20 Cdo 906/2010
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 906/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného ZEPTER INTERNATIONAL s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Novém Městě, Spálená 112/55, identifikační číslo osoby 145 00 469, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 30a, proti povinnému M. Ch. , zastoupenému JUDr. Josefem Jurčou, advokátem se sídlem v Opavě, Masarykova tř. 27, pro 6.801,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 35 Nc 1630/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2009, č. j. 66 Co 386/2009 - 13, takto:


Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud odmítl podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád ), odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 12. 2008, č. j. 35 Nc 1630/2008 - 6, jímž soud prvního stupně nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 27. 10. 1997, sp. zn. Ro 2032/97, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 6.801,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 18. 10. 1994 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 2.650,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, Exekutorský úřad Brno-město. Odvolací soud konstatoval, že povinný nezpochybnil žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce, a dospěl k závěru, že všechny podmínky pro nařízení exekuce byly splněny. Námitce promlčení vymáhané pohledávky vznesené povinným nepřisvědčil s odůvodněním, že tuto je možno uplatnit pouze v řízení o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., k němuž je příslušný soud prvního stupně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním (včas doplněným zvoleným zástupcem) z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., v němž mu vytýká, že nevzal v úvahu § 110 odst. 1 obč. zák. , a rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení celé věci . Navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dle jeho názoru je dovolání proti napadenému usnesení nepřípustné, neboť jde o usnesení nemeritorní a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb. o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a neshledal je podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným, neboť soudní praxe, která je po desítky let ustálená, dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 829/2005, ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 47/2006, ze dne 26. února 2008, sp. zn. 20 Cdo 1111/2007, ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2118/2005). K předpokladům nařízení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) předchází, zabývat nemůže. Právní praxe sice vyslovila též názor, že v těch výjimečných případech, kdy by povinný k tomu měl příležitost a námitku promlčení vznesl ještě před nařízením výkonu rozhodnutí (resp. exekuce), lze připustit, aby soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí, obdobně jako při prekluzi práva, pozbylo způsobilosti být titulem (uplatnil se zde argument, že nařízení výkonu, který by bylo třeba ihned zastavit /byť i bez návrhu/, neodpovídá zákonu, srov. JUDr. Kurka, JUDr. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 307); o takový případ však v souzené věci nejde. Je tomu tak proto, že námitka promlčení byla vznesena teprve v odvolacím řízení, tedy poté, co soud prvního stupně exekuci nařídil, a dále proto, že k tomu, aby soud učinil právní závěr, zda je vymáhaná pohledávka promlčena, musí učinit příslušná skutková zjištění, a tedy provést dokazování, k čemuž je ovšem nutno nařídit jednání. To však exekučnímu soudu při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (resp. exekuce) občanský soudní řád nepředepisuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2128/2005).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a nemá tudíž po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu