20 Cdo 876/2004
Datum rozhodnutí: 26.04.2005
Dotčené předpisy: § 351 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 876/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. D., zastoupeného advokátem, proti povinnému V. D., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. E 924/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2004, č.j. 10 Co 46/2004-17, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 825,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Z. N.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 3. 10. 2003, č.j. E 924/2003-9, kterým Okresní soud v Domažlicích zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, tak, že nařídil podle svého usnesení ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 10 Co 453/2003, k vynucení splnění povinností zdržet se zásahů do práva oprávněného a snášet výkon práva oprávněného bezplatně brát podle své potřeby vodu ze studny s vodovodním vrtem, která se nachází na pozemkové parcele č. 3/5 v k. ú. P. u D., zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v D. na LV č. 645 pro obec Ú. a katastrálního území P. u D., práva vést přes pozemkovou parcelu č. 3/5 v k. ú. P. u D. vodovodní potrubí za účelem odběru vody ze studny a práva vstupovat na pozemkovou parcelu č. 3/5 v k. ú. P. u D. za účelem údržby a oprav tohoto vodovodního potrubí, výkon rozhodnutí uložením pokuty 10.000,- Kč povinnému (§ 351 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 /viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb./, dále jen o.s.ř. ). Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněné, zejména shledal podkladové rozhodnutí (usnesení o nařízení předběžného opatření) po obsahové stránce vykonatelným.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž oponuje závěru o materiální vykonatelnosti exekučního titulu. V části, jíž ukládá povinnost strpět výkon práva bezplatně brát podle své potřeby vodu ze studny s vodovodním vrtem, je vykonávané rozhodnutí neurčité, protože nijak nevymezuje (nevysvětluje), co se rozumí studnou s vodovodním vrtem (na pozemku parc. č. 3/5 je totiž umístěna studna, přičemž vodovodní vrt, z něhož byla oprávněným čerpána voda, není její součástí). Dovolatel nepopírá, že uzavřel kohout svého čerpadla, jímž voda z vrtu vedla k nemovitostem oprávněného, ale učinil tak proto, že odběr vody neodpovídal zákonným předpisům a hrozilo poškození čerpadla. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; opodstatněné však není.

Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem zde důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že vykonávané rozhodnutí je v části, jíž povinnému ukládá strpět výkon práva oprávněného bezplatně brát podle své potřeby vodu ze studny s vodovodním vrtem na označeném pozemku, materiálně vykonatelné.

Právní posouzení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale a o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v zákoně (§ 257 o.s.ř.). Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti; lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů (§ 258 odst. 2 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 261a odst. 1 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí (§ 261a odst. 2 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 351 odst. 1 o.s.ř., ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou než v § 350 odst. 1 uvedenou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100.000,- Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.

Jedním z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí je materiální vykonatelnost podkladového rozhodnutí, tj. vykonatelnost z hlediska obsahových náležitostí, jimiž jsou určitost, srozumitelnost a přesnost v označení subjektů práv a povinností i ve vyjádření uložené povinnosti, o jejíž nucený výkon jde, případně vzájemné povinnosti oprávněného, na jejíž splnění je vázáno plnění povinného. Závěr, že rozhodnutí vydané soudem není vykonatelné, je namístě teprve tehdy, když z jeho výroku, k jehož výkladu lze v případě pochybností přihlédnout i k odůvodnění vykonávaného rozhodnutí, náležitosti uvedené v ustanovení § 261 odst. 1 o.s.ř. (vyjma lhůty k plnění, pro niž platí v takovém případě zvláštní režim, viz § 261a odst. 2 o.s.ř.) nejsou dovoditelné.

Tak tomu ovšem v projednávaném případě není; povinnost snášet (tj. strpět) výkon práva brát vodu ze studny s vodovodním vrtem na označeném pozemku je natolik určitá, že ani není třeba interpretace jejího rozsahu a obsahu pomocí dostupných prostředků (ostatně jak vyplývá z vyjádření účastníků není mezi nimi spor o to, co podřazují pojmům studna a vodovodní vrt ).

V obecné rovině platí, že při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný (materiálně i formálně), zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný. Soudní praxe (srov. např. stanovisko Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21) je jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá (nezjišťuje), zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu § 351 odst. 1 o.s.ř. jinou povinnost porušil nebo se jí nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. § 268 odst. 1 písm. g/, § 269 odst. 1 o.s.ř.).

Z výše uvedeného v souzené věci vyplývá, že úvahy soudů obou stupňů týkající se toho, zda povinný dostál povinnosti strpět odběr vody oprávněným, tj. zda k uzavření kohoutu elektrického čerpadla byl povinný oprávněn (soud prvního stupně), anebo zda takové jednání je porušením povinnosti snášet odběr vody (odvolací soud), stejně jako argumentace dovolatele založená na nezbytnosti uzavřít odběr pro hrozící škody, jsou v řízení, které nařízení výkonu rozhodnutí předchází, bezcenné.

Uplatnil-li odvolací soud v otázce materiální vykonatelnosti názor vycházející z výkladu shora, je jeho právní posouzení věci správné a dovolací důvod založený na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. neobstojí; Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Oprávněný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení; výše odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/, bodu 3., § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 750,- Kč. Součástí nákladů oprávněného je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu