20 Cdo 895/2004
Datum rozhodnutí: 26.04.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 895/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. K., zastoupené advokátem, proti povinnému I. M., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 E 11/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, č.j. 22 Co 577/2003-94, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 9. 2003, č.j. 7 E 11/2002-83, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh, jímž se povinný domáhal zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 19 C 85/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 1 Co 91/2001, usnesením ze dne 6. 5. 2002, č.j. 7 E 11/2002-20, k vynucení splnění povinnosti zaslat oprávněné omluvný dopis a strpět jeho uveřejnění /§ 351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005, viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen o.s.ř. /). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, k nimž hodnocením provedených důkazů (výpovědí účastníků, svědků J. S., A. S., M. H., obsahu listin /podacího lístku zásilky R 038446, zprávy Č. p., s.p., z 10. 4. 2003/ a výsledků vážení obálky s jedním a dvěma listy papíru) dospěl soud prvního stupně, a uzavřel, že povinnému, na němž leželo v tomto směru důkazní břemeno, se nepodařilo prokázat splnění povinnosti uložené exekučním titulem; oprávněné totiž zaslal dopis (obálku) s nepopsaným listem papíru, tedy neobsahujícím text omluvy, takže důvod zastavení výkonu ve smyslu § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. dán není.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (za otázku zásadního významu po stránce právní označuje způsob, kterým soudy obou stupňů přistoupily k hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř.). Ve výpovědích svědkyň J. S. a A. S. není podle dovolatele podstatných rozporů, stejně tak je nevýznamné, že si při účastnickém výslechu nevzpomněl, kdo vložil list s textem omluvy do obálky; věrohodnost výpovědí obou svědkyň je navíc zvýrazněna tím, že na výsledku sporu nemají osobní zájem. Naproti tomu, argumentuje dovolatel, výpověď svědka M. H., jehož výslech oprávněná navrhla se značným časovým odstupem, nevyvrací tvrzení povinného, že do obálky byl vložen i list s textem omluvy, neboť o okolnostech souvisejících s bezprostředním otevřením zásilky po doručení oprávněné se vyjádřit nemohl. Jelikož ani výsledky vážení obálky s jedním a dvěma listy papíru nevylučují alternativu ve prospěch povinného, mělo hodnocení důkazů ústit ve skutkový závěr, podle něhož obsahem zásilky byl i dopis s textem omluvy. Pokud odvolací soud, pokračuje dovolatel, uzavřel, že tomu tak nebylo proto, že omylem nebyl do obálky vložen omluvný dopis, dopustil se navíc odlišného hodnocení důkazů, aniž by je v odvolacím řízení opakoval. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně návrh na zastavení výkon zamítl, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování); právě na nich je (výlučně) dovolání vybudováno. Namítá-li dovolatel, že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno podle § 133 až § 135 o.s.ř., jde typicky o uplatnění důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Výtka, že se odvolací soud bez opakování či doplnění dokazování odchýlil v určení příčiny odeslání dopisu bez listu s textem omluvy od skutku zjištěného v řízení před soudem prvního stupně, je podřaditelná důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; tento důvod může být z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. relevantní jen výjimečně, jestliže otázka, zda řízení vadou trpí, splňuje podmínku zásadního právního významu, tj. vychází-li její řešení ze střetu odlišných právních názorů na výklad právní normy procesního charakteru. V projednávaném případě tomu tak zjevně není, pročež k vytýkané vadě (pokud by jí řízení skutečně bylo postiženo), stejně jako k ostatním vadám vyjmenovaným v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř., lze přihlédnout jen za předpokladu, že by dovolací soud shledal napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně významným; pro absenci způsobilého dovolacího důvodu je však takový závěr nemožný.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu