20 Cdo 863/2000
Datum rozhodnutí: 06.12.2001
Dotčené předpisy: § 10a předpisu č. 99/1963Sb., § 57 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 863/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Ing. M. M. proti žalovanému Ing. V. K., jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva K. v likvidaci, o odstranění závadného stavu, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 135/91, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. září 1998, č. j. 19 Co 646/97 - 239, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 24. února 1997, č. j. 5 C 135/91 - 209, nepřipustil změnu žaloby spočívající v požadavku na zaplacení škody ve výši 19.650,- Kč (bod I. výroku), přiznal znalci P. S. znalečné ve výši 1.492,- Kč (bod II. výroku), zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo vyčistit studnu žalobkyně u domu čp. 44 v Ú. tak, aby z ní mohla čerpat nezávadnou vodu, případně, aby byl žalovaný povinen pro ni zřídit jiný nezávadný zdroj pitné vody (bod III. výroku), a zavázal žalobkyni doplatit České republice na znalečném částku 5.549,60 Kč (bod IV. výroku) a zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6.199,20 Kč (bod V. výroku).

Krajský soud v Hradci Králové pak rozsudkem ze dne 24. září 1998, č. j. 19 Co 646/97-239, odmítl odvolání žalobkyně do výroku I. rozsudku (první výrok), potvrdil rozsudek ve výrocích III. až V. (druhý výrok) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.150,- Kč (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (posléze zastoupená advokátkou) dovolání, požadujíc, aby jej Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání je opožděné.

Dle ustanovení § 240 odst. 1 a 2 o.s.ř, účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenky u č. l. 241 p.v.), rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného 23. října 1998 a žalobkyni (uložením na poště) 26. října 1998; téhož dne nabyl právní moci. S přihlédnutím k tomu, že soud prvního stupně opatřil rozsudek nesprávnou doložkou právní moci (podle té nabyl rozsudek právní moci až 11. listopadu 1998, kdy jej žalovaná osobně převzala na poště), počítal Nejvyšší soud běh jednoměsíční lhůty k podání dovolání až od tohoto data. Posledním dnem lhůty k podání dovolání byl proto 11. prosinec 1998 (pátek). Dovolání datované 6. prosince 1998 (srov. č. l. 246) bylo žalobkyní podáno k poštovní přepravě dne 10. prosince 1998 (srov. obálku č. l. 254a), tedy z hlediska lhůty k podání dovolání včas, dovolatelka je však adresovala Vrchnímu soudu v Praze (srov. opět obálku i samotné dovolání). Vrchní soud, jemuž dovolání došlo (dle prezenčního razítka) dne 15. prosince 1998 (úterý), je dne 16. prosince 1998 zaslal soudu prvního stupně; tomu bylo dovolání doručeno 21. prosince 1998 (srov. průvodní přípis č. l. 245).

S účinností od 1. ledna 1996 (po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 238/1995 Sb.), je jediným soudem, který rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích Nejvyšší soud (srov. § 10a o. s. ř.). Vrchní soud tedy dovolacím soudem v posuzované věci není a ke dni podání dovolání nebyl. Se zřetelem k tomu, že rozhodnutí v prvním stupni vydal okresní soud a o odvolání rozhodl krajský soud, nemůže být vrchní soud ve smyslu § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř. považován ani za soud prvního stupně či soud odvolací. Podání dovolání u vrchního soudu tedy žádné účinky nemělo. Dnem rozhodným pro posouzení včasnosti dovolání proto je nejdříve 16. prosinec 1998, tedy den, kdy vrchní soud podle obsahu průvodního přípisu z č. l. 245 předal dovolání žalobkyně ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř. k poštovní přepravě, tak, že je odeslal okresnímu soudu, u nějž podáno býti mohlo a mělo (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1876/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 43).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání bylo podáno zjevně po marném uplynutí měsíční zákonné lhůty. Vrchní soud, jemuž dovolání došlo až po uplynutí lhůty k jeho podání - ač podání bez průtahů odeslal soudu prvního stupně - již účinky zmeškání lhůty založené chybným postupem žalobkyně odvrátit nemohl.

Opožděné dovolání proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.

. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. prosince 2001

JUDr. Zdeněk Krčmář , v.r.

předseda senátu