20 Cdo 90/2008
Datum rozhodnutí: 12.03.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 90/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému P. Š., zastoupenému advokátkou, pro částku 35.729,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 3376/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. ledna 2007, č. j. 20 Co 542/2006-39, takto:


Dovolání se odmítá.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Krajský soud v záhlaví citovaným usnesením potvrdil rozhodnutí okresního soudu ze dne 13. 10. 2006, č. j. E 3376/2006-6, kterým okresní soud nařídil podle výkazu nedoplatků V. z. p. ČR, územního pracoviště v N. ze dne 25. 8. 2006, č. , výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (platu) povinného u plátce mzdy P.D., spol. s r. o., k vydobytí pohledávky ve výši 35 729,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že výkaz nedoplatků obsahuje veškeré náležitosti stanovené v § 53 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném ke dni sestavení výkazu nedoplatků, a že námitka promlčení je ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí irelevantní.


V dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), povinný namítá, že ho v minulosti oprávněná dostatečně neinformovala o výši jeho závazku a že teprve po dvou letech byl upozorněn, že mu vznikl dluh na zdravotním pojištění. Výkaz nedoplatků považuje za nesrozumitelný a nepřezkoumatelný, navíc je podle jeho názoru část nároku promlčena. Za otázku zásadního právního významu považuje připuštění přezkoumání správnosti vystaveného výkazu nedoplatků oprávněné .


Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že na svých tvrzeních trvá a že povinný nevznesl žádnou námitku týkající se promlčení vymáhané pohledávky.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, neboť dovolatel v podaném dovolání nevymezuje žádnou právní otázku, která by rozhodnutí odvolacího soudu povyšovala na rozhodnutí zásadního právního významu, a v konečném účinku mohla mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů.


Pokud jde o exekuční titul, jímž je v souzené věci výkaz nedoplatků vydaný V. z. p. ČR, není žádný důvod pro úsudek, že soud nařizující výkon rozhodnutí postupoval při zkoumání náležitostí tohoto exekučního titulu nestandardně. V obecné rovině platí, že exekuční titul musí obsahovat individualizaci oprávněného a povinného, vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti na plnění a lhůtu k plnění tam, kde ji nestanoví přímo procesní předpis. Obsahové náležitosti výkazu nedoplatků ze dne 25. 8. 2006 předepisuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném ke dni jeho vydání. Podle § 53 odst. 2 tohoto zákona dlužné pojistné a penále může zdravotní pojišťovna předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků. Výkaz nedoplatků musí obsahovat a) označení plátce pojistného, jemuž se nedoplatky vykazují, b) výši nedoplatků podle stavu účtu plátce pojistného k určitému dni vycházející z údajů vykázaných plátcem pojistného nebo z kontrol provedených zdravotní pojišťovnou, z pravděpodobné výše pojistného, byla-li stanovena, a z penále vypočteného k tomuto dni, c) den, ke kterému byla výše nedoplatků zjištěna, d) čísla účtů příslušné zdravotní pojišťovny, na která musí být nedoplatky uhrazeny, e) poučení o vykonatelnosti, f) poučení o námitkách, g) označení zdravotní pojišťovny, která výkaz nedoplatků vydala, a datum vydání. Výkaz nedoplatků musí být opatřen úředním razítkem a podepsán s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Podle § 52 odst. 3 citovaného zákona výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem jeho doručení. Výkaz nedoplatků se doručuje stejným způsobem jako platební výměr. Na řízení o vydání výkazu nedoplatků se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Vykonatelná rozhodnutí a vykonatelné výkazy nedoplatků jsou titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí (§ 53 odst. 7, 8 citovaného zákona).


Absence některé z náležitostí podkladového rozhodnutí nebyla dovolatelem tvrzena. Dovolatel sice namítá nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost exekučního titulu, neuvádí však konkrétní důvody, které ho k tomuto závěru vedou. Dovodil-li odvolací soud, že výkaz nedoplatků je vykonatelný, a není-li v souzené věci sporu o tom, že výkaz nedoplatků byl povinnému řádně doručen, dovolací námitky nejsou bez dalšího způsobilé založit přípustnost dovolání. Stejně tak argument dovolatele, že nebyl před sestavením výkazu nedoplatků uvědoměn o existenci dluhu a jeho výši, je v daných souvislostech bezpředmětný, navíc běží o skutečnost, která pro rozhodnutí dovolacího soudu nemůže být určující.


Nejvyšší soud v mnoha svých rozhodnutích již také uvedl, že v exekučním řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1833/2002 ze dne 19. 2. 2003, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2265/2008 ze dne 21. 7. 2008). Proto také v daných souvislostech uplatněné tvrzení povinného, že před sestavením výkazu nedoplatků došlo k promlčení práva, které zakládá věcnou nesprávnost podkladového rozhodnutí, nemůže být v rámci této fáze řízení relevantní.


Jinak se námitkou promlčení soud může zabývat (na rozdíl od prekluze) až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí. Dovolací argument, že povinný vznesl námitku promlčení, je tedy v současném stadiu vykonávacího řízení, kde je výkon (teprve) nařizován, bezcenný (srov. též stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10 z roku 1981 pod poř. č. 21).


Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné a poměřil okolnosti případu se závěry ustálené judikatury dovolacího soudu.


Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání bylo odmítnuto a oprávněné v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady (§ 234b odst. 5, § 224 odst. l, § 146 odst. 3 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 12. března 2009


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu