20 Cdo 911/2001
Datum rozhodnutí: 29.08.2001
Dotčené předpisy:




20 Cdo 911/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, pojišťovny, proti povinnému S. K., prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. E 2330/98, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2000, č. j. 11 Co 529/2000-12, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 16. července 1998, č. j. E 2330/98-3, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného k vymožení částky 6.737,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů vykonávacího řízení ve výši 300,- Kč.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že mu předvolání k jednání na 9. října 1997, při němž byl vyhlášen vykonávaný rozsudek pro zmeškání, ani tento rozsudek nebyly doručeny a že o uložení těchto zásilek ani nebyl vyrozuměn.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 30. prosince 2000, Nejvyšší soud je (ve shodě s posledně citovaným ustanovením) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen o. s. ř.").

Dovolání bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí např. posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu). Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení odvolacího soudu povinnému doručeno (viz. doručenka u č. l. 12 versa a tvrzení samotného povinného v dovolání na č. l. 15) 5. února 2001; protože téhož dne bylo doručeno také oprávněné, nabylo stejného dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 5. března 2001 (ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně) až 5. dubna 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinný, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a oprávněné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu