20 Cdo 906/2004
Datum rozhodnutí: 26.04.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 906/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobkyně H. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. M. F., zastoupenému advokátem, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 25/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2003, č.j. 42 Co 430/2003-65, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (ve věci samé) rozsudek ze dne 14. 5. 2003, č.j. 14 C 25/2003-29, kterým Okresní soud v Novém Jičíně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení označených nemovitostí z výkonu rozhodnutí (exekuce). Odvolací soud převzal skutková zjištění, která učinil po provedeném dokazování soud prvního stupně, a ve shodě s ním i uzavřel, že vlastnické právo žalobkyně tj. právo nepřipouštějící ve smyslu § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.), dále jen o.s.ř., výkon rozhodnutí (exekuci) k postiženému majetku nebylo prokázáno. Na rozdíl od soudu prvního stupně, podle něhož odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy mělo za následek pouze zrušení závazkového vztahu smluvních stran a nikoliv (bez dalšího) obnovení vlastnictví dárkyně k předmětům darování, odvolací soud ve shodě s bodem V. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, Cpjn 38/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2000 pod č. 44 zaujal názor, že odstoupením od smlouvy zaniká samotný právní titul, obnovují se vlastnické vztahy panující před jejím uzavřením a následnému zápisu (záznamem) práva do katastru nemovitostí svědčí jen deklaratorní účinky. Dohoda, kterou žalobkyně a Ing. S. H. dodatečně sjednali možnost odstoupení, představuje změnu obsahu původního závazku založeného darovací smlouvou (§ 516 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ); protože strany k ní přistoupily až poté, co závazek založený darovací smlouvou již zanikl, neboť byl splněn (vklad práva byl zapsán v katastru 22. 12. 1997 s účinky k 17. 11. 1997), odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy podle odvolacího soudu shora uvedené právní účinky nevyvolalo.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (považujíc jej za rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn) a jemuž vytýká nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatelka prosazuje názor, že i po zániku závazku je možné změnit právní titul, na základě kterého již zaniklý závazek splněním původně vznikl, jinými slovy, že smlouvu lze změnit i poté, co práva a povinnosti z ní vyplývající účastníci smlouvy již splnili. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření soustředil zejména na skutkové okolnosti (tvrzením, že dodatek k darovací smlouvě a odstoupení od smlouvy jsou dokumenty antidatované a vytvořené účelově s cílem vyhnout se exekuci vedené na předmětný nemovitý majetek ); k závěru, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil, se nevyjádřil. Navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (ve věci samé) dovolatelka se mýlí, pokud rozhodnutí odvolacího soudu pokládá za diformní, neboť jeho rozdílné právní posouzení předběžné otázky (účinnosti dodatku darovací smlouvy a odstoupení od smlouvy) nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků , je dovolání přípustné za podmínek vymezených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání tudíž lze odůvodnit toliko ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatelka (odvozujíc přípustnost dovolání z § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) netvrdí, že napadené rozhodnutí je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zásadního právního významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou. Jestliže se Ing. S. H. (bratr žalobkyně) stal na základě darovací smlouvy uzavřené s žalobkyní 22. 10. 1997 vlastníkem pozemků parc. č. 1435/1 a 1435/2 v katastrálním území Š. (vklad práva pro obdarovaného byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v N., č.j. 111 V3,3,12-4771/97, a zapsán 22. 12. 1997 /s účinky k 17. 11. 1997/), pak závěr, že dohodu z 19. 8. 1999 o změně obsahu darovací smlouvy ve smyslu § 516 odst. 1 obč. zák., jíž sjednali možnost od darovací smlouvy odstoupit (§ 48 odst. 1 obč. zák.), učinili poté, co původní závazek bezplatně převést na obdarovaného vlastnické právo k věcem byl již splněn (původní závazkový právní vztah již ke dni uzavření dodatku neexistoval), a že tudíž ke kumulativní novaci platně nemohlo dojít, je souladný s právní teorií i praxí. To, že žalobkyně 4. 11. 1999 od darovací smlouvy odstoupila neúčinně, a že prodej spoluvlastnických podílů pozemků v exekuci vedené žalovaným (oprávněným) proti Ing. S. H. (povinnému) u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 Nc 419/2002 nepostihuje majetek, k němuž má žalobkyně právo nepřipouštějící výkon (exekuci), je logickým důsledkem shora uvedeného.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly žalovanému, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu