20 Cdo 906/2013
Datum rozhodnutí: 29.05.2013
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 o. s. ř., § 254 odst. 3 o. s. ř.





20 Cdo 906/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, identifikační číslo osoby 006963, proti povinné I. Š. , zastoupené Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, srážkami z jiných příjmů, pro 33.915,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 23E 134/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 15. listopadu 2011, č. j. 15Co 341/2011-74, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně z 15. listopadu 2011, č. j. 15Co 341/2011-74, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně z 8. září 2011, č. j. 23 E 134/2008-69, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8. září 2011, č. j. 23E 134/2008-69, jímž okresní soud s poukazem na ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), odmítl jako neúplný návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, nařízeného usnesením z 3. 3. 2008, č. j. 23E 134/2008-5.

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí není projednatelný, jelikož rozhodující není okamžik vzniku jednotlivých pohledávek, nýbrž okamžik jejich střetu. Tvrzená pohledávka povinné vůči oprávněné splatná dosud být nemusí a s ohledem na nedostatek tvrzení povinné nelze tuto skutečnost posoudit.

V dovolání povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že její návrh na zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu zániku vymáhané povinnosti započtením je neúplný, neboť povinná neuvedla, kdy nastala splatnost jí uplatněné pohledávky na náhradu škody za oprávněným. Podle jejího názoru měl odvolací soud námitku posoudit jako kompenzační, učiněnou ve smyslu ust. § 98 o. s. ř. a jako takovou se jí zabývat.

Oprávněná posouzeno podle obsahu jejího vyjádření navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání, přípustné podle § 239 odst. 3 o.s.ř., je důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že tvrzená pohledávka povinné vůči oprávněné splatná dosud být nemusí a že s ohledem na nedostatek tvrzení povinné nelze tuto skutečnost posoudit, takže návrh na zastavení výkonu rozhodnutí není projednatelný.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Usnesením ze 17. března 2009, č. j. 23 E 134/2008-32, okresní soud (kromě jiného) vyzval povinnou, aby svůj neúplný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí doplnila tak, že uvede
- kdy a v jaké výši došlo k zániku vymáhané pohledávky, resp. kdy se započtené pohledávky setkaly
- datum splatnosti pohledávky, kterou započetla vůči vymáhané pohledávce
- kdy a jakým úkonem došlo k započtení vzájemných pohledávek
- předloží (označí) důkazy k prokázání existence započtené pohledávky vůči oprávněné a doručení projevu směřujícího k započtení oprávněné

Ze skutečnosti, že povinná svůj návrh o požadované údaje nedoplnila, pak soudy obou stupňů dovodily neprojednatelnost návrhu a tedy důvod k jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 o. s. ř.

Tento závěr však není správný. Vyzývá-li soud k doplnění podání (zde návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí) o vylíčení určitých skutkových okolností, jež považuje za relevantní z hmotněprávního hlediska, pak v případě neuposlechnutí takové výzvy vůči účastníku vyvodí závěr o neunesení břemene tvrzení (viz též např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., § 1-200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 829 s.). O následcích případného neunesení břemene tvrzení, stejně jako důkazního břemene, musí být účastník poučen (§ 254 odst. 3 o. s. ř.)

Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je nesprávné; protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené usnesení spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2013

JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu