viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb./, dále jen o. s. ř. ). Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny, přičemž námitku, že exekuce je v hrubém rozporu s dobrými mravy, shledal bezvýznamnou.

V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu povinná (stejně jako v odvolání, jímž napadla usnesení soudu prvního stupně) namítá, že vymáhání pohledávky představující náhradu nákladů nalézacího řízení, v němž se neúspěšně domáhala vrácení daru, je s ohledem na značnou hodnotu předmětu darování, její zdravotní stav, věk, majetkové poměry a příbuzenský vztah k oprávněnému v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není oproti očekávání dovolatele podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o. s. ř. přípustné, neboť otázku, kterou dovolatelka nabízí k přezkumu (a označuje ji za zásadně právně významnou), vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněnému, který by měl na náhradu nákladů nárok, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu