20 Cdo 910/2010
Datum rozhodnutí: 26.05.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 910/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné HOME CREDIT FINANCE 1 B.V. , soukromé spol. s r.o., založené dle právních předpisů Nizozemského království, se sídlem Fred. Roeskestraat 123 1hg, 1076 EE, Amsterodam, Nizozemské království, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinné M. R. , zastoupené JUDr. Jitkou Pasekovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Zahradnická 74, pro 35.653,79 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu ve výši 1.258,16 Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 Nc 6356/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2009, č. j. 30 Co 139/2009 - 15, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád ), odvolání povinné proti usnesení ze dne 24. 9. 2008, č. j. 23 Nc 6356/2008 - 3, jímž Okresní soud v Příbrami nařídil exekuci podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2008, č. j. 17 C 242/2007 - 13, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 35.653,79 Kč s úroky ve výroku tohoto usnesení specifikovanými se smluvní pokutou ve výši 1.258,16 Kč, jakož i nákladů přecházejícího řízení ve výši 18.481,30 Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Robert Pazák, Exekutorský úřad Brno-venkov. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce byly splněny; námitky povinné, že její finanční a sociální situace je nepříznivá a že na vymáhanou pohledávku částečně plnila, nepovažoval za skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, v němž poukazuje na to, že splátky půjčky ve výši 1.600,- Kč měsíčně splácela po řadu let řádně a včas, poté se však ocitla ve finanční tísni a proto požádala, aby jí byly sníženy o 600,- Kč, což oprávněná odmítla, přestože ji povinná upozornila na to, že je těžce zdravotně postižena, že pobírá pouze invalidní důchod a že si nemůže přivydělat; z těchto důvodů považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12., části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinné není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 exekučního řádu přípustné.

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. neoznačila, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování skutečností rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ta je jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá (nezjišťuje), zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, přičemž v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno; okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování [srov. § 268 odst. 1 písm. g), § 269 odst. 1 o. s. ř.; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2529/2005, usnesení ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 523/2005, nebo stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21].

Pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nejsou podstatné ani majetkové a sociální poměry povinné osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 457/2005, a usnesení ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3535/2007).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu