20 Cdo 856/2003
Datum rozhodnutí: 26.02.2004
Dotčené předpisy: § 343 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 712 odst. 4 předpisu č. 40/1964Sb.




20 Cdo 856/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města J. n. N. proti povinnému P. M., vyklizením, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 E 650/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 12. 2002, č.j. 35 Co 607/2002-20, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 8. 2002, č.j. 1 E 650/2002-6, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 9 C 165/2000) vyklizením povinného z označeného bytu do náhradního ubytování zamítl. Bytová náhrada, byla-li zajištěna na dobu určitou, neodpovídá té, na niž má podle podkladového rozsudku právo; náhradním ubytováním se totiž podle odvolacího soudu rozumí bydlení zajištěné trvale, tedy nikoliv jako tomu bylo v dané věci jen na dobu šesti měsíců.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadlo oprávněné město (za něž jednal pověřený zaměstnanec, který má právnické vzdělání) dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. oponuje závěru, že zajištění místnosti v ubytovně na dobu šesti měsíců od vyklizení nesplňuje znaky titulem přiznané náhrady.

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; důvodné však není.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí je dovolací soud vázán důvody, které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné jako v projednávaném případě přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žádné takové vady namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, závisí opodstatněnost dovolání se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu (včetně jeho obsahového vymezení) toliko na posouzení otázky, zda zajištění ubytování v místnosti ubytovny jen na dobu určitou splňuje znaky bytové náhrady, na níž má podle exekučního titulu povinný právo.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 343 odst. 1, věty první, o.s.ř., ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt nebo místnost, za které je nutno zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže bude prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí, nebo že povinnému je zajištěno přístřeší, stanoví-li vykonávané rozhodnutí, že mu při vyklizení bytu náleží přístřeší.

Podle ustanovení § 712 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), se náhradním ubytováním rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce.

V projednávaném případě oprávněné město navrhlo nařízení výkonu rozsudku, kterým soud po přivolení k výpovědi z nájmu bytu a určení výpovědní lhůty povinnost vyklidit označený byt vázal na zajištění náhradního ubytování. Oprávněné prokazovalo zajištění bytové náhrady pro povinného listinou vydanou dne 6. 5. 2002 Městským úřadem v J. n. N., jejímž obsahem je návrh na pronájem místnosti č. 1, v přízemí domu č.p. 1638, v J. n. N., o obytné ploše 14,37 m2, s tím, že jde o místnost v ubytovně. V této listině se dále uvádí, že pronajímatel přenechává výše uvedenou místnost ubytovanému na dobu 6 měsíců ode dne vyklizení bytu, případně výkonu rozhodnutí o vyklizení.

Náhradním ubytováním (na rozdíl od přístřeší, které je zákonem definováno jen jako provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění věcí) se rozumí jak ostatně vyplývá z dikce § 712 odst. 4 obč. zák. bytová náhrada, jež se zásadně pojí s bydlením trvalého charakteru; tím se rozumí nejen doba, na kterou je třeba náhradní ubytování zajistit, nýbrž i kvalita prostor, které mohou jako náhradní ubytování trvale sloužit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 6/2000 pod č. 68). Zajistilo-li oprávněné město povinnému ubytování v místnosti ubytovny pouze na dobu šesti měsíců od vyklizení, nelze o trvalém charakteru takového bydlení hovořit.

V mezích, v nichž byl oprávněn k přezkumu, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu správným a dovolání proto zamítl (§ 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (povinnému, který by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu